Hlavní obsah
Politika

Volíš teroriste – dostaneš masakre: mlčení o genocidě Kurdů

Foto: Patroni Česka / ilustrační obrázek / Canva licence

Zatímco západní diplomaté si stále ještě mnou ruce nad pádem rodu Asadů, na severovýchodě Sýrie v lednu 2026 narůstá na síle tichá genocida. Zapomeňte na složité geopolitické termíny. To, co vidíme, je „Kill Box“ – uzavřená past na 4 miliony lidí.

Článek

Hrdinové z Kobani jsou zrazeni, odříznuti od vody i únikových cest a ponecháni napospas tureckým dronům a extrémistickým milicím. A zatímco Kurdové bojují o holý život, brány věznic s monstry ISIS se otevírají.

Když v prosinci 2024 padl režim Bašára Asada, svět vydechl úlevou. Byla to však předčasná radost. Místo demokracie zaplnila vakuum nenávist. Dnes, o více než rok později, vidíme výsledek: Sýrii rozparcelovanou mezi formace vedené bývalými veliteli HTS a protureckými milicemi SNA (Syrian National Army). Pro Kurdy na severovýchodě země (Rojava) to neznamená svobodu, ale existenční ohrožení, které svou brutalitou v mnoha ohledech předčí i starý režim.

Útěk zvířete z klece: Teror míří do Evropy

Nejhrozivější zpráva posledních dní přichází z věznice Al-Shaddadi na jihu provincie Hasaka. Podle bezpečnostních zdrojů a amerických činitelů došlo v polovině ledna 2026 k masivnímu útěku vězňů. V momentě, kdy kurdské jednotky SDF (Syrian Democratic Forces) musely přesunout své elitní síly na sever, aby bránily civilisty před tureckou ofenzivou, zůstala věznice kriticky nechráněná.

Výsledek? Více než 200 radikálů ISIS, včetně zkušených bojovníků a ideologů, zmizelo v poušti. SDF byly k tomuto kroku „donuceny“ absolutním nedostatkem podpory ze strany mezinárodní koalice. Generál Michael Kurilla již dříve varoval, že tábory jako Al-Hol jsou „armádou ISIS v čekárně“. Tato čekárna se nyní vyprázdnila. Tito muži nemíří domů. Míří přes porézní hranice do Sahelu a mnozí z nich zpět do Evropy, vybaveni novou nenávistí a kontakty.

Rojava: Není úniku

Slovo „obležení“ se v novinách používá často, ale situace v Rojavě k dnešnímu dni nemá v moderní historii obdoby. Oblast je sevřena ve čtyřech smrtících kleštích, které z ní dělají vězení pod širým nebem:

  1. SEVER (Turecká zeď smrti): Hranice s Tureckem je neprodyšně uzavřena betonovou zdí a střežena automatizovanými systémy. Cokoliv se pohne, je zničeno dělostřelectvem.
  2. ZÁPAD a JIH (Islamistický chalífát): Oblasti západně od Eufratu a jižní pouště ovládly radikální skupiny HTS a milice SNA. Ty vyhlásily totální embargo na „ateistické Kurdy“. Neprojde tudy ani cisterna s vodou, ani kamion s moukou.
  3. VÝCHOD (Zrada bratrů): Nejbolestivější rána. Jediná úniková cesta do iráckého Kurdistánu (přechod Semalka) je uzavřena. Pod politickým tlakem Ankary a v důsledku vnitřních sporů je hranice zablokovaná. Léky a humanitární pomoc hnijí na irácké straně, zatímco pár kilometrů vedle umírají děti.

Kobani umírá žízní: Voda jako zbraň hromadného ničení

V této pasti probíhá taktika spálené země. Turecko, vědomo si beztrestnosti, cílí na to nejcennější – na vodu a elektřinu. Turecké drony systematicky zničily generátory na přehradě Tišrin a kontrolují vodní stanici Alouk. Více než 400 000 lidí je bez pitné vody.

Nemocnice v Kobani a Manbiji hlásí kolaps. Operuje se při světlech z mobilních telefonů, dokud nedojdou baterie. Šíří se cholera, protože lidé pijí vodu z kontaminovaných zdrojů. Organizace Human Rights Watch označila tyto útoky za válečné zločiny, jejichž cílem je zlomit populaci žízní, když se to nepovedlo bombami. Kurdové, kteří v roce 2014 zlomili vaz Islámskému státu, jsou dnes lovnou zvěří bez možnosti obrany.

