Článek
Starý svět se nám hroutí před očima
O tom, že svět jednou za čas prochází kompletní proměnou světového pořádku a mezinárodních vztahů už bylo napsáno hodně. I o tom, že tato proměna může mít i hodně ošklivou podobu, třeba světové války. Žádnou převratnou novinkou není ani to, že se podle všeho nacházíme přímo uprostřed takové zásadní proměny.
Zdá se ale, že si to řada lidí stále neuvědomuje a předpokládá, že vše bude pokračovat tak, jako doposud. Nebude. I kdyby panoval na světě klid a mír, pak jej nástup nových technologií jako je AI stejně promění natolik, že za 10 let bude vypadat tak, že bychom ho dnes nepoznali. Klid a mír ale na světě nepanuje. A to dodává této proměně opravdu zlověstný nádech. I tak si ale většina lidí nepřipouští, že se nám před očima odehrává něco, co postaví na hlavu všechno, co dnes víme o zahraniční politice.
Co se děje na Blízkém východě?
Fakt, že jsou naše oči upřeny především na Ukrajinu, resp. na Rusko, je vzhledem k jeho geografické blízkosti a faktu, že je Česko opakovaně označováno jako země, která má patřit do ruské vlivové zóny, poměrně logický. Ovlivňovat nás ale bude i dění v jiných částech světa, třeba na Blízkém východě.
Na začátek přiznejme, že i přes veškeré snahy o dekarbonizaci budou průmysl, lodní či letecká doprava a řada dalších oborů ještě nějakou tu dekádu závislé na ropě. To činí z Blízkého východu extrémně důležitý region. Jeho stabilita je zásadní pro celý svět.Bohužel se ale také jedná o region, který žádným symbolem stability rozhodně není.
To, co jakžtakž drželo Blízký východ po několik posledních desetiletí pohromadě, byl jakýsi americký patronát. Spojené státy poskytovaly bezpečnostní záruky a „hlídaly“ to, aby tenhle sud se střelným prachem nechytnul. Samozřejmě, že z toho také profitovaly a byly v regionu nejvýznamnějším hráčem. Zdálo by se tedy, že je tenhle scénář vyhovuje každému.
Jenomže i přesto se Donald Trump rozhodl k tomu, že tento status quo zničí. Ponechme stranou, do jaké strany mu izraelský premiér Netanyahu našeptal, že je to skvělý nápad. Podstatné je, že Spojené státy spustily neuvěřitelně naivní vojenskou kampaň proti Íránu. Od začátku nebylo jasné, co chtějí vlastně dosáhnout. A podle toho to také dopadlo.
Válka, která měla trvat 2-3 týdny, se táhne už šestým měsícem a její konec je v nedohlednu. A co víc, Írán v ní vítězí způsobem, který si nikdo ještě nedávno neuměl představit. Podařilo se mu vyřadit prakticky všechny významné americké základny v regionu. Zásobování amerických námořních operací probíhá především ze základny Diego Garcia, která je ale téměř 5 000 tisíc kilometrů daleko! Z toho také plynou známé problémy s jídlem na letadlových lodích apod.
Američané navíc s hrůzou zjistili, že jejich zásoby munice jsou povážlivě nízké a bude trvat roky, než se obnoví. Na aktuální íránské útoky tak už odpovídají stále obtížněji. Samotní Američané mluví o tom, že základny nebude možné v tomto rozsahu obnovit, protože na to prostě nemají prostředky. A patálie s Hormuzským průlivem? Ty jsou dostatečně známé, ty není třeba opakovat. Co to všechno znamená?
Spojené státy už nejsou onou hlavní silou v regionu, která zajišťovala jeho stabilitu. A pokud vám Hormuz jako důkaz nestačí, pak se podívejme na to, co se stalo o víkendu.
Jemenští povstalci ze skupiny Ansar Alláh, kteří jsou známější pod jménem Hútiové, byli pro většinu lidí až donedávna jen další obskurní teroristickou skupinou. Potom ale začali narušovat lodní dopravu, a proto proti nim začalo izraelské i americké letadlo podnikat nálety. Postupně se přidala koalice arabských států pod vedením Saúdská Arábie. Hútiové ale měli a mají podporu Íránu a jejich likvidace se ne a ne podařit. O tomto víkendu pak vyrazili do ofenzivy.
Hútiové šokovali o uplynulém víkendu svět.
Během několika hodin smetli Saúdskou Arábií podporované vládní jemenské síly, přivlastnili si velké množství americké výzbroje, kterou jejich protivníci používali, a především obsadili několik strategicky významných ostrovů v úžině Bab-al-Mandab. Jedná se o naprosto klíčovou spojnici mezi Indickým oceánem a Středozemním mořem přes Rudé moře a Suezský průplav. Touto úžinou proudí obrovské množství zboží, ropy a dalších komodit. Bab-al-Mandab je navíc dokonce užší než Hormuz a nyní je pevně v rukou Hútiů.
Saúdská Arábie a Jemen v průběhu ofenzivy zoufale naléhaly na Donalda Trumpa, aby Spojené státy poskytly podporu a zaútočili na postupující Hútijské síly. Žádná pomoc ale nepřišla. Proč? Protože na to americké síly už nemají prostředky, základny jsou opuštěny. A aby toho nebylo málo, poškozen byl i ropovod postavený v 80. letech právě kvůli tomu, aby umožnil transport ropy v případě, že je Hormuz příliš nebezpečný. Jeho oprava bude Saúdům trvat týdny.
A bude hůř
Fakt, že americká dominance v regionu se zhroutila (naprosto zbytečně, Američané do této oprátky vlezli zcela dobrovolně), vede již nyní k tomu, že státy v regionu narychlo hledají záruky jinde. Saúdská Arábie vytvořila obrannou alianci s Tureckem a Pákistánem. Další státy napřímo jednají s Íránem, ochotné přijmout jeho podmínky.
U toho to ale neskončí. Takovýto zásadní otřes svrhne nejednu vládu v regionu. Jednou z nejohroženějších je právě ta Saúdská. Dokáže vydržet, když nad ní už Amerika nemůže držet ochrannou ruku? Saúdská královská rodina bojuje o přežití, i proto spustila v posledních 24 hodinách velkou operaci a její letectvo non-stop útočí na pozice Ansar Alláh. Ale války se vyhrávají na zemi, tohle stačit nebude, na znovu ovládnutí Bab-al-Mandab určitě ne.
A Česko?
Co to všechno znamená? Jistě, aktuální rozšíření války na Blízkém východě bude znamenat zdražení pohonných hmot. Tohle ale není krátkodobý problém. Bude trvat dlouho a zdražení se bude týkat prakticky všeho. Co je podstatnější: země jako Čína nebo Rusko vidí, že americká moc mizí, a to je bude motivovat k tomu být agresivnější. Svět se stává stále nebezpečnějším místem. Cynik může pokrčit rameny a říct: takhle to bývá, to už historie zažila mnohokrát. A bude mít pravdu. My ale musíme chápat, že do nadcházející doby nemůžeme jako Česká republika s tím, že se budeme snažit být neviditelní a doufat, že se všechno nějak přežene. Tohle v historii nikdy nefungovalo a nebude to fungovat ani nyní.
