Článek
Vznik dabingu
Historie dabingu ve světě se začala psát logicky prakticky hned poté, co světlo světa spatřil zvukový film. Nejaktivnějšími diváky, kteří nekompromisně požadovali, aby na ně herci z plátna mluvili za všech okolností jejich rodným jazykem, byli celkem nepřekvapivě Francouzi.
Filmaři se sice občas pokoušeli výrobu dabovaných filmů obejít, třeba tak, že se přímo točilo několik jazykových verzí, to však bylo možné jen s nadprůměrně vzdělanými herci, kterých vskutku mnoho nebylo.
Filmoví historici považují za první dabovaný film snímek Lights of York z roku 1929, poté už se jich ale začalo rychle objevovat vícero, především ve zmíněné Francii a také v Sovětském svazu. Hned ve třicátých letech pak pronikl dabing i do Československa.
Počátky dabingu u nás
Za první republiky měl v Československu film velmi silnou pozici a platilo to jak pro film domácí, tak ten zahraniční. Již v roce 1933 se u nás promítal americký film Na Stopě, který je tím prvním česky dabovaným snímkem vůbec. Z tohoto období je třeba zmínit ještě jeden snímek: je jím proslulá Disneyho Sněhurka z roku 1938. Ta nejen, že dostala český dabing, ale u studia Walta Disneyho byla objednána i úprava snímku tak, aby se v něm na postýlkách sedmi trpaslíků objevila jejich česká jména. Tomu tedy říkáme lokalizace se vším všudy.
Za druhé světové války samozřejmě dabing prakticky přestal stejně jako mnoho jiných věcí existovat, brzy poté se ale objevil znovu. V roce 1949 vzniklo Studio pro úpravu zahraničních filmů, které mělo tvorbu dabingu přímo v popisu práce a jeho prvním počinem byl film Nebezpečná křižovatka, sovětský snímek o partyzánech.
Dabing jako fenomén
Za dobu let 1949 – 1989 vzniklo v Československu 2442 dabingů pro celovečerní filmy a přes 1000 těch pro kratší snímky. I díky centralizované podobě československého filmového a televizního průmyslu se dabing svěřoval i těm největším hereckým esům, což je jeden z důvodů, proč si jej lidé ještě více oblíbili. Zkrátka a dobře, dabing u nás zakořenil.
V době normalizace se potom začali ilegálně šířit kazety se západní filmovou produkcí. Anglicky ale umělo v té době jen málo lidí. Co s tím? Vznikl fenomén amatérského dabingu. S tímto obdobím jsou spojeny i slavné jednohlasné dabingy, které dnes vzbuzují úsměv, ve své době ale umožňovaly pochopit západní filmy i lidem, kteří nevládli angličtinou (a že jich tenkrát bylo).
Dabing je populární do dnešních dnů a dabingy vznikají jako na běžícím pásu. Otázkou je, do jaké míry si ještě zaslouží punc něčeho výjimečného. Ten již asi dabing ztratil. Otázkou ale je, zda toho litovat, nebo si spíše přát, aby tento fenomén zmizel ze světa úplně.
Dabing ano, či ne?
Podíváme-li se třeba do Holandska či severských zemí, zjistíme, že dabované tam nejsou často ani kreslené pohádky pro děti. Výsledek? Výrazně lepší jazykové schopnosti obyvatel. Tak zní hlavní argument odpůrců dabingu. K tomu se potom přidává i to, že hlasový projev je nedílnou součástí hereckého výkonu a ten bez ní není kompletní. Občas je také překlad zdrojem určitého posunutí vyznění té či oné scény, což též není žádoucí.
Zastánci dabingu zase tvrdí, že jde o mnohem lepší variantu než titulky, neboť jejích čtení prostě odvádí pozornost od herců, jejich mimiky apod. To je jistě pravda, proto by ale bylo fajn, kdyby co nejvíce lidí nepotřebovalo ani ony titulky. K tomu však vede poměrně dlouhá cesta, byť její část jsme již zdolali. Mladá generace je již zvyklá pouštět si na streamovacích službách filmy spíše v originálním znění a přiklání se ve většině k první zmíněné variantě. Dabingu tak bude pomalu ale jistě ubývat, rozhodně ale v dohledné době nezmizí.
