Zastavení průlomu a začistka

Ačkoliv se to média snažila značně zlehčovat a psala, že jsme Rusům nechali jen sutiny, pád pevnosti Mariinka byl výrazným prolomením původní části „doněcké“ linie, která odolávala od roku 2014. Obránci z mnoha brigád, v poslední době hlavně z 95. brigády, tam odváděli neuvěřitelnou práci. Od prolomení obrany se do posádek a vesnic v okolí zničeného města valí každý týden několik stovek čerstvě přivážených okupantů. Tento článek je o volání SOS našich kamarádů, kteří již slouží u jiné brigády. Právě na ně se Rus zaměří tuto noc.

Útoky v otevřených polích trvají dlouhé hodiny. Poslední měsíce to vypadá tak, že se nejdříve nasouvá pěchota. Trousí se po jednom či po dvojicích. Klidně několik dní. Vědí, že na jednotlivé „mobiky“ nebudeme pokaždé plýtvat pro nás příliš cennou municí. Musíme je nechat přijít blíž. Takto postupně překonávají kilometry dlouhé pásy remízků, až jich je dostatečný počet.

Ne všichni se na konec dráhy dostanou, to ale Rusům vůbec nevadí. Tak, jak se na monitoru chodící tečky objevují, tak zase mizí v připravených norách a „blindážích“. Pro kluky z rozvědky to zatím neznamená vůbec nic. Jen další noc v bunkru. Devadesát procent útoků je odraženo dělostřelectvem a drony. Situace, tak jako mnohokrát, začíná houstnout až za svítání. Přijíždí několik ruských BVP, které ze sebe sypou další okupanty. S podporou ruských tanků se z běžné situace během pár hodin stává stav nouze.

Jako první jsou povolány na pomoc kluci z brigád, které drží posádky na které se útočí. Jsou to kluci, kteří s námi pracovali v rozvědce v minulém roce. Vede je náš mírně řečeno „fatalistický“ bojovník, kterému můžeme říkat třeba „Profesor“, protože jeho lesklá hlava nápadně připomíná legendární postavu z Wolverina. Zásadně nenosí helmu, na bojišti předvádí neuvěřitelné kousky.

V té době už čile probíhá komunikace s veliteli brigádní rozvědky. Je jasné, že kluci z pěchoty na pozicích na to sami stačit nebudou. Nebude na to stačit ani profesorova banda. V tomhle okamžiku jsou jejich životy v rukou ukrajinského velitele. Nemá žádnou povinnost vést svoje muže do boje na sousedním úseku. Jen společně prožité boje a pochopení souvislostí (když padne tato pozice tak naše také) jsou důvod, proč riskovat vlastní životy. Tady bojuje často jen bratr za bratra. Jdete do boje jen kvůli lidem, na kterých vám záleží.

Rusové útočí tvrdě. Tanky, kamikaze drony a pěšáci doslova vybíjejí pěchotu z několika našich pozic. Kdo se včas nestáhl, ten již není mezi živými. Útok s podporou obrněnců a tanků. Reálně hrozí proražení linie a pád celé obrany na úseku. Je jasné, že do obrany budeme muset vrhnout mnohem víc, než jsme čekali. Přichází rozkaz zhora. Do boje musí všichni. A všichni znamená všichni, i ti kteří jsou běžně jako záloha a podpora. Zabalit se a vyrazit netrvá dlouho. O vítězství rozhodne počet zásobníků a granátů.

Obrněný transportér kluky přiváží nejblíž, jak to jde. Na nebi jsou naše drony, stejně tak ruské. Informace matoucí. Jedno je jisté, kluci si jdou vzít naše posádky zpátky.

Než kluci přijeli, pracovalo naše dělostřelectvo, to odvedlo velký kus práce. Teď bude potřeba všechny pozice projít a vyčistit. Na prvních pozicích v posádce jsou prý někde dva Rusové. Tyhle informace máme z dronu. Zahání je křik a střelba naslepo. Kolja, ostřílený kulometčík, pomáhá ládovat ruční granátomet, pak se ujme svého PKM a kryje remízek. Je třeba vyčistit více než kilometr remízku. Ruský útok odráží lidé ze 3 brigád. Zahnat první dva Rusy bylo snadné, další pozice už jsou ale plné nor a okupantů poraněných od artilerie, spojení je zarušené, improvizuje se.

Kluci postupují remízkem, kterou předtím zválcovala naše i ruská artilerie. Postupuje se pomalu, protože celá oblast je silně zaminovaná, plná ruské nevybuchlé kazetové munice. Na nebi stále visí pozorovací drony. Překvapivých útoků je málo, to ale neznamená, že úsek není plný překvapení. Jít lze pouze po vyšlapaných cestách nebo po otevřeném poli.

Do každé díry je třeba hodit granát. Na blindáže se používají termobarické granáty vlastní výroby. Stačí pet lahev a pár tajných ingrediencí. Moc stabilní to není, ale jak by řekl Babica, když nemáte solidní granát, vezměte pet lahev.