Kde je Gréta? Tam, kde se platí promo

Při pohledu na masakr v Rojavě se dere na mysl jedna otázka: Kde jsou ty statisícové davy, které měsíce blokovaly univerzity a náměstí kvůli Gaze? Kde jsou „Flotily svobody“? Kde je Gréta Thunberg a klimatické hnutí?

Je to vrcholná ironie dějin. Západní levice, feministická hnutí a LGBTQ+ aktivisté hlasitě podporují režimy a skupiny (Hamas, HTS), které by je při první příležitosti popravily nebo zbavily základních práv. Zároveň však ohlušujícím tichem ignorují jedinou sílu v regionu – Kurdy v Rojavě – která jejich hodnoty skutečně žije. Rojava je jediným místem na Blízkém východě, kde je ústavně zakotvena rovnost žen a mužů, kde ženy velí armádám (YPJ) a kde náboženská tolerance není jen prázdná fráze.

Kurdové jsou tak moc „doleva“, až to budí údiv. A přesto, když Turecko (člen NATO) bombarduje tyto ženy a děti, svět mlčí. Toto selektivní rozhořčení není náhodné. Zprávy amerických tajných služeb (DNI) a analytických center potvrzují, že masivní protesty a aktivistické kampaně na Západě nejsou vždy jen „hlasem lidu“, ale jsou často finančně a logisticky podporovány sítěmi napojenými na Írán a Hámas, s cílem destabilizovat západní společnost. Kurdové, kteří nemají miliardy z ropy ani podporu islamistických lobbistů, nikoho nezajímají. Pro „Grétu“ a jí podobné zjevně není genocida jako genocida – záleží na tom, kdo platí promo.

Ankara odhazuje masku: Cílem jsou Sionisté i Kurdové

Západní politici dlouho zavírali oči před agresivní politikou Turecka v naději, že Ankara zůstane stabilním partnerem v NATO. Tato iluze skončila. Rétorika prezidenta Erdogana se radikalizovala. Jeho nedávné prohlášení o „zničení sionistů“ a faktické spojenectví s islamistickými skupinami v Sýrii ukazují, že Turecko buduje satelitní stát pro ideologickou válku.

Dosazením brutálních frakcí do vedení Sýrie si Ankara vytvořila nástupiště pro expanzi. Nejde jen o Kurdy. Jde o vytvoření sunnitského radikálního bloku, který bude hrozbou pro Izrael i Evropu.

Repríza, na kterou se nechce nikdo dívat

Díváme se na reprízu nejtemnějších momentů historie. Stejně jako svět nechal vykrvácet Biafru v 60. letech nebo přihlížel blokádě Sarajeva v 90. letech, nyní sleduje zkázu Rojavy. Rozdíl je v tom, že Sarajevo mělo tunel a mezinárodní pozornost. Rojava nemá nic.

Po Sykes-Picotově dohodě byli Kurdové rozděleni. V roce 2014 obětovali 11 000 životů v boji proti ISIS za nás všechny. Dnes, v roce 2026, je Západ zradil. Uvolnění tisíců teroristů a radikalizace regionu není lokální problém. Je to rozbuška, která brzy exploduje v našich městech.

Pokud si někdo myslí, že pád Asada vyřešil syrský problém, fatálně se mýlí. Vyměnili jsme tyrana za chaos řízený radikálním sousedem. A jediná síla, která v regionu prosazovala sekulární hodnoty a práva žen, je právě teď vyhlazována.

Zajímavá je i role USA a Trumpovi administrativy. Zatím to jsou čistě spekulace, ale rojí se informace, že se potichu domluvili na přesunu části Palestinců na území Sýrie, kde mají nahradit vytlačené a pobité Kurdy. Pokud se to v nadcházejících měsících potvrdí, znamená to, že by Trump dal tichý souhlas s likvidací svého největšího spojence v regionu. A míru na blízkém východě by to rozhodně neprospělo.

Stále je naděje (i když malá)

Zlo vítězí, když dobří lidé nic nedělají. Tlak na prolomení blokády, zejména na otevření východního koridoru z Iráku, je klíčový. Humanitární organizace stále hledají cesty. V současnosti je to ale téměř nemožné. A dokud nebude tlak na Ankaru ze strany a Evropy, nic se nezmění.

Sledovat, o čem svět mlčí

Pokud vás zajímá více témat z geopolitiky, dejte prosím „sledovat“. Je to pro nás cenná zpětná vazba. Zvažte také, zda nemáte možnost podpořit naše editory předplatným, nebo jednorázovým příspěvkem. Umožní nám to vést válku na více frontách zároveň. Jen nástroje pro analýzu a na přípravu podkladů stojí 6 000 měsíčně.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Použité zdroje a reference:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz