Článek
Pierre de Coubertin a jeho olympijská myšlenka: velcí přátelé Čechů
Baron Pierre de Coubertin se narodil v roce 1863 do francouzské aristokratické rodiny. I přes svůj původ (nebo právě díky němu?) měl již od mládí velmi silné sociální cítění, především ale přijal za svůj ideál všestranného rozvoje člověka a jeho fyzické i duševní stránky. Fascinovala ho historie antických her, a dokonce navštívil samotnou řeckou Olympii. Přišel proto s myšlenkou obnovy Olympijských her a v roce 1894 vznikl v Paříži Mezinárodní olympijský výbor.
Mezi zakládajícími členy MOV byl i český středoškolský profesor a nadšený sportovec Jiří Guth, známější spíše pod jménem Jiří Guth-Jarkovský. Ti dva se znali již několik let, a právě díky Guthovi měl Pierre de Coubertin o Češích velmi dobré mínění. Důvodem byl Sokol, tato organizace totiž ztělesňovala přesně to, za co bojoval i on. I proto významně podpořil vznik samostatného Českého olympijského výboru a tlačil na to, aby Češi mohli startovat na Olympijských hrách samostatně.
To se velmi hodilo Guthovi, neboť ten od začátku Guth vnímal Olympijské hry nejen jako sportovní, ale i jako politický nástroj. Guth si moc dobře uvědomoval si, že úspěchy českých sportovců na mezinárodním poli mohou významně podpořit národní sebevědomí Čechů v rámci Rakouska-Uherska. Samostatný start českých sportovců byl ale trnem v oku nejvyšším představitelům monarchie.Z jejich hlediska to bylo poměrně logické a bránili se tomu z přesně stejných důvodů, ze kterých se Češi pro účast na Hrách nadchli. Pro monarchii to byla obava z posilování mezinárodní identity Čechů a růstu jejich sebevědomí. Proti samostatné české účasti silně bojovali rakouští představitelé v Mezinárodním olympijském výboru, nejprve princ Alexandr Solms-Braunfels a poté princ Otto Windischgrätz. Vystrnadit Jiřího Gutha se jim ale nikdy nepodařilo a Pierre de Coubertain zůstal věrným podporovatelem českých sportovců.
I díky baronu Coubertainovi to tedy vyšlo a sportovci pochodovali pod vlastní hlavičkou „Rakouští Češi“, resp. „Autriche Tchéques“.
Nástup lukostřelců na Olympijských hrách v Paříži v roce 1900, prvních, jichž se účastnili i Češi.
Češi a Olympijské hry 1900
V roce 1900 se tedy do Paříže poprvé vydali čeští sportovci. Bylo jich celkem sedm (šest mužů a jedna žena) a z Her přivezli první olympijské medaile v naší historii. Tu první získal František Janda-Suk v hodu diskem. Za svůj pokus s hodnotou 35,14 metru získal stříbrnou medaili, první českou. Mimochodem, František Janda-Suk byl prvním diskařem, který použil otočku.
Druhou medaili pro české země vybojovala Hedwig Rosenbaumová, skvělá tenistka, která své umění přetavila na Hrách v bronzovou medaili. Někdy je uváděno, že získala dokonce dvě bronzové medaile, za dvouhru a smíšenou čtyřhru (v ní startovala s britským partnerem). Hedwig Rosenbaumová byla česká Němka židovského původu a na Hry odjela zcela nezávisle na Českém olympijském výboru. Ať tak či onak je dnes považována za první Češku, která získala olympijskou medaili.
Na první zlato si potom Češi museli počkat do roku 1924, kdy jej získal za šplh na laně Bedřich Šupčík. To již ale bylo pod hlavičkou samostatného státu.
Použité zdroje: http://isoh.org/wp-content/uploads/JOH-Archives/JOHv4n1e.pdf