Zatímco přední skupina kluků bojuje, druhá je schopná sedět na zemi a kouřit. V tom jsou svým způsobem obdivuhodní. My zápaďáci pořád hledáme, kde se ukrýt. Vše mnohem víc řešíme a prožíváme. Řada z Ukrajinců ale v těhle podmínkách a terénu bojují s přestávkami deset let. A jsou prostě jinak nastaveni. Jsou prostě v práci.

Profesor křičí, že vepředu je spousta „trochsotých“ a myslí tím zraněné okupanty. Je potřeba vše „začistit“. To že je někdo zraněný, neznamená, že nebojuje. Spíš naopak, pokud střílet může, střílet bude, je mu jasné, že ho nikdo evakuovat nebude. Často také hrají mrtvé, proto se střílí i do mrtvol. Samozřejmě se občas vzdají. Občas taky hrají, že se vzdají a chtějí jen získat šanci vás zabít.

Vlastně se střílí do všeho, včetně hromad odpadků. V jedné noře kluci přehlédnou zraněného Rusa. Stačilo ještě pár kroků a mohl by postřílet čtyři kluky. Naštěstí se to nestalo a i on se nakonec odebral do věčných lovišť. Dvojitá kontrola jim zachránila život.

I tady vyhrává defacto středověký způsob boje. Vyhrává, kdo zůstane na bojišti. Tedy ten komu vydrží déle náboje. Vidíte někde ruský zásobník nebo granát? Berete ho.

Jakmile jsou Rusové pobiti, nebo se jim povede utéct, tak se volá pěchota. Její úkol je přijít a „zmizet“. Tedy zakopat se tak, aby nebyla vidět z dronů. Čí noha drží zákop, ten drží území. Právě na pěchotě má Ukrajina největší ztráty. Kluky z pěchoty velmi obdivujem za to, co jsou schopni snášet a jak svůj úděl nesou.

Zatímco je pěchota na cestě, musí kluci vydržet ruské dělostřelectvo a kamikaze drony. Občas útočí na vlastní lidi i naše kamikaze drony, protože zorientovat se v prostoru na bojišti je pro operátora dronu značně obtížné. Cíl vidí často v posledních vteřinách, a pokud nemáte žádné orientační body, ale jen pole a rozstřílené remízky, je to dost komplikované. Odsun z pozic trvá pár dalších hodin.

Tato reportáž zachycuje jeden ze řady útoků, který se odehrál během jediného týdne při pokusu dobýt vesnici Novomychalivka. Zabrání těchto posádek by Rusům umožnilo obejít tuto vesnici a přetnout jednu z klíčových tras vedoucích do jedné z posledních pevností na Donbasu - Vuhledaru. Fronta by se posunula o desítky kilometrů.

Na bráněném úseku zaznamenali Rusové velké ztráty na technice v posledních měsících. Snímky rozstřílených kolon obrněnců obletěly svět. Ruský postup se tu během několika týdnů podařilo zastavit. Kluci za to ale zaplatili vysokou cenu. Celý tým neohroženého „Profesora“ skončil v následujícím týdnu v nemocnici, když je při ochraně pěchoty zasáhla kazetová munice okupantů. Část z nich následně utekla z nemocnice, aby se vrátila do boje. V době sepsání článku leží v nemocnici další čtyři kolegové z naší rozvědky, kteří pracovali na stejném místě. Dva z nich byli otráveni plynem, dva zraněni od dělostřelectva a kamikadze dronů. Další kluci se léčí doma.

Právě těmto chlapům teď můžete pomoci i vy. Potřebujeme dotáhnout nový milník v kampani Skutečná cena svobody. Evakuační obrněnec s kupolí proti ruským kamikaze dronům. V současnosti je evakuace možná pouze večer a šance na rychlé zotavení se tak výrazně snižují. Díky vaší pomoci se nám podaří statečné obránce udržet na živu. A jak tu s oblibou říkají „živý voják bojuje efektivněji“. Tak na to nezapomínejme.

PODPOŘIT JE MŮŽETE ZDE

Během příštích měsíců přerušíme naši bojovou činnost. Čeká vás ještě několik reportáží a poté dojde s ohledem na změnu naší práce i k změně na našich profilech. Profil PERUN tak, jak ho znáte, ukončí svou činnost. V posledním článku vysvětlíme více, představíme nástupnický projekt pro podporu armády a ukážeme, kde jsme strávili většinu času na frontě. Na Ukrajině zůstáváme a možná se budeme muset do boje vrátit. Teď je však naše práce pro obranu civilizovaného světa efektivnější jinde.

Ukrajina potřebuje pomoc jako nikdy předtím. Situace je opravdu na ostří nože a o výsledku velmi pravděpodobně rozhodne naše odhodlání pomáhat.

Video z akce brzy opět najdete na našem Twitteru.