Článek
Kdo byl Zdeněk Peška?
Jedním z těch, kteří z procesu s Miladou Horákovou odešli s trestem vězení (konkrétně šlo o 25 let), byl i profesor Zdeněk Peška. Kdo to byl? Zdeněk Peška se narodil v Praze v roce 1900 a v roce 1923 vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Další studia absolvoval ve Francii, konkrétně v Paříži a ve Štrasburku, a také v Londýně. V oboru práv se stal docentem už ve svých 26 letech, o tři roky později z něj byl už profesor.
Ve třicátých letech působil na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde také dělal dva roky děkana. Jeho hlavním zájmem byly ústavní systémy a na toto téma napsal celou řadu odborných publikací i vysokoškolských učebnic. Zajímal se také o postavení národnostních menšin a obecnou filozofii politiky. Byl členem řady národních i mezinárodních oborových organizací a obecně byl považován za skutečnou špičku ve svém oboru.
Sám se v politice také angažoval, byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické.
Vězněm nacismu i komunismu
Během druhé světové války se aktivně zapojil do domácího odboje v rámci Politického ústředí. V právní komisi spolupracoval s Miladou Horákovou na plánech pro poválečnou obnovu ústavního zřízení. Na konci roku 1939 byl zatčen gestapem a nejprve odsouzen k trestu smrti. Ten byl následně změněn na 15 let vězení. Prakticky celou válku tak strávil v nacistických káznicích.
Fotografie profesora Pešky pořízená krátce po zatčení Státní bezpečností.
Po osvobození a obnovení Československa byl jmenován profesorem na Právnické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Podílel se také na vzniku nové ústavy. Byl také poslancem za sociální demokracii a politiku často komentoval na stránkách noviny. Není žádným překvapením, že o novou ústavu navrženou skutečnými odborníky neměli komunisté pražádný zájem a nezřídka proti němu politicky útočili.
Komunisté se také pokusili prosadit i takové nedemokratické zákony, jako byl zákaz volebního práva pro vyšetřované osoby. Proti tomu, aby samotný fakt, že byl někdo vyšetřován, mohl dotyčnému zamezit ve volebním právu, Zdeněk Peška silně a úspěšně vystoupil. V roce 1946 již ale zvolen nebyl a z politiky se stáhl. To ale neznamenalo, že by politiku přestal komentovat a nezřídka šlo o přímou kritiku KSČ.
Po únorovém převratu v roce 1948 odmítl Zdeněk Peška aktuální směřování země. Spoluzaložil ilegální Ústřední výbor nezávislé sociální demokracie, který odmítal sloučení strany s KSČ. Na podzim 1948 se potom sešel s Miladou Horákovou, kde navrhoval vytvoření koordinačního orgánu odboje. V té době si již psal deník. Když jej dne 18. listopadu 1948 zatkla Státní bezpečnost, byly mu zabaveny i jeho deníky, které byly následně použity i v samotném procesu s Miladou Horákovou. V červnu 1950 byl v tom samém procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Vězněn byl mimo jiné na Mírově nebo v Leopoldově. Propuštěn byl až na amnestii v roce 1960.
Zdeněk Peška, jeden z elitních odborníků v oboru práva, neúnavný obránce demokracie a vězeň dvou totalitních režimů, zemřel v roce 1970 poté, co byl v roce 1968 částečně rehabilitován a následně opět „vymazán z historie“. Plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu v roce 1990.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0801-131-154.pdf
