Článek
Naše rekordní vichřice
Sabine, Herwart, Emma, Kyrill… to jsou jména nejsilnějších vichřic, která má leckdo z nás stále v živé paměti. Českem se proháněly i ve 21. století. Historici zase jistě rádi přidají vzpomínku na středověkou vichřici z roku 1412, o níž se tehdejší kroniky zmiňují jako o něčem výjimečném. Je ale možné, že leckdo si vzpomene i na vichřici z roku 1984. Ta totiž také patří k těm vůbec nejhorším v naší historii.
Nejprve trochu meteorologické teorie. Vítr se podle své síly dělí celkem na dvanáct různých typů podle tzv. Beaufortovy stupnice. Jednotlivé stupně mají své konkrétní názvy. Stupnice se ale v minulosti měnila, a proto bychom při striktním používání termínů mohli narazit na matoucí nesoulad. Jinými slovy, když mluvíme o vichřici, nebudeme mít na mysli čistě jen vítr kategorie 9 na Beaufortově stupnici, ale můžeme tím myslet i silnou vichřici s číslem 10, mohutnou vichřici s číslem 11 nebo orkán, který je ohodnocen jako číslo 12.
Vichřice dokážou způsobit opravdu velké škody.
Větrný rok 1984
Již léto 1984 jako by předznamenalo to, co přijde na podzim. V noci ze 12. na 13. července se totiž prohnala silná vichřice nad Vysočinou a způsobila velké škody na Třebíčsku, Jihlavsku, Žďársku i Znojemsku, především pak na lesních porostech. To hlavní si ale příroda nechala až na listopad.
V pátek 23. listopadu 1984 se totiž na západě Čech vytvořila vichřice s rychlostí větru dosahující lokálně až 150 km/h. To je mimochodem víc, než čím se může „pochlubit“ orkán Kyrill z roku 2007, který je dnes brán jako jakýsi „srovnávací standard“ pro vichřice na našem území. Vichřici ale necharakterizuje jen síla větru, ale také škody, které způsobí. A ani tady vichřice z listopadu roku 1984 nezůstala pozadu.
V první řadě zde byly škody na objektech. Asi nejhůře dopadla nemocnice v městečku Stod jihozápadně od Plzně, která přišla o celou střechu. Škody počítali také lesníci. Celkem v důsledku vichřice popadalo 12 milionů kubíků dřeva, což je opět více než při orkánu Kyrill.
Problémy způsobila vichřice také energetické soustavě. Zničeno bylo celkem 10 kilometrů vedení. Sloupy byly buď zcela zničeny nebo silně poškozeny a v některých případech utrpěly škody dokonce i jejich betonové základy. Bylo proto třeba vedení co nejdříve opět zprovoznit.To ale znamenalo buď sloupy opravit, ať již na místě nebo ve výrobnách, nebo nahradit novými. Těch byl velký nedostatek a nové sloupy se proto dávaly dohromady z částí těch poškozených nebo se stahovaly z nedokončených staveb.
Naprostá většina domácností, které přišly o dodávky proudu je měla obnovené do 2. prosince. To byl od energetiků ve skutečnosti úctyhodný výkon. Pokud vezmeme v potaz, že řadu sloupů bylo potřeba také stabilizovat, neboť hrozilo jejich zřícení kvůli poškozenému ukotvení. Cenou za to bylo zpoždění některých staveb, např. té v pražských Komořanech, to je ale v dané situaci celkem pochopitelné.
Dodnes patří vichřice z roku 1984 k těm nejhorším v naši novodobé historii.
