Článek
Rus za poslední rok zásadně přepracoval svoji vojenskou doktrínu, a to nás oprávněně děsí. Děsí nás, jak málo se tomu věnuje pozornosti. Zatímco taktiku „totální infiltrace“ už západní média alespoň trochu zaznamenala, obrat ve vzdušných bojích v segmentu FPV je stále pod prahem vnímání západních analytiků. Zatímco čekáme na hi-tech systémy typu Patriot, aby chránily velká města, protivník proti nám posílá roje laciných křídlatých dronů, které jako létající hnízda smrti doručují sebevražedné FPV drony hluboko do našeho týlu. Je to brutálně efektivní a my na to hledáme odpověď jen s největším vypětím sil.
Zapomeňte na hypermoderní stíhačky a tanky za miliardy. Na frontě nás drtí kusy bakelitu, překližky a lepidla. Vítejte v pekle asymetrické války, kde největší hrozbu nepředstavuje špičková technologie, ale brutální efektivita létajícího šrotu, který drží pohromadě silou vůle a lepící pásky.
Ruská vynalézavost v ničení dosáhla nového, absurdního vrcholu. Po bojišti se prohánějí stroje, které vypadají jako výtvor kutilského kroužku „Mladý terorista“, ale páchají škody srovnatelné s drahou a sofistikovanou municí. A co je nejhorší? Západní generálové s jejich tabulkami a hitech hračkami a předraženým hardwarem na to jen bezradně zírají.
Matrjoška smrti z hobby marketu
Ten koncept je tak jednoduchý, až je geniální. Síla primitivnosti v ryzí podobě. Postavíte co nejlacinější letadlo s křídly – v podstatě větší model na dálkové ovládání, ale v kvalitě vyhublého robotníka z gulagu za Uralem nebo ze Severní Koreje. Na něj ukotvíte jeden, dva, nebo klidně i víc malých, rychlých a smrtících FPV dronů. Tahle „mateřská loď“ pak dopraví svůj náklad desítky kilometrů hluboko do našeho týlu.
Ruské křídlo osazené sebevražedným FPV dronem
Tam, kde by normální FPV dron už dávno ztratil signál, se tahle létající matrjoška teprve probouzí k životu. Operátor si vyhlédne cíl, „odjistí“ sebevražedné prcky a ti se s chirurgickou přesností vrhnou na cokoliv, co má hodnotu: děla, velitelská stanoviště, sklady munice. Nejžádanější je ale cíl, ve kterém má dnes Ukrajina jako jediném převahu - operátoři velkých dronů „Baba Jaga“. Je to jako mít dělostřelectvo s očima, které dostřelí 40 km daleko a trefí se do otevřeného okna.
Rusové navíc neustále inovují. Aby eliminovali riziko elektronického rušení, které je na frontě všudypřítomné, začínají experimentovat s naváděním pomocí optických vláken. Tenký kabel, který se odvíjí za dronem, zajišťuje nezarušitelný přenos obrazu a povelů. Tím, že je křídlo zároveň stanicí pro předávání signálu přímo nad FPV dronem, tak je i zarušení laciného FPV dronu noční můrou.
A ano, takové křídlo možná vydrží jen pár cest, než ho něco sestřelí nebo se prostě rozpadne, ale to jim vůbec nevadí.
Prohráváme válku v kalkulačce
Tohle divadlo je neuvěřitelně levné. Celý tenhle cirkus stojí pár tisíc dolarů. A teď si zkuste odpovědět na otázku, čím to chcete sestřelovat? Raketou z Patriotu za čtyři miliony dolarů? I specializovaný protidronový systém střílí municí, která je násobně dražší než cíl samotný. I kvalitní interceptory (stíhací drony) jsou dnes často dražší, než tohle řešení.
To je ekonomická noční můra. Každý sestřel takové létající lepenky je pro Rusy vlastně vítězstvím. I kdyby deset jejich vraků spadlo bez užitku, ten jedenáctý, který zničí houfnici Caesar za miliony eur, celou operaci desetinásobně zaplatí.
Mateřská "loď se dvěma fpv drony z pohledu vzlétajícího ruského kamikadze dronu
Zoufalý zápas o nebe
Za celou dobu války se nám bohužel nikdy nepodařilo vyrovnat síly ve vzduchu. A v posledních měsících, s nástupem těchto systémů, ztrácíme pevnou půdu pod nohama mnohem rychleji. Sestřelovat malé, obtížně viditelné a nízko letící cíle v extrémní blízkosti fronty je jedna z nejnáročnějších disciplín moderní protivzdušné obrany. Nasazení letadel nebo vrtulníků je v této zóně sebevražda. Vše, co může bakelitová monstra zničit, musí letět ze země.
Možnostmi jsou tedy rušičky, sítě a klece pro pasivní ochranu a specializované interceptory a mobilní týmy PVO vybavené kulomety a lehkými kanóny pro aktivní ochranu. Ani jednoho však není dostatek, rozhodně ne na pokrytí celé tisícikilometrové fronty do hloubky padesáti kilometrů.
Elitní a nepočetné systémy protivzdušné obrany, které Ukrajina obdržela od spojenců, se logicky soustředí na ochranu velkých měst a strategické infrastruktury před ruskými balistickými raketami a íránskými Šáhidy. To, že nám Rus den co den systematicky likviduje vojenský personál, techniku a logistiku jen pár desítek kilometrů za linií dotyku, je stále nevyřešený problém. A je to problém, který metastázuje a roste.
Budíček pro spící Evropu
Problém je, že zatímco Ukrajina na frontě krvácí, Evropa a Amerika situaci analyzují v excelových tabulkách. Jejich obranný průmysl, zvyklý na dekády míru a produkci malého počtu předražených hraček, nedokáže reagovat na realitu války, kde o vítězství rozhoduje masová produkce levných a efektivních systémů.
Nejlepší protivzdušná obrana je soustředěna kolem velkých měst, aby chránila civilisty před raketami. To je správné. Ale fronta je kvůli tomu děravá jako ementál. Právě tam, kde se rozhoduje o výsledku války, nám den co den systematicky mizí technika i personál. A útočí na ně stroje, které by na leteckém dni sklízely posměch.
Ta válka se nevyhraje v zasedačkách v Bruselu, ale v továrních halách, které začnou chrlit tisíce levných interceptorů, rušiček a mobilních PVO systémů. Musíme se probudit. Protože tenhle teror z lepenky není jen ukrajinský problém. Je to ukázka možné budoucnosti válek. A my na ni zoufale nejsme připraveni.
Řešení existuje, ale vyžaduje okamžitou akci. Pomozte nám ucpat díry na nebi.
Staňte se Strážcem nebes: https://donio.cz/operace-strazci-nebes
