Zlato jako ruská spása: Jak kremelští alchymisté transmutují žlutý kov na rakety

Zatímco svět (marně) sázel na to, že sankce Kreml finančně vykrvácí, ruské zlato se při ceně atakující hranici 5 000 USD za unci stalo spolehlivým palivem pro válečnou mašinérii, která ignoruje finanční pasti Západu.

Představte si šero pražské věže Mihulka koncem 16. století. Císař Rudolf II., sužován melancholií a chronickým nedostatkem hotovosti na nekonečné války s Osmany, fascinovaně sledoval Edwarda Kelleyho, který sliboval výrobu zlata ze rtuti. Rudolf nebyl blázen; v době, kdy moc státu měřila čistota kovu v mincovnách, byla alchymie strategickým odvětvím státní moci.

O čtyři století později je casting mrazivě podobný. Místo rudolfínských šarlatánů nastoupili technokraté z ruské centrální banky pod vedením Elviry Nabiulliny. Jejich úkolem v roce 2026 není výroba kovu z ničeho, ale metamorfóza fyzických zlatých cihel v nezničitelný finanční štít. Ruský stát se definitivně přepnul na ruský „zlatý standard“, postavený na cynismu, stínové logistice a umocňování globální nestability jako finančního katalyzátoru.

V únoru 2026 se cena zlata definitivně utrhla ze řetězu a prolomila psychologickou bariéru 5 000 USD za unci. Jen za první měsíc roku 2026 vzrostla o 20 %. Tento skok není náhodou, ale výsledkem kumulativního geopolitického šílenství – od hrozeb masivních cel v globálním obchodě až po masivní útěk investorů od dolaru směrem k aktivům mimo jurisdikci Washingtonu. A i když zlato podléhá korekcím a výkyvům, experti odhadují, že s globální nestabilitou bude cena žlutavého kovu dále stoupat až k 7 000 USD za unci.

Pro Kreml to znamená dar z nebes. Zatímco západní sankce zmrazily Rusku aktiva za přibližně 300 miliard USD, samotná revalvace zlata od začátku invaze přifoukla ruskou pokladnu o neuvěřitelných 224 miliard USD (cena se průběžně mění pozn. editora). Podíl zlata na celkových rezervách země tak vystřelil na rekordních 43,3 %.

Abychom pochopili rozsah této „zlaté dividendy“, musíme ji konfrontovat s realitou nákladů na frontě. Vedení plnohodnotné války stojí Rusko přibližně 1 miliardu USD denně.

Díky prostému účetnímu zhodnocení svých rezerv získal Kreml nečekaný bonus:

V praxi to znamená, že trh se zlatem daroval Vladimiru Putinovi přibližně 7,5 měsíce útočných operací „zcela zdarma“, aniž by musel sáhnout na běžné příjmy z ropy nebo zvyšovat daně. Zhodnocení zlata v trezorech centrální banky tak fakticky pokrylo veškeré náklady na boj od léta 2025 až do začátku roku 2026.

Při ceně 5 000 USD za unci odpovídá jedna tuna kovu přibližně 160 milionům USD. To dává ruským plánovačům možnost přepočítávat cenu jednotlivých úderů přímo na váhu kovu:

Díky zisku z revalvace by Kreml mohl teoreticky nakoupit přes 50 000 střel typu Kinžal pouze z tohoto tržního rozdílu.

VÝZVA REDAKCE: Zatímco Moskva cynicky proměňuje globální strach a cílenou nestabilitu v palivo pro svou válečnou mašinérii , každým dnem, kdy cena zlata láme rekordy, získává agresor prostředky na další rakety v podstatě „zdarma“. Tato „zlatá dividenda“ Kremlu je vykoupena krví těch, kteří v mrazivých zákopech brání i naši svobodu. Nečekejme, až se tato spirála zmaru zastaví sama. Jedinou skutečnou protiváhou ruskému kalkulu je naše přímá podpora obráncům. Investice do jejich odolnosti je tou nejlepší investicí do bezpečnosti Evropy. Podpořte projekt Naděje 2026 a pomozte zastavit mašinérii, která těží z chaosu: https://donio.cz/nadeje-2026.

