Putinova divoká sázka na „dlouhý míč“

Nahrazuje ho nové, zneklidňující dunění. Fronta se již nepohybuje jen vpřed; pohybuje se všemi směry. Fronta je všude i desítky kilometrů od zákopu.

Na východní frontě na Ukrajině, kde se měsíce zdálo, že se čas zastavil v blátě zákopů a ruinách zničených měst, se cosi mění. Monotónní, vyčerpávající rytmus ruských útoků, které se s železnou pravidelností rozbíjely o hradby ukrajinské obrany u Pokrovsku, utichá. Nahrazuje ho nové, zneklidňující dunění. Fronta se již nepohybuje jen vpřed; pohybuje se všemi směry. Fronta je všude i desítky kilometrů od zákopu.

Analýza posledních týdnů ukazuje, že Rusko, frustrované a vyčerpané houževnatou obranou Pokrovsku, mění svůj operační přístup ve prospěch masivního, vysoce riskantního klešťového manévru. Novým cílem již není jediné město Pokrovsk, ale strategické obklíčení celé aglomerace Kramatorsk-Slovjansk – opevněného srdce ukrajinské obrany na Donbasu.

Tento krok však není projevem drtivé převahy či bezmezné sebedůvěry. Je to sice vypočítavý ale očividně zoufalý hazard. Kreml cítí, že se jeho okno příležitosti k dosažení rozhodujícího vítězství uzavírá, a proto hraje „divokou kartu“ ve snaze vynutit si výsledek dříve, než se jeho vlastní systémové slabiny stanou nepřekonatelnými. Čas běží a Vladimír hodiny umí.

Serebrjanský les, rozlehlá a neprostupná oblast jižně od Kreminny, je již dlouho synonymem pro mlýnek na maso. Je to místo brutálních bojů na krátkou vzdálenost, kde technologické výhody často neguje terén a hustá vegetace. Z těchto míst jsme vám přinesli už několik reportáží. Měsíce zde probíhala opotřebovávací válka, která pohlcovala životy a techniku obou stran.

V posledních měsících se však dynamika postupně měnila tím jak se měnila ruská taktika dobývání pozic na taktiku „totální infiltrace“. Zatímco měsíce nám pro obranu linie několika pozic stačil jeden šikovně umístěný granátomet s navigací dronem, dnes již taková obrana není možná.

Následné stažení ukrajinských sil nebylo úprkem, ale taktickou nutností. Boje se staly natolik chaotickými, že podle zpráv byly jednotky obou armád v lese doslova promíchány, což činilo jakoukoliv jasnou frontovou linii iluzorní a velení a řízení extrémně obtížným.

Dobře to ilustruje video níže, kdy rusové považují vojáka, který jde s nimi za jednoho z vlastních. Jenže chyba lávky, Rusky tu mluví kde kdo a o chvilku později už dva okupanti leží mrtví na zemi.

Je to pár dní, kdy se tři naši kluci z rozvědky dostali do naprosto šílené situace. Šli na pozici, která byla ještě před pár hodinami naše. Skočí do díry a tam kde se vzali tu se vzali sedí tři Rusové. Naše kluky odzbrojili a sebrali jim cigára. V tuhle chvíli si člověk řekne, tohle nedopadne dobře. Namísto toho si ale začali normálně povídat a nadávat na bordel v armádě a brutální situaci v lese. Po půl hodině je odzbrojené pustili. Naši měli štěstí, že Rusové byli osmnáctiletí kluci a nebyli vůbec připraveni někoho popravit - ještě ne. A odvézt z těch míst zajatce je prakticky nemožné. A tak naše kluky prostě pustili. Ti skočili do další díry a kde se vzaly tu se vzaly, leží tam tři Kalašnikovi. Ne, nesebrali se pvoraždit ty kluky, co jim darovali život, ale vrátili se na základnu, vyklepaní a úplně s jinou výstrojí než s jakou odešli. Znovu se narodili.

Tahle filmová scéna je ale příliš dobrá na to, aby se opakovala. Spíše ukazuje míru frustrace ze způsobu boje na obou stranách. Za poslední měsíce máme obrovské ztráty jak padlých tak zajatých přesně z takových situací, kdy potkáte Rusáky někde, kde by vůbec neměli být. Stažení o několik kilometrů v celé linii bylo proto jedinou možností jak zachránit životy pěchoty a udržet bojové schopnosti brigády.

