Článek
Předehra k bitvě
Po bolševickém převratu v listopadu 1917 a uzavření Brestlitevského míru se československé vojsko v Rusku ocitlo v bezvýchodné situaci. Legionáři, se potřebovali přesunout na západní bojiště. Jediná schůdná cesta však vedla opačným směrem, tisíce kilometrů přes nestabilní Rusko po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku a odtud lodí kolem světa.
Bolševici začali ale transporty brzdit a požadovali odzbrojení legionářů. Po takzvaném Čeljabinském incidentu v květnu 1918 bylo ale všechno jinak: zbraně se odevzdávat nebudou a legie si v případě potřeby proklestí cestu do Vladivostoku silou. Československé ešalony byly roztaženy po celé délce magistrály a prvořadým úkolem bylo jejich opětovné spojení.
V nejobtížnější situaci se nacházela takzvaná Penzenská skupina pod velením poručíka Stanislava Čečka, která musela postupovat na východ směrem k Samaře, klíčovému centru Povolží.
Bitva u Lipjag
Právě zmíněná Samara byla v centru dění. Bolševické velení si uvědomovalo její strategický význam. Aby pomstilo nedávnou ztrátu Penzy a definitivně legie zlikvidovalo, soustředilo u blízké železniční stanice Lipjagi významnou sílu asi 4000 vojáků. Ti měli navíc oproti Čechoslovákům významnou převahu. Rudoarmějci se opevnili opravdu důkladně a také přírodní podmínky obráncům nahrávaly. Na jedné straně budoucího bojiště se rozkládaly neprostupné močály, na druhé řeka Volha.
Oproti tomu, poručík Stanislav Čeček měl k dispozici pouhých 1 600 bojovníků. Dobře věděl, že nemůže pomýšlet na čelní útok a rozhodl se své (již tak nepočetné) síly rozdělit na dvě části. Hlavní skupina pod jeho osobním vedením měla postupovat podél železniční trati a předstírat čelní nápor. Tím na sebe měla vázat pozornost a palbu nepřítele.
Druhá skupina pod velením poručíka Jana Gajera ušla v noci téměř deset kilometrů náročným terénem, vojáci obešli bolševické pozice a v ranních hodinách obsadili vesnici Lipjagi z opačné strany, než z jaké Sověti čekali útok. Tím Rudoarmějce dokonale zmátli a zcela odřízli od ústupových cest i možných posil.
Výsledkem bylo 1500 mrtvých Sovětů a 2000 zajatých. Ztráty na československé straně činily pouhých 30 mrtvých a 89 zraněných. Právě tady se zrodilo rčení „lepší bojovat s čertem, než s Čechy“. Podstatné je, že bitva u Lipjagi byla důležitým krokem pro ovládnutí transsibiřské magistrály a spektakulárním československým vítězstvím, o němž toho bohužel veřejnost mnoho neví.
