Článek
Kdo byl Josef Kulík
Josef Kulík se narodil dne 23. září 1930 v malé obci Hrdly nedaleko Litoměřic. Matku však nikdy nepoznal, neboť zemřela velmi brzy. Jeho otec o něj potom nejevil žádný zájem, nepočítáme-li ovšem sexuální zneužívání. Dokončil pouze čtyři třídy běžné základní školy a poté putoval po nejrůznějších polepšovnách a výchovných ústavech.
V 16 letech, tedy krátce po válce, nastoupil do cukrovaru jako pomocný dělník. Dlouho tam však nepracoval. Kulík začal totiž okamžitě páchat trestnou činnost, zpočátku převážně majetkovou. Byl proto sedmkrát trestaný. Ani to jej však nezměnilo a pokusil se dokonce o vraždu. Byl tedy odsouzen poosmé, tentokrát na deset let. Když si tento trest odpykal, musel ve svých 31 letech nastoupit základní vojenskou službu a byl umístěn ke stavebnímu pluku do Přelouče. A právě zde se začíná odvíjet příběh jednoho z nejstrašnějších kriminálních činů naší historie.
Vražda a kanibalismus
Na konci července roku 1963 měl Josef Kulík povolení k opuštění útvaru. Když se ze svého volna vracel, ve vlaku ale usnul a přejel stanici Přelouč. Z vlaku vystoupil v Pardubicích a rozhodl se situaci vyřešit přespáním v jednom z odstavených vagónů. Když si v něm ustlal, zaslechl ale dva dětské hlasy. Místo si naneštěstí vybrali k prázdninovým hrám dva malí chlapci ve věku 6 a 9 let.
Kulík děti zatáhl nebo vlákal do vagónu. Oba dva poté zavraždil nožem a sekerou, které našel ve vagónu. Kulík potom chlapcům vyjmul vnitřnosti, nad kterými se sexuálně uspokojil. Některé z nich poté zabalil do kapesníku a opustil vagón. Na blízkém hřbitově ukradl několik pohřebních věnců, které zapálil a na ohni si vnitřnosti opekl a snědl.
Dopadení Josefa Kulíka
Hned večer bylo nahlášeno zmizení obou chlapců a Veřejná bezpečnost odstartovala rozsáhlé pátrání. Za nejpravděpodobnější verzi bylo považováno utonutí obou chlapců v Labi. Dne 2. srpna bylo ale nedaleko nádraží nalezeno kolo, které patřilo jednomu z chlapců. Při pročesávání oblasti si potom jeden příslušník VB všiml, že se kolem komínu jednoho z vagónů rojí mouchy a je z něj cítit podivný zápach. Na to, co policisté uviděli, když otevřeli dveře vagónu, je nemohlo nic připravit.
Celý vagón byl zacákaný krví a na podlaze ležela dvě otevřená dětská těla. Vyšetřovatelé získali na místě velké množství stop včetně otisků prstů nebo stop po botách. Vzhledem k bohaté kriminální minulosti Josefa Kulíka byl okamžitě identifikován jako pachatel. Zbývalo už jen Kulíka najít a zadržet. To jim sám vrah velmi usnadnil.
Po činu se totiž ukrýval v poli, kde jej přejel traktor. Ve vážném stavu byl převezen do nemocnice, kam byla okamžitě přivolána Bezpečnost. Kulík sice nebyl schopen vypovídat, ve svých věcech měl však deník. Psaní deníku sice není něco, co bychom očekávali u kriminálníka se čtyřmi třídami základní školy, přesto tomu tak bylo. Celý čin do něj Kulík zaznamenal. Není bez zajímavosti, že v deníku byla popsána i řada dalších sadistických vražd. V těchto případech se však naštěstí jednalo jen o Kulíkovy zvrácené fantazie.
Jelikož byl v době vraždy Kulík příslušníkem armády, souzen byl vojenským soudem v Pardubicích. Josef Kulík byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Aby případ nevrhnul špatné světlo na Československou lidovou armádu, probíhal soud neveřejně a tehdejší režim se jej snažil utajit. Josef Kulík byl popraven 7. února 1964 v Praze na Pankráci. V místě činu dnes stojí malý památník.
