Článek
Voják Ivan Matoušek
Ivan Matoušek se narodil v roce 1912 v Pelhřimově do rodiny státního úředníka. Byl nadaným studentem a začal navštěvovat práva. Po smrti otce ale nemohl ve studiích pokračovat. Příležitost ke kariéře našel v armádě, konkrétně u jezdectva. Následně navštěvoval i důstojnickou školu.
Mnichovská dohoda a následná březnová okupace vytvořily na Matouškově duši nezacelitelný šrám. S nastalou situací se odmítl smířit. Současně věřil i v to, že evropská válka nakonec vypukne a 10. srpna, tedy necelý měsíc před německým útokem na Polsko, překročil hranice s cílem dostat se do Francie.
Ivan Matoušek se dostal do československého shromažďovacího tábora u Krakova. Z něj se po napadení Polska vydal do Rumunska a pak dále na Blízký východ. Na výročí vzniku Československa, 28. října 1939, se přes Konstatinopol, Alexandrii a Bejrút dostal do shromažďovacího a výcvikového tábora československých sil v Agde.
Ivan Matoušek byl následně přidělen k 1. pěšímu pluku a do boje šel 6. června 1940 v řadách francouzské 23. pěší divize. Válka byla již ale prohraná a Matouškova divize dostala možnost střetnout se s nepřítelem už jen v ústupových bitvách u Coulommiers a Montereau. Válku zakončila 23. divize u Saint-Junien. Matoušek se ale naštěstí dostal na loď do Velké Británie.
Ivan Matoušek: Čechoslovák, který stál de Gaullovi po boku v okamžiku osvobození Paříže.
Matouškova cesta do dalších bojů
Jako důstojník měl Ivan Matoušek v Británii obavy z toho, zda se v dohledné době dostane do boje. Československá jednotka měla sice dost důstojníků, avšak nedostatek rekrutů. Nebylo reálné, že by byla brzo nasazena. Ivan Matoušek proto požádal prezidenta Beneše o možnost přihlásit se k vojsku Svobodných Francouzů. K nim se přidal 10. prosince 1942 a zapojil se do bojů v severní Africe. Již jako velitel čety se potom 1. srpna 1944 vylodil v Normandii.
Povýšení nebylo náhodné, jako Čechoslovák získal velitelský post ve francouzské armádě, neboť byl hodnocen jako nesmírně schopný, energický a odvážný. Se svojí jednotkou prošel boji v Normandii. Dalším cílem měla být samotná Paříž. Protože Matouškova četa byla součástí nástupnické jednotky útvaru, který byl ustanoven v rámci vojska Svobodné Francie jako první, připadla jí čest doprovázet generála de Gaulla do Paříže.
Když kolona projížděla městem, dostal se generálský vůz pod palbu. Matoušek byl de Gaullovi celou dobu po boku. Obrátil se na něj s žádostí, aby se přesunul do obrněného vozu. Odehrála se následující scéna:
Matoušek: „Generále, jsem zodpovědný za vaši ochranu! Jestli se Vám něco stane, zastřelím se!“
De Gaulle: „Poručíku, dělejte svou práci. Já dělám tu svou.“
Ivan Matoušek měl ale starost o de Gaulla, sám balancoval na hraně sebevražedného chování. Byl v čele útoku na budovu pařížské poslanecké sněmovny (Palais Bourbon) a jako by vůbec nevnímal, že kolem něj létají kulky. Reporty vypovídají, že Matoušek nikdy neskláněl hlavu, a i v té nejprudší palbě stál ve svém voze vzpřímeně a jen křičel rozkazy na všechny strany. Poslanecká sněmovna byla tímto útokem osvobozena, ale boje ještě neskončily. Ivan Matoušek se se svojí jednotkou účastnil i prudkých bojů v oblasti Le Bourget a následně, po osvobození Paříže, v kraji Champagne a také v Lotrinsku.
Smrt a odkaz Ivana Matouška
Přišlo ale osudné 20. září 1944 a Matoušek vedl průzkum u vesnice Flin. Jednotka se dostala pod palbu a dva muži zůstali ležet zranění. Ivan Matoušek se k nim okamžitě vydal, aby jim bez ohledu na nebezpečí pomohl.Přitom však palba zasáhla jeho samotného a Ivan Matoušek byl na místě mrtev.
Pohřben je na vojenském hřbitově v La Targette nedaleko Arrasu, kde bojovaly již Československé legie za první světové války. Jméno Ivana Matouška není dnes veřejnosti příliš známé, což je velká škoda. Jednalo se o skutečného hrdinu a vlastence. Nic na tom nemění fakt, že padl ve francouzské uniformě.
Zdroje informací: https://www.francaislibres.net/liste/fiche.php?index=110253
