Třetí jezdec apokalypsy: Nejhorší fázi války na Ukrajině pocítí celý svět

Zatímco desítky milionů lidí letos v létě u obrazovek sledovali fotbalové šampionáty a svět žije iluzí normality, hlouběji pod povrchem se rýsuje mnohem dramatičtější scénář. Na komoditních burzách, na východoevropských překladištích a na polích globálního jihu se podle analytických modelů začíná povážlivě napínat záchranná síť naší civilizace.

Není to nějaká ojedinělá smůla.

Čelíme konvergenci extrémního počasí, opotřebovávací války a rizikových sázek algoritmických fondů z Wall Street. To, co by se dříve dalo označit za „lokální cenový výkyv“, má podle expertů potenciál přerůst v rozsáhlou strukturální krizi, která se promítne do dalších let a geopolitických krizí.

Hlad byl vždycky největším nepřítelem lidstva. Dnes však hrozí, že udeří vyzbrojený burzovními deriváty a paralyzovanou logistikou.

Podívejme se na tvrdá čísla z analytických modelů pro rok 2026. Predikce ukazují, že na globálním trhu může chybět až 103,6 milionu tun obilovin. V celosvětovém měřítku to představuje výpadek 4,14 % celkové produkce. Pro laika to může znít jako zanedbatelná odchylka, trh s fundamentálními kaloriemi však funguje jinak.

Cenová elasticita poptávky po základních obilovinách je extrémně nepružná (dosahuje hodnoty -0,15). Fyzikální nutnost příjmu potravy nelze odložit na další kvartál. Nemůžete zítra koupit o bochník méně a za měsíc po výplatě si koupit tři. Tento na první pohled drobný deficit proto podle simulací hrozí odpálit velkoobchodní ceny obilí až o 32,6 % směrem vzhůru. Deficit se skládá ze čtyř synergických faktorů:

Pokud se tyto modely naplní, globální ekonomika může přijít o spotřebitelský přebytek (welfare loss) v odhadované výši 180 až 199,3 miliardy amerických dolarů. Vyspělý svět to pocítí na inflaci, rozvojový svět to pozná na úmrtních listech.

Nejzajímavější proměnnou současných modelů je situace v Rusku. Přestože úroda vypadá papírově fantasticky, analytici varují před logistickým kolapsem. Dronové údery na rafinérie v Omsku, Rjazani a Volgogradu poškodily podle odhadů již téměř polovinu ruské kapacity pro zpracování ropy. A zatímco export Ropy je na svých maximech, v Rusku propukají lokální palivové paralýzy.

Zemědělské podniky v klíčových regionech (Krasnodar, Rostov) hlásí příděly v rozmezí pouhých 20 až 200 litrů nafty na subjekt, přičemž těžká sklízecí mlátička spotřebuje kolem 300 litrů za jedinou směnu. Doba čekání na cisterny se prodlužuje z běžných tří dnů na pět až deset.

Pšenice přitom poskytuje jen úzké okno 7 až 10 dnů pro sklizeň v optimální potravinářské kondici. Pokud toto okno farmáři kvůli nedostatku nafty nestihnou, zrno biologicky zdegeneruje. Až 15 milionů tun prvotřídní pšenice určené pro lidskou spotřebu tak podle varování agronomů může ztratit své pekařské vlastnosti a degradovat na krmivo. Rychlost sklizně tomuto scénáři odpovídá – k 1. červenci hlásily statistiky sklizeno jen 1,3 až 1,5 milionu hektarů oproti obvyklým 4,2 až 4,6 milionu.

Do toho přišla situace s kterou algoritmy také nepočítali. Místní obilná sila jsou přeplněná obilím, které ale není jak vyvézt. I pokud zemědělci obilí sklidí, nemají jistotu, že ho budou mít kde uskladnit a usušit. Cena exportu je prostě tak vysoká a logistické trasy tak rozbité, že se farmářům vyplatí nechat shnít úrodu na polích.

Wall Street a její algoritmické fondy (Managed Money) přitom toto logistické riziko zpočátku ignorovaly. Fondy, sázející výhradně na příznivé počasí, nahromadily přes 90 000 krátkých pozic (sázek na pokles ceny) u pšenice. Trh tak očekával levné obilí.

Pokud však fyzické dodávky nedorazí a dojde k výpadkům, modely predikují takzvaný „short squeeze“ – panické a nucené uzavírání krátkých pozic. Ke kterému s největší pravděpodobností dojde. Nucené výkupy - snaha uzavřít ztrátové pozice za každou cenu by mohly cenu s obilím vystřelit do astronomických výšin.

