Článek
Alkohol a vzdálená historie
Alkohol provází lidstvo od nepaměti, vlastně zde byl pravděpodobně i předtím, než lidstvo vůbec vzniklo. Dnes není problém najít si na internetu nespočet videí, ve kterých zvířata jako například sloni konzumují zkvašené ovoce a navozují si tak stav opilosti. To samé dělali velmi pravděpodobně i naši předci.
Ponechme teď ale stranou opravdu dávnou historii a přenesme se do středověku. V této době byla konzumace alkoholu zcela běžná, neboť pití vody bylo mnohem nebezpečnější. Ve středověku se u nás pilo především pivo, víno anebo medovina. Bylo pak na každém člověku, aby si našel vlastní míru.
Nepochybně i v této době byli lidé, kteří již svůj vztah k alkoholu příliš nekontrolovali. Nezáviselo to přitom na společenské vrstvě, za alkoholika byl považován třeba král Václav IV. Průměrná doba dožití však byla v této době natolik nízká, že ani velcí pijáci si vlastně nestačili alkoholem své tělo zničit. Situace kolem alkoholu se začala měnit na přelomu 17. a 18. století.
Nástup novověku a změny ve vnímání a konzumaci alkoholu
V 18. století se začalo čím dál tím více destilovat. Navíc k nám z Nového světa doputovaly brambory, které byly ideální výchozí surovinou. Také obchod se zámořím byl stále intenzivnější a do Evropy mířily častěji i exotické druhy alkoholu. Právě v této době začal být alkoholismus opravdu celospolečenským problémem.
Obrázek opilce z 19. století, v tomto případě ze Skotska
Výše uvedené se samozřejmě netýkalo ani zdaleka jen Českých zemí. Stejně tak tomu bylo i v okolní Evropě. Alkoholismus byl stále rozšířenější, a to začalo vyvolávat reakci. V průběhu 19. století začaly vznikat první spolky a organizace, které si kladly za cíl proti alkoholu bojovat. Abstinence se dostává do popředí jako protiklad k patologickému alkoholismu a je ze strany aktivistů vyzdvihována.
Alkohol a první republika
Postoj první republiky k užívání alkoholu byl do jisté míry daný i faktem, že prezident Masaryk byl nekompromisním abstinentem, o problémech alkoholismu dokonce napsal několik pojednání. Jeho nástupce Edward Beneš měl k alkoholu také rezervovaný vztah a pil jej prakticky pouze při společenských událostech.
Československá republika přesto nikdy nezkusila alkohol úplně zakázat tak, jak se to stalo například ve Spojených státech. Pro lepší představu si můžeme popsat pravidla pro prodej a konzumaci alkoholu platná u nás ve 20. letech minulého století. Alkohol se směl prodávat pouze osobám starším 16 let a za alkoholický byl považován každý nápoj, který obsahoval více než půl procenta čistého alkoholu. Zajímavé je i to, že platil zákaz tvrdého alkoholu na tanečních zábavách a dalších podobných společenských akcích. Porušování těchto zákazů bylo přitom trestáno na svoji dobu velmi přísně.
Doba po druhé světové válce
Po roce 1948 nahradil sice na Pražském hradě Masaryka s Benešem alkoholik Klement Gottwald, stát se ale pokoušel alkoholismus i nadále potlačovat. Minimální věk pro konzumaci alkoholu se zvýšil z 16 na 18 let, a přibyl navíc zákaz popíjet alkohol v zaměstnání.
Další významné změny přinesl začátek 50. let, kdy u nás byla otevřena první protialkoholní záchytná stanice na světě, lidově „záchytka“. Autorem této koncepce byl doktor Jaroslav Skála a ona první záchytka vznikla v roce 1951 u Apolináře. V roce 1962 potom další legislativní změny umožnily zaměstnavateli lépe kontrolovat zaměstnance.
I přes všechny snahy o omezení konzumace alkoholu patří Češi ke skutečné světové špičce. V posledním žebříčku jsou před námi pouze Gruzínci a Rumuni…
Zdroje informací: https://otik.zcu.cz/bitstream/11025/3653/1/BP%20-%20Muzikova.pdf
