Článek
Žádná agrese se neobejde bez krycího příběhu
Není smyslem tohoto článku popisovat události oněch pohnutých dní. Vznik Slovenského štátu, cesta prezidenta Háchy do Berlína, noční jednání a Hitlerovo ultimátum… to všechno už bylo popsáno mnohokrát. Nám jde tentokrát o něco trochu jiného.
Šlo samozřejmě o nelegální a násilnou anexi. To viděl celý svět. A přesto ale Němci vytvořili konstrukci, která tuto anexi ospravedlňovala. Je to tak vždycky, každý agresor si vytváří příběh o tom, proč je jeho agrese nezbytná a morální. Mohlo by se zdát, že s tímto vědomím můžeme na německé zdůvodnění v klidu zapomenout a vůbec jej nebrat v potaz. To by ale byla chyba.
Historie se sice neopakuje, funguje ale podle podobných vzorců. A pokud dnes slyšíme z úst jiných autoritářů prakticky totožnou rétoriku, jakou používali Němci při obsazování zbytků Československa, mělo by nás to varovat. Už jen z toho důvodu je potřeba tuto rétoriku znát.

Oficiálně šlo o jednalo o zajištění blahobytu a bezpečí pro oba národy. Tak určitě…
Výnos o vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava
Dne 16. března 1939 vyšel Výnos o vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. V něm bylo shrnutí toho, jak Němci navenek argumentovali. Samozřejmě jako vždy jim šlo o „ochranu Říše“, „mír v Evropě“ a „blahobyt všech národů žijících v prostoru střední Evropy“. Nepřipomíná vám to něco? Pocit déjà vu se ovšem se čtením výnosu jen a jen prohlubuje.
„Po tisíce let náležely k životnímu prostoru německého národa českomoravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko - Slovensko vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru, jako již jednou v minulosti - vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru.“
Na začátek tedy přichází argumentace, že Čechy a Morava jsou historickou součástí německého prostoru a vlivu. Československo bylo vytvořeno jako umělý státní útvar a je proto jen logické, že se vrátí „do lůna Říše“. Následuje narážka na třicetiletou válku, která odstartovala právě u nás. A pokud by se do věci nevložilo Německo, stalo by se to znovu. Jak jinak…
„Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organizovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Tím však prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu.“
Následně je Československo popisováno jako nefunkční stát, který nedokáže zajistit bezpečnost všech svých obyvatel. Opět je třeba zásah zvnějšku. Znovu jde o tvrzení, které z dneška známe.
„Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší, důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnout rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly.“
Nyní přichází část, která je v podobných případech zcela nezbytná. Německo je nestabilitou Československa přímo ohroženo a pokud by nezasáhlo nyní, neslo by nejtěžší následky. Následuje pasáž o tom, že Německo je navíc v tomto prostor jediným garantem bezpečnosti a jediným, kdo je schopný střední Evropu před nebezpečím ochránit. Ano, to jsme slyšeli naposledy tento týden.
„Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů sídlících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu všech, nařizuji tudíž jménem Německé říše jako základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí toto: …“
Po tomto odstavci již následují konkrétní body o přítomnosti vojska, o vzniku protektorátu, o zřízení úřadu říšského protektora apod. Podstatné je, že v posledním zmíněném odstavci je jasně upozorněno na to, že Německo nemá zájem na tom českému národu ublížit, nýbrž přichází jako jeho ochránce, jehož jediným vroucím přáním je svébytnost českého národa a jeho mírové soužití s národem německým. Znovu platí, že podobných prohlášení vydává v dnešní době jistá agresivní mocnost několik denně.
Závěr
Co z výše uvedeného plyne? Především to, že rétorika agresora je vždy zdánlivě vstřícná a ujišťuje, že mu jde jen a pouze o mír a blaho všeho lidu. Bylo by vhodné vzít si z minulosti ponaučení a mít to na paměti, až nějaké takové andělské řeči zase zaplní naší timeline na sociálních sítích. Anebo snad máte pocit, že to Německo tenkrát myslelo vážně?





