Článek
Kdo byla baba Anujka
V roce 1838 se v batátské provincii v Rumunsku narodila bohaté rodině podnikající v oblasti chovu dobytka dívka Ana. Někdy kolem roku 1850 se potom s rodiči přestěhovala k hranicím Rakouska-Uherska, konkrétně do vesnice Vladimirovac. Právě tam o několik let později poznala svoji životní lásku v podobě pohledného rakouského vojáka. Pro něj se však jednalo o nezávazný románek a jednoho krásného dne odešel od Any pryč. Aně zbyly oči pro pláč, syfilis a nenávist ke všemu živému, především pak k mužům.
Se zlomeným srdcem se zavřela do svého světa, ve kterém hrály důležitou úlohu knihy. Přečetla toho také mnoho o medicíně, chemii a bylinkářství. V tuto chvíli však ještě nebyla Ana až tak odlišná od tisíců dalších žen se stejným osudem. Na chvíli se potom dokonce zdálo, že se vše v dobré obrátí. Ana se vdala za statkáře jménem Pistov. Manželé se měli rádi, avšak osud Aně zkrátka nebyl nakloněn. Z jedenácti dětí se dospělosti dožilo jedno jediné, a to ještě bereme tu optimističtější variantu, neboť jiné prameny tvrdí, že v dětském věku zemřely všechny. Ana potom pochoval i svého manžela. Je pravděpodobné, že v tento okamžik se Ana definitivně zhroutila a stal se z ní vraždící stroj.
Proč vraždila?
Ana, nyní v pokročilém věku známá již spíše jako baba Anujka, se živila jako bylinkářka. Ve své profesi byla díky svým znalostem velmi úspěšná. Neléčila však jen zdravotní neduhy, nýbrž měla v „nabídce“ i jednu speciální položku. Ženám, které se chtěly zbavit manžela, to umožnila. Vždy jim namíchala jed přesně podle hmotnosti manžela a to takový, aby zemřel asi týden po jeho vypití.
I v této aktivitě byla velmi úspěšná a o zákaznice neměla nouzi. Začala dokonce spolupracovat s jistou Ljubinou Milankovou, která jí dělala dnešním žargonem řečeno obchodní zástupkyni a sháněla klientky. Trvalo několik let, než si daly úřady dvě a dvě dohromady a devadesátiletou babičku zatkli. Soud jí poslal do vězení na patnáct let za dvě vraždy. Ve skutečnosti jich bylo podle odhadů asi 150. Baba Anujka byla propuštěna po osmi letech a dožila ve svém domě. Zemřela v roce 1938 ve věku 100 let.
Najdeme podobnou travičku i u nás? Co třeba Maryša?
V české historii se travičky a masové vražedkyně objevují samozřejmě také. Pomineme-li dvacáté století a jména jako Fikáčková, Hepnarová nebo Stodolová, „slávu“ si získala například urozená Kateřina z Komárova odsouzená v 16. století k trestu smrti hladem za 14 zvlášť brutálních vražd.
Žádná česká vražedkyně ale nedosáhla „výsledků“ baby Anujky. A pokud budeme pátrat po těch, které využívaly jed, skončíme opět u Maryši coby naší nejslavnější travičky. Ta je sice literární postavou z pera bratří Mrštíků, avšak údajně s reálnou předlohou. Jak to s Maryšou tehdy vlastně bylo?
Postava Maryši je vytvořena podle jisté Marii Horákové z Těšan. Ve hře otráví svého tyranského manžela Vávru jedem v kávě, aby mohla utéct s milencem Franckem. Skutečnost byla ale taková, že Marie Horáková byla po celý život šťastně vdaná, s manželem měla osm dětí a rozhodně nikdy nikoho neotrávila. Podle všeho jí Alois Mrštík ve své hře vykreslil takovýmto způsobem proto, že neopětovala jeho lásku.
Hrob skutečné Maryši a jejího manžela, jejich příběh byl zcela jiný, než ve hře
Skutečnou českou Maryšou by však mohla být jistá Josefa Sittová z obce Leština u Zábřeha. Josefa byla vdaná za manžela, který k ní choval velmi silné city. Dokonce jí odpouštěl i nevěru. To ale dotyčné Josefě pravděpodobně nestačilo a rozhodla se jej otrávit. Jed, konkrétně arsenik, mu sypala do kávy na chléb i do jeho léků.
Jejím úmyslem bylo otrávit jej nenápadně dlouhodobým podáváním malých dávek. Jednoho dne ale dávka malá nebyla a její manžel zemřel. Josefa Sittová byla odsouzena v roce 1905 k trestu smrti, císař jej však změnil na dvacetileté vězení. Podobných traviček bylo v naší historii určitě vícero, žádná ale nedosáhla věhlasu baby Anujky.
