Článek
Kdo byl Bohumil Klein?
Bohumil Klein se narodil dne 25. července 1898 v jihočeské obci Svatý Jan nad Malší nedaleko Českých Budějovic. Základní vzdělání získal v rodném městě a gymnázium potom absolvoval v Českých Budějovicích. V únoru 1917, byl jako jednoroční dobrovolník odveden do rakousko-uherské armády. Po základním výcviku u c. a k. pěšího pluku 91 byl odeslán na italskou frontu.
Statečný odbojář Bohumil Klein.
Během bojových operací padl do italského zajetí. Pikantní je ovšem datum, kdy k tomu došlo. Bohumil Klein byl zajat 29. října 1918, tedy v druhý den existence samostatného Československa. V zajetí se následně přihlásil ke službě v československé armádě a v lednu 1919 byl zařazen k 28. čs. domobraneckému praporu v Itálii. Následně se vrátil do vlasti a účastnil se bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. V jeho sestavě se vrátil domů, resp. do nově vzniklé republiky. Prapor byl následně ihned nasazen do boje proti maďarským bolševikům a po vítězné válce s Maďarskem se rozhodl pro kariéru profesionálního vojáka.
Několik let sloužil u pěšího pluku v „domovských“ Českých Budějovicích a v roce 1929 nastoupil na Vysokou školu válečnou. V Praze. Po vystřídání několika dalších postů v Českých Budějovicích, v Jindřichově Hradci i v Praze na Hlavním štábu byl jmenován vojenským atašé v Budapešti. Na této pozici prožil i Mnichov a mobilizace. Když ale na jaře 1939 obsadilo nacistické Německo i zbytek Československa, vrátil se do Čech, kde byl okamžitě zatčen gestapem.
Bohumil Klein a odboj v protektorátu
Jak jsme již uvedli, major Klein (v té době měl tuto hodnost) se vrátil na jaře 1939 do Prahy a okamžitě byl předveden na gestapo. Byl sice propuštěn, ale až poté, co mu bylo nakázáno, aby se denně hlásil. I přesto, že byl major Klein zcela jasně pod dohledem okupační moci, neváhal ani minutu a zapojil se do domácího odboje.
V červenci 1939 absolvoval kurz pro tiskové referenty a nastoupil jako šéfredaktor pobočky ČTK v Brně. Pozice ale ve skutečnosti sloužila jako krytí pro jeho odbojovou činnost ve skupině dr. Zdeňka Schmoranze. Major Klein byl jejím zástupcem pro Moravu a činnost byla zpravodajská.
Ranný český odboj se ale velmi brzy přesvědčil, že to, co platilo pro odpor proti Rakousku-Uhersku, neplatí pro odpor proti nacistům. Ti postupovali s brutální efektivitou a odbojáři platili po celou válku obrovskou cenu. Bohumil Klein byl gestapem zatčen dne 25. srpna 1939, uvězněn na Špilberku. Posléze byl převezen do Prahy. Záznamy hovoří o tom, že 12. října absolvoval výslech, velmi brutální. O den později potom bylo rodině lakonicky oznámeno, že se Bohumil Klein v cele oběsil. Jaká byla skutečná příčina smrti, to už se asi nikdy nedozvíme.
Major Klein mohl skutečně volit dobrovolný odchod, aby se vyhnul dalšímu mučení nebo aby neprozradil své spolupracovníky. Stejně tak ale mohl zemřít při výslechu nebo na následky zranění, které mu při něm byly způsobeny. Major Bohumil Klein byl pohřben v rodném městečku a rozloučit se s ním přišlo ohromné množství lidí. Na jeho úmrtním listu bylo uvedeno následující:
„Zatažená léč, neupotřebený meč, za cizí zlo trest, nic už – nic – než čest…“
V roce 1946 byl potom in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
Komunistická perzekuce rodiny
Syn Bohumila Kleina, Radomír, se ihned po únoru 1948 zapojil do odboje proti nové totalitě. Stejně jako jeho otec, i on vyvíjel zpravodajskou činnost a předával americké tajné službě informace o těžbě uranu, o pohybech sovětských vojsk i československém bezpečnostním aparátu.
Ani jeho zpravodajská skupina jménem Erkvie ale nevydržela dlouho a jemu nezbylo nic jiného než emigrovat. Útěk se mu naštěstí podařil a následně žil ve Spojených státech, kde působil jako profesor lingvistiky na univerzitě v St. Louis.
V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. Komunistická perzekuce ale dopadla na jeho maminku, která byla odsouzena ke třem letům vězení a ztrátě občanských práv. Nikdy jí také nebyl přiznán zvýšený důchod jako vdově po odbojáři.
