Článek
Kdo byl Ladislav Hojer
Ladislav Hojer se narodil 15. března 1958 jako dítě s podprůměrnou inteligencí. Stejně tak nikdy nepoznal standardně fungující rodinu. Jeho otec totiž zemřel na rakovinu poměrně brzy po jeho narození a stejný osud potkal i jeho matku, která v té době byla podruhé vdaná. Po její smrti zůstal bydlet v Praze v motolském bytě pouze se svým bratrem Jaroslavem.
Vzhledem ke své objektivně nízké inteligenci byl zařazen do zvláštní školy, kterou dokončil standardním způsobem. Ve školním kolektivu byl naprosto nevýrazný a samotářský. Jako takový byl samozřejmě terčem svých spolužáků. Spíše, než by byl ale obětí klasické šikany, projevovalo se jeho postavení tak, že jej spolužáci zneužívali pro nejrůznější zakázané aktivity. Po dokončení základního vzdělávání se vyučil sklenářem, a i učiliště nakonec absolvoval, byť „s odřenýma ušima“.
Již v této době však byl onou osobností, která měla zanedlouho začít brutálně vraždit. Pozdější psychiatrické vyšetření totiž ukázalo, že se jednalo o psychopatickou osobu s naprostou citovou otupělostí a neschopnou ctít i ty nejelementárnější základy morálky. Kromě toho šlo o sexuálního agresora se sklony k agresivitě obecné.
Ladislav Hojer nikdy neměl žádný vztah se ženou ani na citové ani na fyzické úrovni. Všechny jeho pokusy dopadly nezdarem. Když přišel na schůzku domluvenou na inzerát, dotyčná žena se při pohledu na jeho zanedbaný zevnějšek i vystupování rozhodla po několika minutách ze schůzky odejít. Při jednom večírku mu zase jeho přátelé domluvili intimní chvilky s jednou přítomnou ženou. Hojer se však v této situaci lekl, na ženu zaútočil a poté z večírku odešel. Bohužel v dalších případech již věci skončily mnohem hůře.
Hojerovy vraždy
Dne 2. listopadu 1978 se Hojer procházel po Děčíně a začal přitom sledovat mladou ženu. Ta sice zašla do domu dříve, než na ní mohl Hojer zaútočit, avšak další žena, která šla zrovna kolem, se hned stala obětí jeho agrese. Hojer ji odtáhl na odlehlé místo, znásilnil, a poté uškrtil.
Ladislav Hojer následně nastoupil vojenskou službu, ani to mu však nezabránilo ve vraždění. V únoru roku 1980 dostal Hojer opušťák a ve vlaku ho zaujala asi pětadvacetiletá žena, ve skutečnosti studentka medicíny. Ve chvíli, kdy vešla na toaletu vnikl za ní a v kabince se ji pokusil znásilnit. To se mu nepovedlo, ženu ale přesto uškrtil. Hojer vystoupil na nejbližší stanici a tělo ženy objevila uklízečka v zamčené kabince až po několika hodinách.
Další vraždu spáchal Hojer v létě téhož roku v Košicích. Na břehu tamější přehrady napadl další mladou ženu. Ani v tomto případě se mu ji nepodařilo znásilnit, svoji oběť opět uškrtil a její tělo poté vhodil do vody zatížené kamenem. Její tělo bylo objeveno až následující léto, kdy už jej nebylo možné identifikovat. Zajímavostí je, že totožnost oběti je neznámá dodnes.
Od vraždy ke kanibalismu
Čtvrtou a předposlední obětí Ladislava Hojera se stala osmnáctiletá dívka, kterou v Brně po dalším nepovedeném znásilnění ubodal nožem. V tomto případě však zašel ještě mnohem dál. Do tašky si dal několik odřezaných částí jejího těla, konkrétně šlo o ňadra a část genitálu. S tímto obsahem tašky dojel z Brna do Prahy a doma si vše uložil do lednice. O několik dní později se pokusil části těla uvařit a zkonzumovat. Podle jeho slov mu však nechutnaly a vše proto vyhodil.
Ladislav Hojer
V říjnu roku 1981 potom zavraždil jen kousek od svého bydliště ženu ve věku 51 let. Zde se naplno projevila Hojerova podprůměrná inteligence. Na jednu stranu byl velmi nervózní z toho, že vraždil jen několik set metrů od svého bytu, na druhou stranu o vraždě několikrát vyprávěl v místní hospodě. Nikoho však nenapadlo, že to, co říká, myslí vážně.
O vraždě vyprávěl také jednomu svému kamarádovi. Ten sám byl duševně nemocný a když se na veřejnost dostala informace o zavraždění Hojerovy poslední oběti, přihlásil se na policii a sám se přiznal. Jeho přiznání bylo pro vyšetřovatele nesmírně matoucí. Na jednu stranu zde byl člověk, který se přiznal, a který věděl podrobnosti, jež se na veřejnosti nikdy neobjevily. Na stranu druhou však vyšetřovatelé dobře věděli, že dotyčný byl v době vraždy ve vězení. Po několika výsleších však dotyčný kamarád Hojera prozradil a jeho vinu poté potvrdily i vzorky krve, slin či spermatu.
Odsouzení a trest smrti
Po svém zatčení se Ladislav Hojer ke všem popsaným vraždám přiznal. Nejen ale, že neprojevoval žádnou lítost, ve skutečnosti příliš nechápal, proč v nich vyšetřovatelé vidí tak vážný problém. Po celou dobu vyšetřování si vůbec neuvědomoval, že se nad ním vznáší i možnost nejvyššího trestu. K vyšetřovatelům se choval jako ke svým kamarádům, žertoval s nimi a cítil se v jejich přítomnosti dobře. Podle psychologů byl důvodem fakt, že se mohl poprvé v životě cítit středem pozornosti a jako někdo, o koho lidé projevují zájem.
Teprve bezprostředně před vynesením rozsudku si začal uvědomovat svoji situaci a na poslední chvíli začal tvrdit, že byl k přiznání donucen. Rozhodnutí soudu to již ale změnit nemohlo. Odborné posudky mimo jiné zcela vyloučily možnost nápravy a ani kastrace by podle nich nemohla změnit Hojerovu agresivní psychopatickou osobnost. Ladislav Hojer byl popraven oběšením 7. srpna 1986 přičemž musel být k šibenici ze své cely dovlečen násilím. Pětinásobný vrah Ladislav Hojer měl ze své smrti panickou hrůzu.
Závěr
Vyšetřovatelé měli za to, že Hojer spáchal vražd ve skutečnosti sedm. Ke dvěma z nich se však nepřiznal a nebylo možné je s ním spojit přímými důkazy. Víme však, že minimálně v jednom dalším případě se o další vraždu neúspěšně pokusil. Ladislav Hojer patří k nejhorším a nejzvrácenějším vrahům naší historie a jeho případ už navždy zůstane v učebnicích kriminalistiky.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/ladislav-hojer-vrah-kanibal-190959
Lovec Přízraků, Viktorin Šulc, POLICISTA č. 8/2008
