Turecko jako nová Osmanská říše

Všichni stojí v blátivém zákopu na okraji Vídně a cítí, jak se pod nohama chvěje země. Není to zemětřesení, ale rytmické dunění ocelových monster a milionů nohou. Obzor zakrývá černý dým, který štípe do očí a nad hlavou krouží hejna tureckých dronů Akinci, které už dávno nepatří spojenci z NATO, ale nové osmanské armádě. 🛡️

Díváte se do tváře nepřítele. Nekonečné zástupy fanatických bojovníků ze Sahelu, ozbrojence z rozvráceného Egypta a miliony zoufalců, kteří už nemají co ztratit. Turecko, které jsme desetiletí platili jako „strážce brány“, ty brány nejen rozrazilo, ale postavilo se do čela invaze.

Ohlédneš se za sebe, ale pomoc nepřichází. Německo, kdysi motor Evropy, je v plamenech. Berlín a Mnichov ovládly miliony tureckých přistěhovalců, kteří tvoří páteř tamní ekonomiky, ale nyní se rozhodli, že je čas zavést v srdci Evropy vlasntí pořádky. Bundeswehr hlásí masivní dezerce – vojáci tureckého původu odcházejí i s nejmodernější technikou, aby se připojili k „osvoboditelům“. Tohle není historie, tohle je lekce budoucnisti.

Dlouhá léta jsme v Bruselu a Berlíně žili v nebezpečné iluzi. Věřili jsme, že Turecko je pasivní hrází, která za pravidelné miliardové injekce udrží radikály a migranty daleko od našich hranic. Od roku 2011 jsme do Ankary napumpovali přes 12,5 miliardy eur. Výsledek? Prezident Erdoğan tyto peníze využil k vybudování infrastruktury pro geopolitické vydírání.

Turecko se v roce 2026 definitivně stalo aktivním architektem migračních toků. Už to není jen tranzitní koridor. Je to strategický „ventil“, který má moc migraci nejen brzdit, ale také ji cíleně akcelerovat, přesměrovávat a používat jako demografickou bombu k destabilizaci Evropy. Je to turecký penězovod, ať už jako příjemce peněz z Evropy, nebo skrze vlastní ekonomiku, které pašeráctví a miliony migrantů vytvářejí. Ankara dnes migranty nehostí, ona je instrumentalizuje jako nástroj pro porážku evropského odporu.

Pokud chceme pochopit, proč se Turecko tak radikalizuje, musíme se podívat na mapu sucha. Rok 2025 byl pro Turecko nejsušším obdobím za posledních 52 let. Srážkový deficit v klíčových zemědělských oblastech jihovýchodní Anatolie dosáhl děsivých 53 %. Teploty v červenci 2025 sahaly k nesnesitelným 49,4 °C.

Tato ekologická katastrofa vyvolává „klimatickou gentrifikaci“. Lidé prchající z vysychajícího venkova narážejí ve městech na nedostatek vody a vysoké nájmy. Jedinou cestou z tohoto pekla je pro ně směr na západ – do Evropy.

VÝZVA AUTORŮ: Zatímco na kohoutku migrace má v Turecku ruku starý diktátor, druhou hlavní tepnu migrace z Asie drží železem již 14 let stateční Ukrajinští obránci. A v těchto mrazivých dnech potřebují pomoc dříve než kdy jindy. Podpořte prosím konkrétní sbírku na https://donio.cz/nadeje-2026. Podpora těchto projektů je hlavní důvod, proč tyto články vznikají. Děkujeme, že nejste nečinní.

Turecká ekonomika v roce 2026 není v krizi, je v procesu totálního rozpadu sociálního smíru. Turecká lira ztratila od roku 2018 přes 90 % své hodnoty. I když centrální banka drží úrokové sazby na šílených 50 %, inflace stále drtí kupní sílu obyvatelstva.

Nejděsivějším ukazatelem je však fenomén NEET – mladí lidé, kteří nepracují, ani se nevzdělávají. V roce 2025 tvořili neuvěřitelných 54 % populace ve věku 18–29 let. Turecko má nejvyšší míru NEET v celé Evropě. Tato masa nespokojených mladých mužů, kteří nemají co ztratit a nevidí žádnou legální cestu k prosperitě či založení rodiny, je ideálním palivem pro revanšismus a náboženský radikalismus.

Zatímco radikálové zůstávají, elity prchají. V roce 2024 opustilo zemi 2 % všech vysokoškolských absolventů. U IT expertů je to 6,7 %, u inženýrů 4,4 % a u molekulárních biologů rekordních 15 %. Nejkritičtější je situace u lékařů – jejich emigrace do Německa vzrostla meziročně o 21,7 %.

Turecko tak de facto dotuje evropské zdravotnické systémy svým nejlepším lidským kapitálem, zatímco doma zůstává radikalizující se masa, jejíž hněv po vzoru Ruska Erdoğan obrací proti „dekadentní“ Evropě. Mladí Turci už nechtějí být součástí Evropy, chtějí ji ovládnout.

Zahraniční politika Ankary definitivně opustila zdrženlivost a přijala agresivní neo-osmanismus. Turecko se dnes cítí být lídrem islámského světa.

Pád režimu Bašára al-Assada v prosinci 2024 otevřel cestu k totální turecké dominanci na Blízkém východě. Pod vedením Ahmada al-Shary se Sýrie de facto změnila v turecký protektorát.

Cílem Ankary je ovládnutí ropných polí na severovýchodě, která tvoří 90 % syrské produkce, a totální eliminace kurdských ambicí. Turecko využívá systém „pioneer migrants“ k urychlení repatriace Syřanů, ale zároveň formuje nové úderné jednotky, které mají být hrotovým nástrojem další expanze.

Události posledních týdnů v Sýrii pak ukazují obrázek, kdy se Turecké jednotky maskované za regulérní syrskou armádu připravují na ovládnutí většiny Sýrie. A hlavní cíl? Kurdové. Poslední síla, která zde ctila alespoň zdání západních hodnot a bojovala proti nejhorším fanatikům z ISIS je vydána na nemilost mnohem silnějšímu protivníkovi. Jakmile USA dokončí přesun zadržených islamistů z Kurdy držených táborů, očekávají se tvrdé boje.

Nejnebezpečnější zbraň však Ankara neodpaluje z dronů, ale prostřednictvím politiky v srdci EU. Turecká diaspora v Německu, čítající přes šest milionů lidí, je vystavena systematickému vlivu organizací jako DITIB, které jsou přímo řízeny z Istanbulu.

Vznik strany DAVA v roce 2024 byl jasným signálem. Tato strana cílí na miliony voličů, kteří díky reformě občanství nyní disponují dvojím pasem. Německé tajné služby varují, že Ankara tyto sítě využívá ke sledování disidentů a k šíření radikální propagandy. Turecko má v srdci Evropy k dispozici miliony lidí, které může v případě potřeby aktivovat k destabilizaci hostitelských zemí zevnitř.

VÝZVA AUTORA: Nezapomínejme, že hrdinství není jen v politických analýzách, ale v konkrétních činech. Naši přátelé na Ukrajině čelí stejnému typu imperiální agrese, jakou nyní projektuje Ankara. Pomozte nám držet linii. Přispějte na https://donio.cz/nadeje-2026. Každá koruna je nábojem v boji za naši společnou evropskou budoucnost. Děkujeme, že nejste nečinní.

Turecko roku 2026 už není zemí, kterou jsme znali. Je to stále více radikalizovaná mocnost, která se v éře polykrize rozhodla pro cestu dominance. Klimatický kolaps mu bere půdu, ekonomika budoucnost a neo-osmanismus mu dává nebezpečný cíl: Evropu.

Scénář z úvodu – fiktivní boj o předměstí Vídně v roce 2035 – se dnes může zdát jako děsivá vize. Ale pokud se podíváme na kompletní zprávu uvidíte, že základy pro tuto invazi jsou pokládány právě teď. Evropa se musí přestat spoléhat na „ventily“ a začít vytvářet nové účinné mechanismy společné obrany.

Kompletní zprávu a zdroje najdete zde: