Článek
Leopold Pauzer a vražda strážmistra
V centru všeho dění bude muž jménem Leopold Pauzer. Ten se narodil na samém konci 19. století a od svého mládí měl problémy se zákonem. Jak se říká, rostl pro šibenici. Na té nakonec ale neskončil, byť k ní neměl daleko.
Stejně jako tisíce dalších českých mužů byl i Pauzer za první světové války odveden do rakousko-uherské armády. Bojoval na italské frontě, ze které však před koncem války dezertoval. Našel si cestu zpátky do Čech, resp. na svoji domovskou Moravu. Nedaleko Žabovřesk jej však zastavil strážmistr Macourek a jakožto dezertéra jej chtěl zatknout. Pauzer na něj zaútočil a zabil jej. Pokud by jediným motivem vraždy bylo vyhnout se vězení, vraždil Pauzer zcela zbytečně. Do vzniku republiky zbývalo jen několik málo dní, a i kdyby je Pauzer strávil ve vězení, byl by rychle propuštěn.
Strážmistr Macourek měl nicméně na těle 18 bodných ran. Pauzer tedy vraždil zjevně i z důvodu své sadistické povahy a nešlo mu jen o to vyhnout se uvěznění. Vraždu začal vyšetřovat inspektor Pistauer z Brna. Neměl se však příliš čeho chytit a ani prostředí hroutící se monarchie a zmatky v období vzniku nového státu mu při práci příliš nepomáhaly. Věděl ale, že tahle vražda není obyčejná. Kromě způsobu, jakým byl Macourek zabit, mu byla taktéž odcizena zbraň.
Dopadení Leopolda Pauzera
K dopadení Leopolda Pauzera přispěla náhoda. Jako protřelý kriminálník totiž rozhodně nehodlal začít vést spořádaný život. Vyhlédl si dům v brněnské části Jundrov, který patřil vysokému úředníkovi Rypkovi a chtěl jej vykrást. Celou akci provedl ve spolupráci s domovníkem Pleškem a služebnou Klotildou Krupicovou. Domovník mu půjčil klíč od vily a služebná poskytla potřebné informace o tom, kde se nachází cennosti a peníze.
Aby na služebnou nepadlo podezření, Pauzer ji po vniknutí do domu svázal, a to samé udělal i s Rypkou a jeho manželkou. Pauzer však udělal jednu velkou chybu. V zámku totiž zapomněl domovníkův klíč. A protože Rypka měl všechny klíče očíslované, hned poznal, komu patří. Policie potom udeřila na domovníka, našla u něj kradené věci a dozvěděla se od něj jméno komplice. Při prohlídce u Pauzera ke svému překvapení nalezli policisté i zbraň četníka Macourka a některé jeho osobní věci.
Je Pauzer blázen, nebo není? Další vraždy
Po svém zatčení se Pauzer začal chovat značně nestandardně. Téměř nepřetržitě si zpíval, neustále opakoval stejná slova, tvrdil, že je mu jedenáct let nebo žádal strážné o dovolenou. Psychiatři se nemohli shodnout na tom, zda Pauzer duševní poruchu jen předstírá, anebo jde o skutečný projev postraumatického stresu. Nutno podotknout, že s touto diagnózou se v té době setkávali psychiatři u mužů vracejících se z fronty až příliš často.
Pauzer proto putoval mezi vězením a léčebnou. V únoru 1922 nicméně brněnský soud rozhodl, že je za své činy zodpovědný a udělil mu trest smrti. V tuto chvíli vstupuje do příběhu sám prezident Masaryk. Ten byl známým odpůrcem trestu smrti a využíval své pravomoci k tomu, aby velké části odsouzenců změnil trest na doživotí. To byl i případ Leopolda Pauzera.
Prezident Masaryk byl odpůrcem trestu smrti a jen málokdy jej svou pravomocí nezvrátil
Pauzer ve vězení opět dlouhodobě předváděl svojí duševní poruchu, ať již skutečnou či předstíranou, a ocitl se tak znovu v léčebně ve Šternberku. V roce 1930 se mu odtamtud ale podařilo uprchnout. Na útěku Pauzer zavraždil v Ratiboři další dvě osoby. Tou první byl obchodník Josef Dames a druhou patnáctiletý student Zeller.
Pokusil se i o třetí vraždu, tentokrát v Nidově. Jeho obětí se měl stát další obchodník. Ten však útok přežil a poskytl policii Pauzerův popis. Policisté a četníci již samozřejmě věděli s kým mají tu čest. Naštěstí jej brzy dopadli a Pauzer putoval opět do vězení, tentokrát na Mírov. Tam dne 22. února 1933 zemřel na tuberkulózu kostí.
Závěr
Již nikdy asi s jistotou nezjistíme, zda byl Pauzer skutečně duševně chorý anebo vše jen předstíral. Dnes se však v honbě za senzací lidé stejně spíše soustředí na Masarykovu milost, a označují prezidenta jako viníka Pauzerových dalších vražd. To je však interpretace notně ohnutá a demagogií doslova přetéká. Ať tak či onak, případ Leopolda Pauzera patří v historii naší kriminalistiky dodnes k těm nejzajímavějším.
