Článek
Americká občanská válka
V polovině 19. století začaly být ve stále poměrně nových Spojených státech amerických patrné rozdíly mezi bohatším průmyslovým severem a zaostalejším zemědělským jihem. Tyto rozdíly vyústily ve velké ekonomické a politické rozpory. V jejich centru stála otázka otroctví. Jižanské státy v něm viděly jeden z pilířů své ekonomiky, a proto odmítaly jeho zrušení. Prezidentem USA se ale stal v roce 1860 Abraham Lincoln, který byl velkým odpůrcem otroctví.
Přesto, že byl Lincoln v zájmu zachování celistvosti unie amerických států ochoten nepožadovat absolutní zrušení otroctví, neshody se ukázaly být natolik významné, že 20. prosince 1860 došlo k vystoupení Jižní Karolíny z Unie. Tento krok brzy následovala řada dalších států, které si utvořily tzv. Konfederované státy americké s prezidentem Jeffersonem Davisem. To federální vláda v čele s Lincolnem samozřejmě nemohla akceptovat a začala válka, která je dodnes nejkrvavější v celých amerických dějinách. V žádném jiném konfliktu nezemřelo tolik Američanů jako v občanské válce, konkrétně asi 620 tisíc.
A protože ve Spojených státech byla silná krajanská komunita, války se samozřejmě účastnili i Češi.
Umělecké ztvárnění bitvy u Gettysburgu, nejkrvavějšího střetnutí celé války
Čeští krajané v Americe
Do Spojených států mířilo v 19. století hned několik velkých emigračních vln. Z Rakouska-Uherska začali lidé včetně Čechů odcházet především po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Právě muži odcházející v padesátých letech 19. století, případně jejich synové, kteří s nimi šli jako děti, se stali typickými představiteli českých vojáků Americké občanské války.
Velká většina krajanů se usazovala ve státech na severu, Chicago bylo ne-náhodou nazýváno třetím největším českým městem po Praze a Vídni. Krajanská centra např. v Texasu již existovala, ve větším měřítku se začala vytvářet spíše později. Není proto velké překvapení, že většina krajanů potom prožila válku v uniformě vojáků Unie. I pod vlajkou Konfederace ale bojoval nejeden Čech.
Přesto je ale na místě zmínit ještě jeden faktor vysvětlující nepoměr mezi počtem Čechů v Unii a v Konfederaci. Zatímco na severu se Češi dokázali nadchnout pro ideály prezidenta Lincolna, na jihu tomu tak nebylo. Důvody, proč Konfederace vedla válku, české rodáky nechávaly spíše chladnými.
Lincolnovi střelci a ti další
V době rostoucího napětí dokázali tedy Češi na severu demonstrovat svoji loajalitu ke své nové vlasti a v Chicagu proto vznikla dobrovolnická jednotka nazývaná Lincoln Riflemen of Slavonic Origin (Lincolnovi střelci slovanského původu). Mimochodem, Abraham Lincoln použití svého jména v názvu české jednotky skutečně osobně povolil.
Vojáci Unie se tlačí, aby si mohli vyslechnout projev prezidenta Lincolna u Gettysburgu
Jenomže slíbit věrnost v době míru je něco jiného než skutečně narukovat, zvláště ve chvíli, kdy je doma třeba živit rodinu. Jednotka jako celek se proto se začátkem války rozpadla a žádná podobná již nikdy nevznikla.
Americká občanská válka tak nezná žádnou vyloženě českou krajanskou jednotku. Tu měli např. Irové či Němci, Češi nikoliv. Přesto ale Češi v armádě Unie sloužili. Jednalo se podle všeho asi o čtyři stovky vojáků. Jejich největší koncentrace byla v 26. wisconsinském dobrovolnickém pěším pluku, kde bylo Čechů nejméně 36. Za zmínku stojí i 22. iowský či 4. missourský.
V Armádě Unie působili i čeští důstojníci. Těmi nejvyššími byli podplukovníci Antonín Pokorný z Jindřichova Hradce a jistý John Pilsen. Nejmarkantnější vzpomínkou na Čechy v armádě Unie je pomník na hřbitově v Chicagu věnovaný právě „Bohemian soldiers“.
Češi na jihu
Jak již bylo zmíněno, Češi na jihu se k válce stavěli úplně jinak. Bylo zde mezi nimi velká míra dezerce, muži nezřídka utíkali přes hranice do Mexika apod. Celkem se v konfederační armádě zapojilo do války nakonec asi šest desítek Čechů. V tomto případě nemáme zprávy o žádném důstojníkovi.
Závěr
Český příspěvek k Americké občanské válce nebyl tak velký jako v případě zmíněných Irů, Němců či některých dalších evropských národností. I tak ale existoval a propojil tak opět historii českou s historií americkou a tím i s historií světovou. I Češi měli podíl na rozhodování o tom, zda experiment jménem Spojené státy americké přežije svoji nejtěžší zkoušku.