Aby zlato dokázalo plnit svou roli v podpoře válečné mašinerie, vybudovala Moskva uzavřený vnitřní finanční okruh, který simuluje tržní poptávku a umožňuje státu monetizovat své zásoby bez ohledu na mezinárodní izolaci. Tento mechanismus funguje na principu moderního „tisku peněz“, který je však pevně ukotven ve fyzickém aktivu.

Centrální banka Ruska uplatňuje strategii nákupu zlata od domácích těžařů, jako jsou giganti Polyus nebo Polymetal, za nově emitované rubly. Tímto způsobem stát pumpuje likviditu přímo do těžebního průmyslu, který zaměstnává statisíce lidí a je klíčový pro stabilitu sibiřských regionů. Těžaři získávají rubly na výplaty, energie a daně, zatímco zlato zůstává v Rusku a přechází do státních rezerv, kde jeho účetní hodnota v dolarech neustále roste díky globálnímu trendu.

Aby se zabránilo hyperinflaci, kterou by tato emise rublů mohla vyvolat, používá Nabiullina metodu „sterilizace“ prostřednictvím emise vládních dluhopisů (OBR), které absorbují přebytečnou rublovou likviditu z bankovního systému. Je to finanční perpetuum mobile: stát si tiskne peníze na nákup kovu, jehož rostoucí cena následně kryje hodnotu těchto peněz a umožňuje udržovat kurz rublu v relativně stabilním pásmu.

Od roku 2025 navíc CBR začala zlato aktivně prodávat komerčním bankám a státním firmám přímo v Rusku. Důvodem je tenčící se zásoba jüanů, které dříve sloužily jako hlavní alternativa k dolaru a euru, které Kreml vyčerpal jako první. Zlato se tak stalo univerzálním vnitřním platidlem, které nahrazuje nedostupné západní měny a slouží jako nejvyšší forma likvidity pro ruský byznys, od loajality úředníků až po nákup náhradních dílů pro letadla přes šedé dovozy.

Všichni samozřejmě víme, že každé perpetuum mobile nakonec selže. Víme, že je to iluze a uvědomují si to i v Moskvě a Petrohradu. Dokud to ale bude stačit na udržení válečné mašinérie, bude to dostatečná motivace.

Samozřejmě jen domácí obchod na udržení chodu státu nestačí. Je třeba umět poslat zlato do světa dokud mohou ruští mocipáni sklízet pohádkové zisky.

Zlato v trezoru je základ, ale pro nákup technologií potřebuje Kreml logistiku. Potřebuje obchodně bezproblémové místo, kde se ruské zlato roztaví, zbaví původních značek a jako „čistá“ komodita teče zpět do globálního systému, který je po takzvaně bezpečných aktivech stále hladovější.

Hlavním uzlem se stala Dubaj ve Spojených arabských emirátech. Zde se ruské zlato v tamních rafineriích roztaví a přelije do nových slitků bez původních značek. Jakmile je kov zbaven svého „cejchu“, je prakticky nezjistitelné, odkud pochází, a může být prodáno zpět do západních systémů nebo uloženo jako investice kdekoli na světě. V roce 2023 tvořily SAE, Čína a Turecko neuvěřitelných 99,8 % veškerého ruského exportu zlata.

Role Arménie je v tomto kontextu specifická a prochází v roce 2026 krizí. V roce 2024 Arménie fungovala jako obrovský tranzitní bod, kdy dovezla 66 tun ruského zlata a téměř identické množství okamžitě reexportovala do SAE a Číny. Tato schémata umožňovala Rusku deklarovat zlato jako „arménský produkt“ a využívat výhody plynoucí z členství Arménie v Eurasijském ekonomickém svazu (EEU). Nicméně v roce 2025 Arménie zavedla exportní cla a premiér Nikol Pašinjan, dobře si vědom současné slabosti Ruska, začal aktivně usilovat o sblížení s EU. To vedlo k čtyřnásobnému propadu vývozu zlata přes tuto trasu.

