Článek
Co byla válka o Gran Chaco?
Pod pojmem „válka o Gran Chaco“ si představujeme konflikt probíhající v letech 1932 až 1935, v němž proti sobě stály Bolívie a Paraguay. Válčilo se o kontrolu nad málo osídleným, avšak potenciálně velmi významným územím Gran Chaco Boreal. Hranice v této oblasti nikdy nebyly po rozpadu španělského koloniálního panství přesně vymezeny a obě země si území nárokovaly.
Sílící nacionalismus, obavy o prestiž a naděje na naleziště ropy, které lákaly i zahraniční ropné společnosti, přetavily dlouholetý spor v otevřený konflikt. Bolívii hnala do války kromě možné ropy i touha vybojovat si opětovný přístup k moři tím, že se zmocní splavných toků v oblasti.
Vyplatí se na chvíli zastavit se u zmíněné ropy. Ve válce se totiž kvůli možnosti existence ropných nalezišť angažovaly i ropné společnosti. Zatímco Bolívii podporovala s vidinou výnosných koncesí americká firma Standard Oil of New Jersey, Paraguay si zase ze stejného důvodu užívala přízně a podpory Royal Dutch Shell. Rovnou ale můžeme říct, že ropa se v Gran Chacu nakonec nenašla.
K válce mezi Bolívií a Paraguyají se schylovalo již v roce 1928. V té době ještě konflikt zažehnalo diplomatické úsilí amerických států, o čtyři roky později již ale nepomohlo nic. První výstřely padly v červnu 1932, když bolivijské jednotky obsadily pevnost Fortín Boquerón. Následné boje se odehrávaly v extrémních podmínkách rozpálené polopouště a nížinných lesů, kde vojáky sužovalo vedro, žízeň a tropické choroby možná víc než nepřátelská palba.
Na straně Bolívie působila i čs. vojenská mise, jejímž členem byl podplukovník Bohumír Podlezl. Legionář, člen Obrany národa a vězeň komunistů.
Bolívie měla početnější a lépe vyzbrojenou armádu, přesto se z vítězství nakonec radovali v roce 1935 Paraguyajci. Mírová smlouva podepsaná v Buenos Aires jim přiřkla asi 75 procent celého Gran Chaca. Jak již ale bylo zmíněno, ropa se zde nenašla. Pro Bolívii měla porážka zásadní důsledky a významnou měrou přispěla k revoluci roku 1952. Celkový počet obětí této války činil asi 80 – 100 tisíc lidí. Jak ale tato válka v jižní Americe souvisí s Československem?
Čechoslováci v Gran Chacu
Po celou dobu konfliktu se v něm na obou stranách účastnily ve větší či menší míře zástupci evropských zemí. Koneckonců, v Evropě bylo po první světové válce mnoho bojovníků se zkušenostmi na rozdávání. Na straně Paraguaye působila např. řada bělogvardějských důstojníků, jinde zase působili Francouzi či Italové. Bolivijskou armádu zase vedl německý generál Hans Kundt. Právě on se ale pod bolivijskou porážku podepsal velmi významně. Generál Kundt totiž nutil Bolivijce k taktice z bojišť západní fronty první světové války, tedy k frontálním útokům s dělostřeleckou podporou. Ta byla v této situaci nevhodná a partyzánský způsob boje se na straně Paraguaye ukázal být mnohem efektivnější.
Československo bylo v konfliktu oficiálně neutrální, přesně podle postoje Společnosti národů. Jenže své zájmy zde měla Zbrojovka Brno, která dodávala zbraně Bolívii již od 20. let (mimochodem, snažila se prodat je i do Paraguaye). Když Bolívie v roce 1934 konečně odstranila generála Kundta, požádala Československo o vyslání vojenské mise. I přes svoji neutralitu na to Československo kývlo. Důvodem byla mimo jiné i možnost sledovat brněnské zbraně „v akci“.
Do Bolívie odcestovalo pět mužů, oficiálně šlo o soukromé osoby již ve výslužbě. Jednalo se o brigádního generála Viléma Plačka, podplukovníka Rudolf Bělína, majora Bohumila Podlezla, podplukovníka Čeňka Kudláčka a kapitána Theodora Pokorného. Čechoslováci se podíleli na výcviku vojáků i na budování opevnění i stabilizaci fronty, která Bolívii umožnila získat alespoň nějakou kartu pro jednání o mírové smlouvě. Generál Plaček byl dokonce členem tzv. Vrchní válečné rady.
Nutno podotknout, že účast této vojenské mise (byť oficiálně byli všichni ve výslužbě) balancovala na hraně, neboť Československo de-facto do konfliktu zapojovala bez ohledu na to, že bylo neutrální.