Ruské síly tu díky tomu pomalu, ale jistě postupují lesem a severně nad ním na úseku více než 40 km. Vyvíjí tak přímý tlak na několik klíčových částí naší obrany. V analýze od Clementa vidíte o jak cenné kusy lesa jsme přišli.

Drtivá většina sítě „zákopů“ byla na již opuštěném úseku. V přímém ohrožení je Yampil i pevnost Siversk. Siversk, které slouží jako severní kotva celé obranné linie Kramatorsk-Slovjansk a je proto logickým prvním cílem operace. Tento severní tlak však nelze vnímat jako samostatnou operaci. Jeho primárním strategickým cílem je vázat a opotřebovávat elitní ukrajinské jednotky, a zabránit tak jejich přesunu k odražení dynamičtějšího jižního úderu. Vysoké ztráty, které v tomto sektoru utrpěly některé z nejlepších ukrajinských brigád, jsou důkazem brutální účinnosti této strategie.

Chaotická, promíchaná povaha bojů komplikuje naši klíčovou taktickou výhodu nejen v Serebrjanském lese; je to záměrná ruská taktika k neutralizaci klíčové ukrajinské výhody – přesné palby. Standardní vojenská doktrína se vyhýbá situacím, kdy jsou vlastní a nepřátelské síly silně promíseny, protože to dramaticky zvyšuje riziko přátelské palby a komplikuje zaměřování. Ukrajina, oproti Rusům sázejícím na kvantitu, vyniká v používání dělostřelectva korigovaného drony a přesné munice, jako jsou systémy HIMARS a moderní dělostřelecké granáty. Jednoduše nemáme kvantitu a tak musíme dobře mířit.

Tato schopnost je nejúčinnější proti jasně identifikovatelným, odděleným nepřátelským pozicím. Tím, že Rusko nutí Ukrajinu k boji na krátkou vzdálenost, záměrně (či možná nezáměrně) vytváří chaotické prostředí, kde Ukrajina nemůže plně využít svou převahu v přesné palbě, aniž by riskovala vlastní vojáky. Navádění artilerie v desítkách kilometrů ohořelého lesa bylo již předtím více než složité, nyní je prakticky nemožné.

Bitva se tak mění v brutální opotřebovávací souboj pěchoty, což hraje do karet ruskému vnímání vlastní výhody v lidské síle a ochotě akceptovat vysoké ztráty. Tímto způsobem Rusko degraduje další technologickou převahu Ukrajiny a mění boj v čistou zkoušku odolnosti.

Zatímco na severu se fronta rozpouští v chaosu lesních bojů, na jihu se odehrává drama zcela jiného charakteru. Nedávný ruský průlom severně od Pokrovsku nebyl tradičním útokem obrněných kolon. Jednalo se o hlubokou infiltraci malých, agilních skupin, které během několika dní postoupily o 10 až 17 kilometrů do hloubky ukrajinské obrany. Stálo to neuvěřitelné nasazení a smrt mnoha nic netušících chlapů v týlu.

Tyto ruské diverzní skupiny, jejichž sílu lze na základě zpráv o zajatých a padlých odhadovat na minimálně 500 vojáků, obešly ukrajinské pozice. Jejich postup dosáhl a na čas přerušil klíčovou zásobovací tepnu, silnici T0514 spojující Dobropillju a Kramatorsk.

Tento manévr odhalil znepokojivou ruskou taktiku, kterou lze nazvat „zaplav a drž“. Místo masivních mechanizovaných úderů využívají ruské síly malé pěší skupiny na lehkých a rychlých vozidlech, jako jsou motocykly a buginy, k prohledávání a využívání slabých míst v ukrajinských liniích. Jakmile proniknou, nesnaží se držet souvislou frontu. Místo toho „zaplaví“ týlovou oblast, vytvářejí malé opěrné body ve vesnicích a lesních pásech, čímž způsobují chaos a nutí obránce bojovat na všechny strany. Tyto infiltrované skupiny poté fungují jako předsunutí pozorovatelé pro dělostřelectvo a přivádějí vlastní operátory dronů, čímž mění malý průnik v hnisající ránu hluboko v ukrajinském týlu.

Ukrajinské velení zpočátku průlom zlehčovalo a popisovalo ho jako akce malých diverzních skupin, které jsou postupně ničeny. Realita je však taková, že zastavení a lokalizace tohoto výběžku (salientu) si vyžádala nasazení značných záloh a zdrojů. Obrovská plocha, která byla dříve bezpečným týlem, nyní musí být aktivně střežena a bráněna, což dále napíná již tak přetížené ukrajinské lidské zdroje. Ačkoli ukrajinské protiútoky situaci stabilizovaly a dokonce se podařilo obklíčit některé předsunuté ruské jednotky, samotný fakt, že k tak hlubokému průniku vůbec mohlo dojít, je klíčovým strategickým ukazatelem.

Taktika „zaplav a drž“ není úplně nová a používají ji již od začátku války.

Změnila se však z lokální taktiky pro jednotlivé útoky na doktrínu pro obrovské pozemní operace. Je přímým evolučním krokem v ruské doktríně, zrozeným z nutnosti překonat smrtící povahu moderního bojiště nasyceného drony. Představuje strategický kompromis: obětování přežití jednotlivých vojáků za účelem dosažení operačního rozvratu, který již drahá technika nemůže zajistit. Rusko utrpělo od roku 2022 katastrofální ztráty v tancích a obrněných vozidlech, zejména při pokusech o rozsáhlé mechanizované útoky. Moderní bojiště, ovládané FPV drony a všudypřítomným dohledem, činí velké koncentrace vozidel extrémně zranitelnými; jediný levný dron může vyřadit tank v hodnotě milionů dolarů. Ruské velení dospělo k závěru, že použití mas pěchoty v malých, rozptýlených a rychle se pohybujících skupinách je „nákladově efektivnější“ způsob, jak dosáhnout průlomu.

Ztráta jednotlivých vojáků, ač tragická, je pro ruskou válečnou mašinérii považována za udržitelnější než ztráta nenahraditelné těžké techniky. Tato taktika vytváří pro Ukrajinu nový druh dilematu. Nejde o zastavení tankové kolony, ale o nalezení a eliminaci desítek malých, skrytých pěších skupin na rozsáhlém území. To je úkol neuvěřitelně náročný na lidské zdroje, který přímo cílí na největší zranitelnost Ukrajiny: nedostatek frontové pěchoty. Je to taktika navržená tak, aby učinila ukrajinskou obranu geograficky neudržitelnou.

V neposlední řadě proti ni nefunguje spolehlivě koncept „Dronové zdi“ a to je hlavní důvod selhání obrany severně od Pokrovsku.

Tyto dva výše zmíněné klešťové pohyby, viděné v kontextu dalších ruských akcí, netvoří sérii nesouvisejících taktických postupů, ale koherentní a promyšlený strategický plán. Je to příprava na „dlouhý míč“ – riskantní, ale potenciálně rozhodující úder.

Analýza vzorců nedávných ruských dálkových úderů je výmluvná. Mapová data a zpravodajské zprávy ukazují jasnou intenzifikaci bombardování nejen frontových měst, ale i hlubokého týlu podél severní a jižní osy plánovaného obchvatu. Města jako Kramatorsk a Slovjansk jsou zasažena klouzavými bombami FAB, raketami a drony, které cílí nejen na vojenské objekty, ale i na civilní infrastrukturu, kulturní památky a administrativní budovy. Účel je dvojí: narušit ukrajinskou logistiku a velitelská centra, aby se zabránilo přesunu záloh proti kleštím, a zároveň terorizovat civilní obyvatelstvo, aby se urychlilo vylidňování oblasti. Zároveň je cílem nenechat obránce dokončit ženijní práce na třetí linii obrany.

K tomuto strategickému změkčování terénu přidalo Rusko novou a vysoce efektivní taktiku: použití průzkumných dronů Orlan jako „mateřských lodí“ pro FPV drony. Technická a taktická výhoda je zřejmá: Orlan může letět vysoko a hluboko do ukrajinského území, daleko za dosah ovladače standardního FPV dronu. Následně vypustí jeden nebo dva FPV drony, které zaútočí na příležitostné cíle, jako jsou kontrolní stanoviště, vozidla nebo malé skupiny vojáků.

