Článek
Kdo byl Alois Podhajský
Na začátek se musíme ospravedlnit za drobný podvod. Alois Podhajský nedosáhl v rakousko-uherské armádě tak jako Vlasta Burian ve stejnojmenném filmu hodnosti c. a k. polního maršálka, ale „pouze“ hodnosti c. a k. polního podmaršálka. To ale není příliš podstatné. Podstatné je, že Alois Podhajský byl jedním z mála vysokých rakousko-uherských důstojníků, logicky bez zkušenosti z legií, kteří se stali československými generály. Kdo to ale vlastně byl?
Alois Podhajský se narodil v roce 1864 v jihočeské Blatné do rodiny četníka. Armádní kariéru mu otec plánoval již od dětství, ale studium na kadetce mu nejprve překazilo zranění a Alois Podhajský tak navštěvoval německé gymnázium a poté pracoval jako telegrafista u železnice.
Do uniformy jej to ale přesto táhlo a v roce 1880 se přihlásil do košické kadetní školy pro pěchotu a v roce 1884 jí absolvoval jako vůbec nejlepší v ročníku. Odbyl si několik štací u pěších pluků a jako slibný „důstojnický materiál“ byl odeslán do Vídně do Válečné školy. Následně jeho kroky zamířily přímo ke generálnímu štábu.
Generál Alois Podhajský ve společnosti generála Maurice Pellého.
Alois Podhajský a první světová válka
V době, kdy se rozhořela válka, působil Alois Podhajský jako velitel 42. zeměbranecké pěší brigády v Praze a v této pozici také odcestoval na srbskou frontu. Zde se vyznamenal při ústupových bojích. Následně si prošel ruskou i italskou frontu a v roce 1917 se z něj stal polní podmaršálek. V boji setrval až do konce války a rozpadu Rakouska-Uherska. Následně se dal k dispozici nově vzniklé Československé republice.
Jako zkušenému vysokému důstojníkovi mu bylo svěřeno velení vojska na Moravě a ve Slezsku. Zde se mu v bouřlivé době těsně po vzniku republiky podařilo zorganizovat vojenskou sílu, pak ale přišel první problém. Měl vyrazit do boje s Maďary, avšak pod italským velením. To Podhajský odmítl, neboť jen o pár týdnů předtím stál na frontě proti nim. Teprve poté, co se velení ujali francouzští důstojníci, vyrazil jako velitel armádního sboru do boje a nutno podotknout, že si vedl velmi dobře.
Meziválečná doba a druhá světová válka
V následujících letech se musel potýkat s nedůvěrou a občas i otevřeným nepřátelstvím důstojníků, kteří prošli legiemi. Tento spor mezi legionáři a bývalými rakouskými důstojníky probíhal prvorepublikovou armádou po celou dobu její existence, byť nejostřejší byl logicky v prvních letech po roce 1918. Není také pochyb o tom, kdo „tahal za delší konec provazu“.
Především díky jeho minulosti jej armáda držela mimo významné posty. Změnu ale přinesl rok 1926, kdy se Radola Gajda – bývalý legionář – stal podezřelým ze špionáže pro sovětské Rusko. V tu dobu byl po něm Alois Podhajský jmenován zastupujícím velitelem Hlavní štábu za generála Syrového, který vykonával funkci ministra národní obrany. Tuto funkci ale vykonával jen dva týdny. Politicky nebylo zkrátka možné, aby na této pozici byl dlouhodobě rakouský podmaršálek.
Alois Podhajský následně působil jako generální inspektor armády, což byla funkce, kterou sám pomáhal vytvořit a v níž jej prezident Masaryk potvrdil i přesto, že sám Podhajský žádal o odchod do výslužby. K tomu došlo až v roce 1934, kdy došlo k významné reorganizaci armády.
V té době bylo Aloisi Podhajskému 70 let. Mobilizace se ho již netýkala a ani se nezapojil do odboje. Za protektorátu se nicméně přihlásil do tzv. Českého svazu válečníků, což byla organizace bývalých příslušníků rakousko-uherské armády, která vykazovala nepříjemné znaky organizace kolaborantské. Také si v roce zažádal o penzi pro příslušníky rakousko-uherské armády. Tato fakta ho v roce 1945 dostala do vězení. Z něj byl sice propuštěn, ale následně byl zbaven svých hodností a byla mu značně snížena penze. To už byl ale Alois Podhajský v tak špatném stavu, že to dost pravděpodobně vůbec nevnímal. Polní podmaršálek rakousko-uherské armády a generál armády československé Alois Podhajský zemřel koncem roku 1946.
Zdroje informací: https://www.kk8lir.cz/general-zemebrany
