Článek
Předehra k bitvě
První pražskou defenestrací začaly v roce 1419 husitské války. Není přitom překvapivé, že v nich hrála Praha i následně významnou úlohu. Zikmund Lucemburský (v té době ještě především uherský král) se postavil do čela křížové výpravy, která následně vyrazila směrem ku Praze. Dne 14. července 1420 svedla křižácká vojska s husity bitvu na Vítkově a podlehla. Zikmundovi nezbylo nic jiného než se stáhnout do Kutné Hory. Krátce potom umírá Václav IV. a Zikmund je 28. července korunován českým králem.
Podstatné je, že i přes ústup do Kutné Hory držela Zikmundova vojska i nadále Pražský hrad a Vyšehrad. To pražské husity velmi znervózňovalo, neboť to pro ně představovalo kontinuální riziko. Bylo proto rozhodnuto o obléhání Vyšehradu. Pražská husitská posádka ale nebyla dostatečně silná na to, aby mohla dobýt pevnost jako byl Vyšehrad sama.
Bitva začíná
K Pražanům se proto přidaly i husitské oddíly z Tábora, Žatce i Loun a také tzv. orebité, tedy husité z východních Čech. Celkem šlo v době, kdy byla armáda obléhatelů nejsilnější, o 10-15 tisíc mužů. Husitským vojskům velel šlechtic Hynek Krušina. Obléhání začalo 15. září 1420 a zpočátku šlo o zajímavý dělostřelecký souboj. Husité měli k dispozici dva velké praky a jednu obléhací palnou zbraň. Děla střílela i z Vyšehradu a podařilo se jim praky poničit.
Podoba Vyšehradu v roce 1420, ilustrace z 19. století
Obránci také podnikali poměrně úspěšné výpady vedené ve směru údolí potoka Botič, které způsobovaly obráncům škody a narušovaly obléhací snahy. Největším rizikem se však stalo vyhladovění, stejně jako v mnoha dalších případech obléhání. V říjnu, kdy se řady husitů opět rozšířily, však král Zikmund rozhodl vyrazit z Kutné Hory opět směrem na Prahu a pokusit se vyprostit posádku.
Mezi obránci a obléhateli byla koncem října uzavřena zajímavá „gentlemanská válečná dohoda“. Pokud do 1. listopadu nedorazí Zikmund, posádka se vzdá. Dohoda byla dokonce stvrzená písemně. Do té doby ale ještě zbývalo dost času a obléhání pokračovalo. Původní plán dopravit obráncům proviant po vodě nevyšel, neboť husité vodní cesty přehradili.
Dne 31. října se začala jeho vojska připravovat na útok následujícího dne. Zikmund vyslal posly na Pražský hrad s rozkazem, aby ráno jeho posádka zaútočila a podpořila jeho vlastní útok. Jednoho z poslů ale husité polapili a díky tomu Hynek Krušina věděl o záměrech protivníka.
Zikmund ráno vyrazil, buď ale nevěděl o dohodě obránců s husity, nebo dorazil pozdě z jiného důvodu. V dohodě byl totiž jasný čas 8:00. Zikmund dorazil o něco později a zjistil, že část obránců přešla k husitům. Za této situace se někteří důstojníci snažili Zikmunda přesvědčit o tom, že útok nemá smysl. Jejich snaha byla ale marná.
Zikmund na útoku trval a jeho vojákům nezbylo nic jiného než vyrazit. I když se vojákům podařil dílčí úspěch a průlom, nasazení husitských záloh nebezpečí rychle zažehnalo a Zikmundovi nezbylo nic jiného než dát povel k ústupu směrem k Českému Brodu. Husité tak v Praze a blízkém okolí slavili během několika měsíců druhé vítězství.
