Článek
Seznámení s Richardem Tesaříkem
Richard Tesařík se narodil v prosinci roku 1915 v Praze. Po matce, operní pěvkyni, zdědil hudební nadání. Byl ale také výborným sportovcem, členem Sokola a věnoval se mimo jiné i šermu, plavání nebo atletice. V rodině byl vychováván ve vlasteneckém duchu. Po vzoru svého otce se vyučil obchodním příručím.
Na vojnu nastoupil Richard Tesařík v roce 1937 a byl v něm rozpoznán potenciál pro další působení v armádě, absolvoval i poddůstojnickou školu. V období mnichovské krize působil na Podkarpatské Rusi v rámci jednotek Stráže obrany státu a zde si prožil boje s Maďary. Patřil tedy k těm, kteří do války zasáhl již před jejím oficiálním začátkem. Rozhodně to ale nebylo jeho posledním vystoupením.

Generál Richard Tesařík, významná osobnost československé armády na východní frontě.
Richard Tesařík ve válce
V létě 1939 přešel hranice do Polska a přihlásil se jako dobrovolník do tvořící se zahraniční armády. I v Polsku se zapojil do bojů jako člen protiletadlové čety. Polsko bylo ovšem napadeno nejen nacistickým Německem, ale i jeho spojencem, tedy Sovětským svazem. Právě v SSSR byl Richard Tesařík internován v táborech Oranki a Suzdal.
Po napadení Sovětského svazu Německem se postavení internovaných československých vojáků změnilo, začala se vytvářet československá jednotka a Richard Tesařík byl jeden z prvních, kteří začali tvořit 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR. S praporem se Richard Tesařík účastnil s pěchotou bitvy u Sokolova. Za své vystoupení obdržel Československý válečný kříž 1939 i Řád Rudé hvězdy. V létě 1943 absolvoval tankový výcvik.
Jako velitel tankové čety se podílel na osvobození Kyjeva a obdržel Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR. Postupně se vypracoval až na velitele 3. tankového praporu 1. čs. tankové brigády v SSSR. V rámci Karpatsko-dukelské operace útočily jeho tanky přímo na město Dukla a v dalších bojích byl těžce raněn, konkrétně přišel o levé oko. I přesto se vrátil do služby, a i když on sám chtěl zamířit na frontu, stal se členem čestné stráže prezidenta Beneše. Na této pozici vydržel až do konce války.
Poválečné období
V roce 1945 nastoupil na moskevskou vojenskou akademii a po absolvování začal vyuřovat tankovou taktiku na Vyšším vojenském učilišti v Praze. Od roku 1950 pak působil na Velitelství tankových a mechanizovaných vojsk MNO. Právě zde ale začal doutnat jeho první spor s představiteli tehdejší moci. Richard Tesařík se dostal do konfliktu se samotným ministrem národní obrany (a zetěm Klementa Gottwalda) Alexejem Čepičkou. Výsledek byl ten, že byl v roce 1953 zatčen a uvězněn. Zajímavé je, že Československo v této době žádalo Sovětský svaz o to, aby byl Tesaříkovi odebrán titul Hrdina SSSR. Sověti ale tento požadavek odmítli a Tesařík byl navíc zásahem Nikity Chruščova propuštěn z vazby a jmenován velitelem 13. tankové divize.
Mimochodem, Tesaříkovo zatčení bylo odůvodněno tím, že údajně vyzradil vojenské tajemství. Ve skutečnosti šlo o řádně nahlášenou ztrátu zápisníku. Skutečným důvodem byl zkrátka spor s Čepičkou.
Tesaříkova kariéra pokračovala a postupně se stal dokonce zástupcem velitele 4. armády. V této funkci odjel znovu do Sovětského svazu, tentokrát na Akademii generálního štábu. Jenomže právě zde se při jedné recepci, dost možná posilněn alkoholem, kterému se nevyhýbal, dostal do jakéhosi sporu s jedním důstojníkem východoněmecké armády. Výsledkem bylo ukončení stáže kvůli nevhodnému chování a následně i propuštění z armády. Došlo k tomu v roce 1960. V civilu potom pracoval jako dispečer ČSAD.
Richard Tesařík zemřel v roce 1967 ve věku 51 let.