I přes tento pokles však ruské banky jako Lanta Bank nebo Vitabank udržují cirkulární vztahy s tureckými a dubajskými firmami. Schéma „hotovost za zlato“ (cash-for-gold) je stále funkční: banka odešle fyzické zlato do Istanbulu a hned druhý den obdrží zásilku v milionech fyzických dolarových bankovek. Bez dolarů totiž nedokáže ruská ekonomika fungovat a válečná mašinerie nedokáže obcházet sankce. Tyto, často fyzické peníze, jsou pak pašovány do Ruska mimo systém SWIFT a slouží k nákupu kritických komponentů pro rakety Kinžal a Iskander na černém trhu.

Zároveň stojí za alespoň letmou zmínku i prozatím kuriózní projekt bloku států BRICS+, který v říjnu 2025 spustil pilotní program pro novou měnu „Unit“, která je ze 40 % podložena fyzickým zlatem. Pokud se tento systém plně etabluje, ruské zlato přestane být pasivním aktivem a stane se přímým zúčtovacím platidlem pro nákup zbraňových systémů nebo elektroniky, čímž definitivně obejde západní finanční systém. Tento scénáře je zatím dosti nepravděpodobný, ale ne nemožný. Vše bude do jisté míry záviset na politice USA a ochotě dalších států BRICS+ zůstat v područí dolaru.

Západ se ocitl v pasti finančního Stockholmského syndromu. Teoreticky by mohl srazit cenu zlata masivními prodeji ze svých rezerv, jenže se to rovná použití atomové bomby, které na propojených světových trzích nemá žádného vítěze. V klíčových zemích EU tvoří zlato i přes 70 % rezerv. Sražení ceny by znamenalo okamžitou insolvenci jejich vlastních centrálních bank a kolaps eura. Rusko tak cynicky využívá zlato svých nepřátel jako rukojmí a vlastní zlato jim skrze vazby v Dubaji prodává za bezprecedentní ceny.

Edward Kelley skončil se zlomeným životem, protože zlato vyrobit neuměl. Putinovi technokraté jsou však úspěšnější. Našli recept na transmutaci globálního strachu a chaosu ve finanční stabilitu svého režimu. Dokud bude lesk zlata na světových trzích sílit, bude mít ruská válečná mašinérie dostatek paliva pro pokračování destrukce. Zlato v moskevských trezorech sice nemá vůni, ale v roce 2026 má velmi výraznou pachuť krve.

Rusko používá strach a globální nestabilitu jako nový nástroj, jak do svého napjatého rozpočtu získávat významné příjmy ze zlata. Dokud jim bude tato strategie vycházet, budou do rozsévání zla a utrpení dále investovat.

Při současné trajektorii může Rusko udržovat současnou úroveň vojenských výdajů další dva roky bez rizika totálního finančního kolapsu. Každý měsíc je to sice těžší a v roce 2026 se odhaduje riziko finanční krize na 10–20 %, ale schopnost obyvatelstva absorbovat ekonomickou bolest a klesající životní úroveň zůstává nadále vysoká.

Rusko se připravovalo na dlouho válku, která skončí buď totální porážkou, nebo úplným vítězstvím. A my bychom se měli přestat konejšit prognózami o brzkém míru a kolapsu nepřítele a na místo toho začít skutečně jednat. Dokud bude Západ kupovat zlato v manické euforii, budou na Ukrajinu dál létat rakety.

Zatímco ceny zlata letí do nebes, v mrazivých zákopech za pištivého bzukotu sebevražedných dronů umírají obránci Evropy a naši přátele. Jsou to oni, kteří jsou největší evropskou hodnotou, která nám udržuje vysokou životní úroveň. Investovat do jejich obrany je naší nejlepší investicí.

Pomoci můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026

Pomáhejte dál!

Russia's Economy in 2026: More War, Slower Growth and Higher Taxes https://www.themoscowtimes.com/2026/01/02/russias-economy-in-2026-more-war-slower-growth-and-higher-taxes-a91579