Článek
Železniční přejezd Bezděčín – dějiště tragédie
Jižně od Mladé Boleslavy, asi tři kilometry, leží obec Bezděčín i se svým železničním přejezdem. Možná, že jste přes něj i vy projížděli a pokud jste z blízkého okolí, pak jej nepochybně znáte „jako své boty“. Dnes stejně jako v době před více než 55 lety přes něj jezdí i autobusy. V roce 1969 to byl například svozový autobus pro zaměstnance jednoho z hlavních podniků tehdejšího Československa, mladoboleslavské Škody, resp. „Automobilové závody, národní podnik (AZNP)“.
Dne 12. srpna 1969 večer vezl takový autobus zaměstnance odpolední směny domů po trase vedoucí vesnicemi v okolí Mladé Boleslavy. Do svého cíle ale nedojel a namísto toho jeho cesta skončila na železničním přejezdu a do naší historie vstoupila jako vůbec druhá nejhorší nehoda na železničním přejezdu.
Osudná únava
V roce 1969 se závory zvedaly ručně. Na železničním přejezdu v Bezděčíně měla tuto činnost na starosti závorářka A. Kočvarová, která ale v osudný de 12. srpna nevydržela po celou svoji pracovní dobu vzhůru. Zkrátka a dobře usnula. Bylo koneckonců skoro jedenáct hodin večer, 22:47 abychom byli přesní. Závorářku vzbudila ohromná rána a jí pravděpodobně brzy došlo, co bylo její příčinou. To už ale bylo pozdě na zpytování svědomí.
Autobus Škoda 706 RTO (opatřený navíc přívěsem, jehož prostřednictvím se tenkrát zvyšovala kapacita autobusů) se přiblížil k železničnímu přejezdu a jeho řidič zpomalil. Na přejezdu ale byly závory nahoře, a tak s autobusem na koleje vjel. V tu chvíli však na přejezd dorazil i parní osobní vlak č. 510 ve směru od Mladé Boleslavy. Vlak do autobusu narazil a tlačil jej před sebou, přičemž se autobus několikrát otočil přes střechu.
Celkem zemřelo 24 cestujících z autobusu, především z jeho přední a střední části. Z toho 23 bylo mrtvých na místě, jeden člověk zemřel později v nemocnici. Dalších dvacet lidí bylo zraněno, z toho několik velmi těžce. Mezi mrtvými byl i řidič autobusu Karel Heller.
Vyšetřování a závěry
Přímá odpovědnost v tomto případě nepochybně skutečně ležela na dvaapadesátileté závorářce Kočvarové, která usnula a závory nespustila. Za to byla odsouzena na 5 let vězení, po uplynutí asi poloviny trestu však byla propuštěna, neboť se u ní rozvinula rakovina a brzy poté zemřela. Za viníka byl nicméně označen i Karel Heller, jeden ze zemřelých. Ten měl správně zcela zastavit a rozhlédnout se.
Za neštěstím ale stál i fakt, že tehdejší zabezpečení již zkrátka neodpovídalo stále silnějšímu provozu na silnicích a také na přejezdech. Stromy také zhoršovaly výhled na trať ze silnice. To všechno se spojilo a vyústilo v tragédii, kterou dnes připomíná dřevěný kříž u přejezdu.