UPOZORNĚNÍ EDITORA: Tento článek není investiční radou. Naopak. Pokud chcete udělat něco pro sebe a své budoucí štěstí, zvažte podporu obránců Východní hranice Evropy. Je to důležitější, než jakákoliv bláznivá spekulace na burze. Podpořit je můžete třeba zde.

Současná predikce ukazuje na další paradox – ačkoliv ceny komodit rostou, farmáři ve střední a východní Evropě se mohou propadat do provozních ztrát s maržemi blížícími se -39 %. Tento propad je dán růstem nákladů na vstupy a logistiku. Farmáři proto šetří, odkládají investice do technologií a hnojiv, což zadělává na strukturálně nižší úrody v následujících letech.

Zajímavý efekt se očekává v segmentu živočišné výroby. Pokud miliony tun ruské pšenice skutečně kvůli logistice zdegenerují, mohly by ve formě krmiva (s propastným cenovým rozdílem vůči potravinářské pšenici, odhadem až 130 EUR) krátkodobě zaplavit trh.

Tento převis levného krmiva může dočasně vystřelit marže chovatelů prasat a drůbeže (až ke 42 %) a zlevnit ceny masa v obchodech. Modely ovšem varují, že půjde o finanční iluzi. Jakmile tyto zásoby jednorázového znehodnoceného krmiva dojdou a osévací plochy pro další roky se zmenší, chovatelé by se mohli ocitnout v situaci, kdy nebudou schopni svá nadměrná stáda uživit. Následná nutná likvidace chovů by pak vedla ke zhroucení nabídky a potenciální masivní hyperinflaci cen masa v Evropě.

A pak je tu problém nerovnoměrné distribuce kalorií. Levné maso bude přetékat z mrazáků ve velkých městech, převážně vyspělých států, levné kalorie živící rozvojový svět ale nebude jak nahradit.

Krizi umocňují úzká hrdla v globální přepravě. Snaha přesunout část východoevropského exportu na železnici naráží na fyzické limity: ukrajinský standardní rozchod kolejí (1520 milimetrů) se potkává s evropským (1435 milimetrů). Tento na první pohled banální rozdíl 85 milimetrů vede k paralyzování překladišť, kde se mohou kumulovat tisíce (odhadem až 6 000) zablokovaných vagonů.

Železnice jsou navíc nuceny aplikovat přirážky na ostatní přepravované komodity (tzv. koeficient 2.0). Tento vytěsňovací efekt způsobuje, že se export uhlí či průmyslových hnojiv po železnici stává ekonomicky ztrátovým, což Evropu nutí spoléhat na vzdálenější dodavatele, například marockou OCP Group.

Paralelně s tím trpí námořní logistika. Útoky v oblasti Černého moře jsou devastující. Údery u Rudého moře nadále nutí lodě obcházet Afriku. Na oceánech tak zůstává zamčeno zhruba 10 milionů tun obilí, přičemž každá cesta nabírá průměrné zpoždění 15 dnů a válečné pojistné může růst až k 700 000 dolarů za jedinou plavbu. Tyto dodatečné náklady se neúprosně propisují do koncové ceny potravin.

Jak učí historie, cena potravin úzce souvisí se sociální stabilitou. Výzkum týmu Yaneera Bar-Yama z New England Complex Systems Institute (NECSI) stanovil jasný „bod varu“ – jakmile index cen potravin FAO překročí hodnotu 210 bodů, společenská smlouva v křehkých státech začíná praskat. Stalo se tak koncem roku 2010 v předvečer Arabského jara a současné modely varují před opakováním tohoto scénáře.

Poznámka: Aktuálně se používá pro výpočet novější metodika, kdy je původních 210 bodů ekvivalentem 120-125 bodů dle současné metodiky. Aktuálně jsme na 130 bodech.

Model sám o sobě neříká, že překročení indexu vyvolá revoluce, ale je významným faktorem pro vytvoření příhodných podmínek v rizikových zónách. Analýzy řadí do rizikové „výbušné zóny“ státy jako Jihoafrická republika, Haiti, Brazílie, a především Egypt. Země se sto miliony obyvatel je z 92 % závislá na dovozu pšenice z oblasti Černého moře. Sociální smír zde stojí na eish baladi – masivně dotovaném státním chlebu. Vláda byla nucena kvůli vnitřní inflaci zvýšit jeho cenu již v roce 2024 (a to až o 300 %). Případný další masivní cenový šok by mohl zemi destabilizovat, což evokuje vzpomínky na „Chlebovou intifádu“ z roku 1977.