Tato taktika je psychologickým multiplikátorem síly. Vytváří všudypřítomný pocit zranitelnosti daleko od frontových linií, takže se ukrajinští vojáci nemohou cítit bezpečně ani desítky kilometrů v týlu. To urychluje „vylidňování“ aglomerace účinněji než samotné nevybíravé ostřelování. Tento postup představuje významný skok v ruské schopnosti vést asymetrickou válku, efektivně vytváří mobilní „FPV odstřelovačský“ systém s dlouhým dosahem, který obchází tradiční obranu elektronického boje. Standardní FPV drony mají omezený dosah (obvykle 5-15 km) daný rádiovým spojením s operátorem, což vytváří kolem fronty „dronovou linii“ vysokého ohrožení. Ukrajinské síly se staly zdatnými v používání elektronického boje (EW) k rušení těchto rádiových spojení. Orlan, který funguje jako nosič a potenciálně i jako retranslační stanice, přenáší FPV drony přes hlavní pásmo EW. Když je FPV dron vypuštěn blízko svého cíle hluboko v týlu, signální cesta je krátká a méně náchylná k rušení, nebo se dron může dokonce přepnout do autonomního režimu terminálního navádění. To neutralizuje klíčovou ukrajinskou obrannou výhodu a dramaticky rozšiřuje zónu vysokého rizika pro ukrajinské síly.

Naprosto cíleně zde okupanti útočí na kontrolní stanoviště, která to odnesla i při zmiňovaném průlomu. Cíl je logický. Pokud máte diverzanty za frontovou linií - dalším krokem je dostat je do aut zabitých ukrajinských vojáků nebo civilistů a dostat je ještě hlouběji na ukrajinské území nebo do měst, kde mohou hlásit sklady a pohyby techniky.

Tato taktika má nevyhnutelně na svědomí i značné množství válečných zločinů na civilistech. Nemůžete nechat žít babičku, která vás viděla na poli dvacet kilometrů za linií. Na videu vidíte vraždu civilisty jen proto, aby se ruský voják dostal k obyčejnému telefonu s lokální sim kartou.

Proč se Rusko pouští do tak riskantního manévru právě teď? Odpověď leží ve vnímání Kremlu, že se jeho okno příležitosti uzavírá.

Aglomerace Kramatorsk-Slovjansk je jádrem takzvaného „pevnostního pásu“, obranné linie, kterou Ukrajina opevňuje více než deset let. Přímý čelní útok by byl opakováním Bachmutu nebo Avdijivky, ale v mnohem větším a nákladnějším měřítku, pravděpodobně by trval roky a stál by statisíce obětí.

Strategie „dlouhého míče“ je logickým, i když odvážným pokusem tuto sílu obejít. Obklíčením celého pevnostního pásu Rusko doufá, že přeruší jeho zásobovací linie a donutí Ukrajinu ke stažení, čímž získá srdce Donbasu, aniž by muselo bojovat o každý opevněný sklep. Je to také místo, které nemůže ukrajina za žádnou cenu přenechat ani dohodou, ani bez boje, jak ukazuje další názorný obrázek z analýzy ukrajinské obrany. Za tímto pevnostním pásem není nic. Rusům by se otevřela cesta do hlubokého ukrajinského vnitrozemí. A další zastávka? Dněpr.

Nedávný hluboký průlom severně od Pokrovsku, i když nebyl plným operačním úspěchem, posloužil ruskému velení jako „důkaz konceptu“ a ukázal, že rychlé průniky za hlavní obranné linie jsou možné.

Kromě těchto materiálních a ekonomických tlaků je tu i nehmotný, ale o to silnější faktor: politický a geopolitický tlak.

Putinův režim je postaven na projekci síly a jakékoli vnímání slabosti může být fatální. Politické vedení tlačí armádu k plnění ambiciózních, často nesmyslných cílů, které neodpovídají reálným vojenským možnostem na bojišti. Tento tlak na dosažení viditelných úspěchů za každou cenu vede k riskantním operacím, jako je právě pokus o obchvat Kramatorsku.

Tento tlak navíc nepřichází jen zevnitř. Na geopolitické scéně Rusko čelí očekáváním nejen od západních mocností, ale i od svých klíčových partnerů, jako jsou Čína a Severní Korea. Tyto země poskytují Rusku masivní ekonomickou a vojenskou pomoc a bedlivě sledují vývoj. Chtějí vidět výsledky a doslova návratnost své investice. Pro ně nepostupovat na bojišti znamená slabost, což by mohlo ohrozit jejich ochotu pokračovat v podpoře. Rusko tak musí neustále demonstrovat, že je stále silným a schopným hráčem.

Ačkoliv na bojišti ruské síly během léta prorazily některé z nejsilněji opevněných pozic a připravily si prostor pro další postup (pro Ukrajinu naprosto zásádní výzva), na geopolitické mapě to vykresluje zcela jiný obrázek.

Za cenu odhadovaných více než milionu obětí (zabitých a zraněných) získalo Rusko jen nepatrný zlomek ukrajinského území. Za tento rok se bavíme o 1 % území. Tento postup byl navíc dosažen taktikou spálené země, která proměnila dobytá území v měsíční krajinu, kde, jak říkají vojáci, „ani brambora nevyroste“. Pro svět to není obraz drtivého vítězství, ale brutální a neefektivní opotřebovávací války, která odhaluje limity ruské moci.

Ruská strategie „dlouhého míče“ je přímým závodem s vlastní logistickou a ekonomickou křivkou úpadku.

Kreml sází na to, že dokáže dosáhnout strategického vítězství, které ukončí válku, dříve, než kumulativní účinky sankcí, opotřebení a průmyslových omezení učiní takovou operaci nemožnou.

Ruský generální štáb identifikoval konečné „okno maximální příležitosti“, které trvá zhruba do konce roku 2025. Podle nás do května 2026. Musí toto okno využít k dosažení cíle tak významného, že donutí Ukrajinu k jednání za podmínek Moskvy. Dobytí aglomerace Kramatorsk-Slovjansk by takovým vítězstvím bylo. Obrovské riziko klešťového manévru je proto považováno za přijatelné, protože alternativou je vleklá opotřebovávací válka, o které se Rusko stále více obává, že ji nemůže vyhrát za výhodných podmínek. Tato strategie je přiznáním dlouhodobé slabosti, maskovaným aktem krátkodobé, maximalistické agrese.

Rusko změnilo strategii. Místo pomalého dobývání se pokouší o jeden velký, riskantní manévr. Dvoustranný útok na aglomeraci Kramatorsk-Slovjansk, podporovaný novými taktikami hlubokých úderů a psychologického teroru, je sázkou na všechno. Rusko má v ruce více karet než před rokem, ale rozhodlo se je zřejmě vsadit všechny do jediné, rozhodující hry.

Výsledek není zdaleka jistý. Úspěch tohoto hazardu závisí na schopnosti Ruska udržet ofenzívu a na schopnosti Ukrajiny se přizpůsobit a čelit jí. Nadcházející měsíce budou pro osud Donbasu, a možná i celé války, kritické.

Rusko vsadilo vše na jednu kartu, protože cítí, že mu dochází čas. Ale proč přesně by mu mohl čas dojít? Jaké jsou skryté trhliny v ruské válečné mašinérii? Tomu se budeme podrobně věnovat v naší příští analýze.

Co můžete udělat vy? Můžete si zoufat, nadávat na politiky, nebo si také vyhrnout rukáv a přiložit ruku k dílu.

Třeba nám pomoci sestřelovat Šahídy a Orlany v klíčové fázi války na ještě kritičtějším úseku. Pomozte nám chránit Slavjansk a Kramatorsk a staňte se STRÁŽCI NEBES.

Přispět můžete zde: https://donio.cz/operace-strazci-nebes

Tyto analýzy nepíšeme, protože nás to baví, nebo protože nemáme co na práci (i když to tak často je, protože sedět na zadku na základně vyvolává pocit bezmoci). Píšeme je proto, abyste pochopili proč je vaše pomoc tak zásadní. Třetina pomoci na frontě je díky dárcům jako jste vy.

Tož neváhejte! Pomáhejte dál.

Další doprovodné zdroje: