Vlákna, která drží svět: Jak stínové flotily a rezavé kotvy ničí digitální civilizaci

Případy vánočního vojenského přepadení podezřelého tankeru finským komandem nebo nekonečné plavby čínské lodi vytrvale orající baltské dno ukazují, že moderní asymetrická válka už nutně nepotřebuje supertajné ponorky. Úplně stačí hrubá síla maskovaná za rutinní lidskou chybu a běžnou námořní nehodu.

Většina moderní společnosti žije v pohodlné iluzi, že data – od rodinných fotografií až po státní tajemství – putují kdesi „vzduchem“. Skutečnost je však mnohem prozaičtější, vlhčí a děsivě zranitelná. Až 95 až 99 % veškerého interkontinentálního datového provozu neproudí přes satelity, nýbrž překonává oceány prostřednictvím podmořských optických kabelů. Satelity, na které se veřejnost tak ráda spoléhá jako na futuristickou zálohu, by v případě krize dokázaly pokrýt pouhých 5 až 7 % současné kapacity.

Tato podmořská síť, tvořená více než 500 kabely o celkové délce zhruba 1,4 až 1,5 milionu kilometrů, představuje absolutní základ naší digitální existence. Denně těmito vlákny protečou jen ve Velké Británii finanční transakce v hodnotě 8 bilionů liber (zhruba 10 bilionů dolarů globálně). Jde o zúčtovací operace, vysokofrekvenční obchodování na burzách i klíčovou komunikaci systému SWIFT. Vojenští analytici tento systém trefně označují za měkké podbříško aliance NATO. A právě na toto podbřiško se nyní zaměřují aktéři, kteří pochopily, že asymetrický konflikt v 21. století nabízí efektivnější a nepoměrně levnější alternativy než balistické rakety.

Západní zpravodajské služby již delší dobu s rostoucím znepokojením sledují aktivity ruské Hlavní správy hlubokomořského výzkumu, známé pod zkratkou GUGI. Tato specializovaná složka ministerstva obrany, operující primárně ze základny v zátoce Oleňja na poloostrově Kola, funguje zcela nezávisle na běžném námořnictvu a zodpovídá se přímo generálnímu štábu v Moskvě.

Technologický arzenál této jednotky nezapře parametry špionážního thrilleru. Patří do něj například speciální ponorka s titanovým trupem Lošarik, schopná ponorů do hloubek kolem 6 000 metrů, nebo obří mateřská plavidla jako je 184 metrů dlouhý Bělgorod. Tito vojenští analytici a technici se samozřejmě nevěnují zkoumání mořské fauny. Specializují se na fyzické napichování optických kabelů, instalaci odposlechových zařízení a přípravu jejich destrukce v případě otevřeného konfliktu.

Aktivitu ponorek navíc doplňují zdánlivě nevinná plavidla pro „oceánografický výzkum“. Pozornost v nedávné době vzbudila ruská výzkumná loď Jantar, přistižena britskými úřady přímo v jejich vodách při pečlivém mapování tras podmořské infrastruktury. Od února 2022 bylo v Severním a Baltském moři zaznamenáno přes 400 plaveb ruských lodí vykazujících vzorce spojené s touto formou průzkumu.

Zatímco se západní obranné strategie soustředí na kybernetické štíty, agresoři objevili analyticky čistou a logisticky jednoduchou zbraň. Celosvětově dochází ročně k přibližně 200 případům neúmyslného poškození podmořských kabelů, nejčastěji v důsledku zachycení o rybářské sítě nebo o vlečené kotvy lodí. Využít tuto statistickou pravděpodobnost jako krytí se ukázalo být geniálně jednoduché. Útoky z poslední doby už nelze uspokojivě vysvětlit jako izolované anomálie.

Zda jednal kapitán na přímý pokyn, z donucení, či pro peníze, zůstává předmětem vyšetřování. Reakce dotčených států však ukázala limity evropské asertivity. Když si to Yi Peng 3 zamířila z ruského přístavu Usť-Luga a pustošila infrastrukturu, západní úřady plavidlo pouze stínovaly a čekaly na diplomatická povolení k nalodění od Pekingu, zatímco čínské ministerstvo zahraničí suše konstatovalo, že o žádném incidentu neví.

Změna paradigmatu přišla až na konci roku 2024. V hlavní roli tentokrát vystupoval tanker Eagle S pod vlajkou Cookových ostrovů, u nějž došlo k masivnímu poškození energetického kabelu Estlink 2 a telekomunikačních linek. Toto plavidlo převážející 35 000 tun bezolovnatého benzínu s posádkou tvořenou převážně Gruzínci a Indy je podle zpravodajských služeb součástí stínové flotily obcházející západní sankce. Podle dat z námořních radarů tanker při průjezdu Finským zálivem nápadně zpomalil na zhruba 7 uzlů přesně v oblastech s hustou sítí podmořské infrastruktury.

Finové se na rozdíl od svých sousedů rozhodli nečekat na diplomatické nóty. Krátce po půlnoci 26. prosince přeletěly nad tankerem vojenské vrtulníky a na palubu po lanech vtrhla speciální jednotka finské policie Karhu ve spolupráci s pobřežní stráží.

Gruzínský kapitán lodi Davit Vadachkoria, který byl okamžitě obviněn z úmyslného poškození majetku se škodou přesahující 60 milionů eur, situaci formálně označil za „běžný námořní incident“. Následné vyšetřování odhalilo drobný, avšak výmluvný detail: loď od srpna 2024 neměla platné pojištění. Jak přesně si lze nevšimnout, že plně naložený tanker táhne několikatunovou kotvu kilometry po mořském dně, už posádka racionálně nevysvětlila.

VÝZVA EDITORA: Líbí se vám naše články? Aby nás neodstřihl jeden bláznivý diktátor taženou kotvou od internetů, přispějte prosím těm, kteří diktátorům vzdorují v. My díky Vám můžeme dál psát o hybridních hrozbách. Zapojte se dnes do Operace Sokol. 

Při čtení těchto řádků se přirozeně nabízí otázka, proč odpovědné orgány nezasáhnou ihned, jakmile podezřelé plavidlo začne manévrovat nad kritickou infrastrukturou. Odpověď leží v mezinárodním právu, konkrétně v Úmluvě OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982. Tento dokument vznikl v éře tradičního námořního obchodu a zjevně nepočítal s konceptem šedé zóny a hybridních hrozeb.

Režim UNCLOS zaručuje plavidlům právo pokojného průjezdu i ve výlučných ekonomických zónách cizích států. Dokud loď pluje a neporušuje explicitní pravidla (např. pašování zbraní), pobřežní stát na ni nesmí bez povolení vstoupit. Největším úskalím je jurisdikce státu vlajky. Pokud asijská loď ničí kabely v severských vodách, úřady formálně potřebují svolení státu, pod jehož vlajkou je loď registrována.

Vzniká tak byrokratická smyčka: Zatímco stínový tanker ničí strategickou tepnu v hodnotě stovek milionů eur, poškozený stát musí kontaktovat ministerstva na druhé straně planety a zdvořile žádat o možnost inspekce. Sabotáž optických kabelů navíc není v mezinárodním právu klasifikována jako pirátství, což znemožňuje využití tvrdších postihů. Protivníci Západu tak s až cynickou přesností využívají takzvaný lawfare – obracejí pravidla západních demokracií proti nim samotným.

Zatímco se evropská pozornost upírá k ruským aktivitám v relativně mělkých vodách, na Dálném východě se potichu rodí hrozba, která mění pravidla hry i v těch nejtemnějších hlubinách. V dubnu 2026 ohlásila čínská výzkumná loď Haiyang Dizhi 2 úspěšné dokončení testů děsivě efektivního nástroje – elektro-hydraulického aktuátoru schopného precizně přestřihnout podmořské kabely v extrémní hloubce 3 500 metrů.

Tento technologický průlom chytře integruje hydrauliku, elektromotory a řídící jednotky do jediného modulu, který bez problémů odolává drtivému tlaku vodního sloupce i agresivní korozi. Ačkoliv čínská státní média, jako je China Science Daily, tento krok bezelstně prezentují jako velkolepé překonání „poslední míle“ k praktickému nasazení pro čistě mírové opravy poškozených linek, vojenským analytikům běhá mráz po zádech. V hloubce tří a půl kilometru byly totiž dosud optické kabely považovány za naprosto bezpečné před fyzickou sabotáží. Nyní má však Peking k dispozici nástroj, který dokáže tuto iluzi absolutního bezpečí doslova jedním stiskem přestřihnout.

Následky koordinovaného útoku na více kabelů současně by nebyly triviální. Celosvětově operuje zhruba 80 speciálních lodí schopných opravovat hlubokomořské kabely a oprava jednoho spojení trvá v průměru 40 dní. Pokud by útočník poškodil více uzlů a začal asymetricky bránit opravárenským týmům v práci, výpadky cloudových služeb by mohly paralyzovat vše od logistiky supermarketů po databáze nemocnic.

Evropa si však tuto realitu začíná připouštět. NATO nedávno spustilo operaci Baltic Sentry a evropské státy posilují kooperaci v rámci Nordic Warden. Iniciativy se za pomoci umělé inteligence soustředí na analýzu pohybu podezřelých lodí.

Skutečný posun se ale děje v technologiích. Britské ministerstvo obrany nasazuje v projektu Cabot bezposádkové systémy pro hlídkování v severním Atlantiku. Na scénu přichází inovativní autonomní plavidla, jako podvodní dron Greyshark, který prostřednictvím syntetických sonarů dokáže milimetrově mapovat dno a detekovat známky manipulace s infrastrukturou. Obranné možnosti doplňuje bezposádkové hladinové plavidlo K3 Scout, schopné operovat v rychlostech přes 100 km/h a okamžitě interceptovat lodě dříve, než stačí odhodit své „omylem zapomenuté“ kotvy.

Éra, kdy byla podmořská infrastruktura považována za neviditelnou a přirozeně bezpečnou součást světa, definitivně skončila. Pokud si chceme zachovat současný životní standard, musíme vnímat podmořské kabely a datová centra ne jako běžné tržní komodity, ale jako kritickou infrastrukturu, u níž se nelze spoléhat jen na byrokratické dohody z osmdesátých let.

Záloha globální ekonomiky není v oblacích, leží hluboko pod vlnami. Je na čase se adaptovat na realitu, ve které se mezinárodní námořní právo stalo nástrojem asymetrického konfliktu, a začít chránit své zájmy dříve, než se trhy a logistické sítě potopí na dno oceánu spolu s poškozenou optikou.

VÝZVA EDITORA: Podpora občanské žurnalistiky je to, co pomáhá udržovat rozhoupanou síť internetu plnou dezinformací. Co však považujeme za naše hlavní poslání, je podpořit psaním odvážné lidi, který čelí přímo těm, kteří se rozhodli naši společnost ničit. Podpořte je v jejich úsilí, podpořte Operaci Sokol.