Článek
Stoletá válka
Bitva u Azincourtu hraje v historii 116 let trvající války Angličanů s Francouzi důležitou roli. Střetla se v ní vojska anglického krále Jindřicha V. a francouzského krále Karla VI. Proč ale tato válka vlastně probíhala?
Vše se točilo okolo anglických nároků na francouzský trůn. V 11. století získal anglickou korunu normanský vévoda Vilém I. To se tak úplně nelíbilo francouzskému králi a od té doby to šlo se vztahy mezi Francií a Anglií z kopce. Válku jako takovou začal anglický král Eduard III. v roce 1337.
Pro nás je rok 1415 spojen především s upálením Jana Husa, pro Francouze a Angličany je to především rok bitvy u Azincourtu. V této době byl na anglickém trůnu Jindřich V., kterému se povedlo vyřešit domácí problémy potlačením povstání a cítil se dost silný na to, aby provedl invazi do Francie a opět tzv. stoletou válku trochu „rozhýbal“. Již nějakou dobu totiž válka stagnovala. Období klidu ale mělo brzy skončit.
Bitva u Azincourtu
Dne 14. srpna 1415 přistálo v Normandii (ano, tam, kde se v roce 1944 vylodilo jiné invazní vojsko plující z Anglie) Jindřichovo vojsko. Počet plavidel, které přepravily vojáky do Francie není úplně přesně znám, nejvíce přijímané odhady mluví o 700 plavidlech. Anglické vojsko čítalo asi 10 tisíc vojáků a několik stovek lidí podpůrných profesí jako byli lékaři, řezníci, kněží apod.
Za zmínku stojí i to, že z deseti tisíc vojáků bylo osm tisíc lukostřelců, kteří se tak dobře osvědčili v jiné velké bitvě stoleté války, kterou byla nám dobře známá bitva u Kresčaku. V té padl český král Jan Lucemburský.
Angličané dobyli první malá města, i to jim ale trvalo poměrně dlouho. Situace se pro ně nevyvíjela dobře. Angličanů bylo málo, řádila mezi nimi úplavice a byli vyčerpaní dlouhým obléháním města Herfleur, které odolávalo téměř měsíc. Jindřich proto rozhodl, že zimu přečká v Calais, které bylo pod anglickou kontrolou.
Francouzské vojsko se mezitím zformovalo a vyrazilo Angličanům vstříc. Šlo o vojsko mnohem početnější a čítalo 25 – 35 tisíc mužů, navíc odpočatých a zdravých. Zajímavostí je, že vojsko nevedl král Karel VI. Ten trpěl duševní chorobou a francouzští páni, kteří měli reálně velet, jej v bitvě nechtěli, neboť by na něj „někdo musel dávat pozor“.
Jindřich V. proti takové přesile bojovat nechtěl, nicméně nebyl schopen své vojsko od francouzské armády odpoutat, a tak nakonec došlo k boji. Pro Francouze představovalo velký problém to, že noc před bitvou silně pršelo. Francouzské vojsko bylo totiž převážně rytířské a prim hrála těžká jízda. Někteří velitelé si potenciální problém uvědomovali, stejně jako to, že čas je na jejich straně. Horké hlavy ale převládly a Francouzi se rozhodli zaútočit.
Pak to ale přišlo: Francouzi vršili chybu za chybou. Tou první bylo nesmyslné seřazení vojsk, kdy jízda byla před střelci z kuší a tím je učinila naprosto zbytečnými. Zadním řadám navíc nikdo nevelel, neboť všichni velitelé se v rozporu s plánem vysunuli dopředu v předtuše snadného vítězství. Než se Francouzi dali vůbec do pohybu, začaly na ně padat anglické šípy a vojáci padali ve velkých počtech. Vše měla zachránit zteč těžké jízdy, v podstatě středověká verze tankového útoku. Jenomže koně s rytíři v těžkých brnění nebyli schopní se pohybovat v bahně, které vytvořil noční déšť. Výsledkem byl masakr francouzských vojsk a nečekané velkolepé anglické vítězství.
Ale nepřipomíná vám v bahně utopený rytířský útok něco? Ano, bitvu u Sudoměře. A tím se dostáváme k teorii, že na anglické straně bojoval Jan Žižka.
Jan Žižka u Azincourtu
V roce 1837 vyšla Rakouská národní encyklopedie, v níž se mohl čtenář dočíst, že Jan Žižka se bitvy zúčastnil. To pak převzali i angličtí autoři a tuto informaci najdeme v mnoha dalších knihách.
Nutno podotknout, že nevíme, odkud pochází zmíněná encyklopedická poznámka (pokud má vůbec nějaký jiný zdroj než fantazii autora). Stejně tak ale platí, že i naši seriózní historici (viz zmíněný Miroslav Ivanov) jeho účast u Azincourtu nevylučují.
Jan Žižka nepřipojil svoji pečeť na protestní nótu českých a moravských pánů proti upálení mistra Jana Husa. Stejně tak o něm nemáme z této doby jiné zprávy. Prostě netušíme, co dělal a kde byl. Jistě, mohl být doma a být prostě nenápadný. Ale to by se mu příliš nepodobalo.
Potom je zde zmíněná bitva u Sudoměře. Mohl Jan Žižka načerpat inspiraci pro její vedení právě u Azincourtu? Jistě mohl, ale k důkazu to má daleko. Jeho účast nemůžeme vyloučit, víc nic. Není vlastně ani příliš jasné, jak by se Žižka do anglického vojska dostal.
