Článek
Svatá Kateřina a její svátek
Je to jeden z těch pevně zakotvených bodů starého venkovského roku, které se již nadobro rozpustily v moderním kalendáři, který nám diktuje rytmus roku a života úplně jinak než naši předkům v minulých staletích. Začněme ale nejprve samotnou svatou Kateřinou.
O samotné existenci svaté Kateřiny Alexandrijské, tedy dnešní svaté Kateřiny, vedou historii spory. Není ale tak důležité, jestli opravdu existovala, podstatné je, že pro evropskou společnost byla dlouhou dobu nepostradatelnou světicí, jednou z nejoblíbenějších. A platilo to i pro prostředí českého venkova.
Kateřina se podle tradice narodila ve 3. století v Alexandrii do bohaté vládnoucí rodiny. Princezna údajně odmítala nápadníky a tvrdila, že se provdá jen za muže, který ji předčí ve vědění, kráse i moudrosti. A když jí potom poustevník ukázal křesťanství, poznala svůj ideál v Kristu a nechala se pokřtít.
A co víc, vyzvala samotného římského císaře Maxentia k tomu, aby přijal křesťanství. Ten odmítl, postavil proti ní svých padesát nejlepších učenců, které Kateřina v teologické debatě udolala. Za to je císař nechal upálit a Kateřinu požádal o ruku. Ta odmítla a skončila ve vězení. Následně byla popravena a zrodila se mučednice. Není důležité, nakolik je příběh skutečný, podstatné je, že tomu naši předci věřili a Kateřinu uctívali jako patronku manželek, dívek a obecně všech žen.
Její svátek potom připadal na období, které bylo a je dobou, během níž se podzim překlápí do zimy. To vše hrálo svoji roli a promítlo se do podoby kateřinských slavností tak, jak je znali naši předci.
Kateřinské slavnosti nejen na českém venkově
Se svátkem svaté Kateřiny se pojily mnohé pranostiky. Namátkou můžeme uvést třeba ty následující:
- Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu
- Svatá Kateřina přichází bíle oděna
- Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína
První dvě uvedené pranostiky jasně odkazují na změnu ročního období a nástup zimy, to třetí potom reaguje na počínající advent a tím i dobu půstu a čekání na Vánoce. Tím se dostáváme ke slavnostem jako takovým. Kateřinské slavnosti byly těmi posledními, při nichž se mohli lidé pobavit. Poté nastalo postní období a na nějaké tancovačky nemohlo být ani pomyšlení.
Tanec nezmiňujeme náhodou, slavnosti měly skutečně většinou podobu tanečních zábav. Speciální bylo to, že při nich platilo právo žen volit si celý večer taneční partnery, stejně tak to byly ony, kdo ten večer platil útratu.
Není divu, že byl svátek svaté Kateřiny tak oblíbený. Po něm následoval celý měsíc, kdy byly zpěv, tanec nebo potěšení z jídla a pití zapovězenými věcmi. Bylo prostě potřeba si ještě jednou pořádně užít.
Z toho pak plyne, proč nám už tento svátek nic neříká. Náš advent je spíše dobou nejrůznějších večírků a nákupního šílenství, tedy pravý opak toho, který znali naši předci. Jinými slovy, my už žádný svátek svaté Kateřiny nepotřebujeme, protože ho máme tak nějak každý den…
