Článek
Konec války neznamenal konec bojů
Dne 8. května 1945 stvrdily podpisy německou kapitulaci a válka v Evropě oficiálně skončila. Evropa ale byla v troskách, a zvláště v jejím středu panoval ohromný zmatek. Platilo to i pro (teď již bývalý) protektorát. V Praze už byla Rudá armáda, v Plzni zase armáda americká. A právě k té se chtělo dostat mnoho Němců, kteří prchali před Sověty.
Právě proto byla silnice z Prahy do Strakonic prakticky ucpaná. Proudily po ní tisíce německých vojáků i civilistů, stejně jako někteří čeští kolaboranti. Celkově šlo o neorganizovanou masu, stejně tak se zde ale stále vyskytovaly organizované útvary, které byly navíc dobře vyzbrojené a bojeschopné.
Jedním z nich byla i skupina asi 6000 vojáků SS pod vedením generála Carla von Pückler-Burghause, fanatického nacisty, který se odmítal smířit s kapitulací do rukou Rudé armády. Němci tedy mířili k Američanům, jenže ti už kapitulaci jednotek přicházejících zpoza demarkační linie nepřijímali. Němci tak měli prakticky přehrazenou cestu, neboť zjistili, že XII. Americký sbor jejich kapitulaci nepřijme a samozřejmě je ani nenechá volně projít. Došlo dokonce i k několika menším střetům s americkou armádou.
Generál Pückler-Burghaus proto nařídil zbudování obranného postavení u obce Slivice u Milína. K dispozici měl kromě zmíněných 6000 mužů i těžkou techniku včetně tanků. V euforii z konce války se s nimi nejprve chtěly vypořádat příslušníci Revolučních gard a některých partyzánských oddílů. Ti ale neměli proti několika tisícům zkušených a po zuby vyzbrojených příslušníků Waffen-SS nejmenší šanci. Navíc se pravděpodobně nechali vlákat do léčky a byli rozdrceni. Bylo jasné, že zasáhnout musí regulérní armáda s těžkými zbraněmi.
Generál SS Carl von Pückler-Burghauss.
Poslední bitva v Evropě?
Do oblasti se přesunulo několik jednotek Rudé armády spadajících pod tři ukrajinské fronty a za použití dělostřelectva byl boj zahájen 11. května odpoledne. Vlastní dobývání německých obranných pozic měly na starosti kromě pěchoty i tankové jednotky. Izolovaní Němci se proti přesile nemohli dlouho udržet a poslední výstřely zazněly 12. května nad ránem, asi ve tři hodiny ráno.
Generál Pückler-Burghaus poté podepsal kapitulaci a v nedalekých Čimicích se sám zastřelil. Němečtí vojáci potom putovali do zajetí. Ztráty byly v této bitvě u Slivice nebo Milína poměrně vysoké, Němců padlo několik stovek, příslušníků Rudé armády asi 70. K obětem je samozřejmě třeba připočíst i několik desítek partyzánů a gardistů, kteří padli před příchodem regulérní armády.
Velmi často se zmiňuje, že šlo o poslední významnější bitvu druhé světové války v Evropě. Ta ale proběhla ve skutečnosti o tři dny později na jugoslávsko-rakouských hranicích a britské jednotky spolu s jugoslávskými partyzány v ní útočily na postavení SS a kolaborujících chorvatských Ustašovců. To ale nic nemění na tom, že bitva u Milína má v historii druhé světové války své pevné místo.