Experti na bezpečnost navíc upozorňují na geopolitické zneužití situace. Cílené blokování kalorií jako asymetrická zbraň (podobně jako u historických modelů typu „Plánu hladu“ Herberta Backeho v roce 1941) může být teoreticky využito jako páka pro vyvolání masových migračních vln z Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Čísla spojená s tímto selháním jsou naprosto zdrcující a přesahují pouhý pocit prázdného žaludku. A zatímco sázkařů na burze není líto asi nikomu, pod čísly a grafy se skrývá hrozba reálných lidských ztrát. Analytické modely naznačují, že současný výpadek produkce, zablokované trasy a chybějící pomoc stojí životy neuvěřitelných 8 587 lidí každý jeden den

Možnosti Západu reagovat jsou přitom oslabeny jako nikdy dříve. Oficiální rozvojová pomoc (ODA) podle záznamů poklesla o 23,1 %, přičemž americké příspěvky se snížily o více než 50 % a kupní síla Světového potravinového programu (WFP) spadla téměř na polovinu (-48,4 %). To nutí humanitární organizace k drastickým škrtům, které odepřou pomoc pro desítky milionů lidí (modely hovoří až o 72,6 milionu ohrožených).

Demografické a zdravotní modely jsou neúprosné. Extrémní scénáře varují před nárůstem mortality způsobené podvýživou (odhady sahají k více než 3 milionům potenciálních obětí ročně). Ještě závažnější hrozbou pro budoucnost je tzv. skrytý hlad.

Svět je závislý na třech plodinách (pšenice, kukuřice, rýže). Pokud dětem v prvních třech letech života chybí esenciální živiny a bílkoviny, dochází k poškození vývoje mozku. Data ukazují potenciální trvalý propad inteligenčního kvocientu (IQ) v rozmezí 10 až 15,3 bodu. Tento handicap je dokonce epigeneticky přenositelný na další generaci (s odhadovaným propadem dalších téměř 10 bodů).

Modelované ekonomické dopady této ztráty lidského potenciálu činí na okamžité produktivitě 43,2 miliardy dolarů a dalších 33,6 miliardy dolarů na budoucích výdělcích nejohroženější generace. Odhady celkových ztrát na ekonomice se odhadují téměř na 200 miliard dolarů v závislosti na modelu výpočtu.

A proto se vždy v minulosti vyplatilo a vyplácí, poskytnout pár miliard na rozvojovou pomoc. Není to jen morálně správné, je to prostě matematicky výhodnější.

Svět se nyní připravuje o nesmírný lidský potenciál. Vychováváme generaci dětí, která nebude mít kognitivní ani fyzickou kapacitu vybudovat silnou ekonomiku, postarat se o své rodiny a udržet mír.

Tato tvrdá čísla a mrazivá realita nás však nesmí uvrhnout do beznaděje. Většina faktorů, které tuto apokalypsu pohánějí, není dílem nevyzpytatelného osudu, dokonce ani počasí. Jsou to lidská rozhodnutí, a lidé je proto dokážou zvrátit, pokud budou mít včas správné informace.

Máme před sebou obrovskou příležitost ukázat sílu civilizovaného světa. Podpora Ukrajiny a tvrdý tlak na odblokování černomořských exportních tras už nejsou jen vzdálenou politickou hrou. Je to ten nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jak dostat miliony tun uvězněného obilí k těm, kteří ho nutně potřebují.

Musíme jako společnost tlačit na to, aby humanitární organizace získaly zpět své financování. Stačí jen zlomek toho, co vyspělý svět utrácí za stabilizaci vlastních trhů, k tomu, abychom vrátili plné příděly matkám a dětem které čelí hladovění.

Máme nástroje, máme technologie i zdroje. Každý čin, který podpoří humanitární pomoc a odmítne použití hladu jako válečné zbraně, je krokem k záchraně konkrétních životů.

Nejsme bezmocní diváci - dokud tuto roli sami nepřijmeme. Pokud spojíme síly a uvědomíme si, co je v sázce, můžeme zachránit celou jednu generaci.

Ještě není pozdě.

Pomáhejte dál.

ZÁVĚREČNÁ VÝZVA EDITORA: Pro nás Evropany a celý svět je nyní rychlé vítězství Ukrajiny ještě palčivější, než kdykoliv dříve. Kostky jsou vrženy a cesty zpět již není. Most na ní spálil Putin se svým odmítáním vyjednávání. Proto zvažte připojení k našim vlastním sankcím. PODPOŘTE SPECIÁLNÍ SANKČNÍ BALÍČKY

Zdroje: