Článek
Zastávka u Brna
V roce 1973 byla v Československu založena Vysoká škola Sboru národní bezpečnosti. Oficiální sídlo měla škola v Praze a disponovala pobočkami v Bratislavě, Holešově a také v Zastávce u Brna. Právě u této posledně jmenované pobočky se zastavíme.
Škola měla několik fakult, konkrétně to byla Fakulta Státní bezpečnosti, Fakulta Veřejné bezpečnosti, Fakulta ostrahy státních hranic, Fakulta vyšetřování VB a Fakulta Požární ochrany. V roce 1982 ale přibyl nový ústav, právě v Zastávce u Brna.
Šlo o Ústav zahraničních studií, jehož úkolem byl výcvik cizinců ze spřátelených zemí, převážně afrických a asijských. Působila zde i řada Palestinců. Často se uvádí, že zde probíhal přímo výcvik členů teroristických organizací, především OOP, tedy Organizace pro osvobození Palestiny. Situace je ale trochu složitější, a dodnes ne zcela jasná.
Jak to bylo s výcvikem teroristů?
Již od šedesátých let se v Československu cvičili specialisté ze zemí jako Angola nebo Guinea. Šlo o výcvik v policejních i vojenských specializacích nebo ve zpravodajské činnosti. A potom zde byl od 70. let zmíněný Ústav zahraničních studií. Sem přijížděli lidé např. z Afghánistánu a také asi 130 Palestinců.
Ti se zde cvičili např. v dovednostech při ochraně osob. Bylo běžné, že sem přijížděli na pasy různých arabských zemí a samotná Vysoká škola SNB pravděpodobně nevěděla, o koho se vlastně jedná. Tím se dostáváme k jedné podstatné věci. Co máme vlastně na mysli, když mluvíme o tom, že se v Československu školili palestinští teroristé?
Znamená to, že se zde cvičili lidé z Palestiny, kteří se později stali teroristy? Ano, to je velmi pravděpodobné. V některých případech to tak jistě bylo. Znamená to ale, že byl výcvik od začátku veden s cílem vytvořit teroristy? Tady už se dostáváme na tenký led. Možná, že když sem byli tito lidé vysíláni s tímto účelem, ale československé úřady to nevěděly či jen tušily. Anebo se Československo snažilo pomoci tehdejším spojencům a příliš neřešilo, jak tito lidé svůj výcvik využijí?
Problém je, že příslušné svazky, které by mohly osvětlit konkrétní aktivity Ústavu zahraničních studií, se po revoluci ztratily. Výpovědi lidí, kteří se v Zastávce u Brna podíleli na chod Ústavu, mluví o tom, že šlo o standardní výcvik, který odpovídal tomu, který podstupovali na jiných fakultách českoslovenští studenti. Nešlo o výcvik, který měl stvořit teroristy.
Lze tomu věřit, je totiž třeba si uvědomit, že hranice mezi terorismem a „standardní službou“ byla (a stále je) v regionech jako Palestina velmi neostrá. Je tedy vůbec možné odpovědět na otázku „cvičili se v Československu palestinští teroristé“ odpovědět jednoduše Ano-Ne? Pravděpodobně to nelze. Ale tak už to bývá.
