Článek
Starý český sen o moři
Dnešní Česká republika je jednou ze 44 zemí světa, které nemají přístup k moři. To je necelá jedna čtvrtina států světa. Jistě, v některých historických obdobích si naši předkové mohli teoreticky říkat, že moře máme. Bylo to ve středověku, kdy čeští králové dokázali rozšířit své země až k Baltu, případně v dobách Rakouska-Uherska.
Je to ale samozřejmě nadsázka, České země jako takové přístup k moři neměly, nemají a dokud nepřijde další biblická potopa, ani mít nebudou. To je zkrátka geografický fakt. Pravda je také taková, že každá země bez přístupu k moři má velkou nevýhodu, Česko nevyjímaje. Platilo to v minulosti a bude to platit i v budoucnu.
Každá země s vlastním pobřežím má něco, co se nazývá exkluzivní ekonomická zóna, kterou může využívat jen a pouze ona. Týká se to rybolovu i těžby nerostných surovin včetně těch, které se již dnes stávají nejžádanějším artiklem současného světa. Mimochodem, optikou těchto exkluzivních ekonomických zón vypadá politická mapa světa ve skutečně dosti odlišně od té, na kterou jsme zvyklí. To ale není předmětem tohoto článku, zájemcům o tuto fascinující problematiku lze doporučit knihu Michaela Romancova Námořní slepota. Nás bude zajímat především nárok České republiky na 150 tisíc kilometrů čtverečních území v Tichém oceánu. Jak to s ním opravdu bylo?
Československo a Česká republika v Pacifiku
V roce 1982 došlo k podpisu Úmluvy OSN o mořském právu. Tuto smlouvu podepsalo 157 zemí včetně tehdejšího Československa. Smlouva však měla od začátku problémy, neboť se k ní nepřipojily země jako Velká Británie nebo SRN. O pět let později proto vznikla organizace s názvem Interoceanmetal Joint Organization, šlo o čistě východní uskupení sestávající z Bulharska, Kuby, Polska, Vietnamu a dvou zemí, které již dnes neexistují: Sovětského svazu a Československa.
Zmíněná úmluva OSN definovala mořské dno a jeho nerostné zdroje za hranicemi národních jurisdikcí jako „společné dědictví lidstva“. Pro účely průzkumu a budoucí těžby polymetalických konkrecí – hrudek bohatých na mangan, nikl, měď a kobalt – byl však vytvořen systém tzv. „pionýrských investorů“, kteří mohli dostat právo na průzkum a těžbu v určité části světového oceánu.
Právě do této kategorie spadala zmíněná organizace Interoceanmetal (IOM). V roce 1991 byl organizaci IOM, a tím i jejím členským státům, oficiálně přiznán status pionýrského investora a byla jí přidělena průzkumná oblast o rozloze 150 000 km² v takzvané zóně Clarion-Clipperton v Tichém oceánu, která se nachází zhruba na půli cesty mezi Mexikem a Havajskými ostrovy.
Občas se lze setkat s články o tom, že Československu a České republice „patřil“ kus Tichého oceánu. Je to samozřejmě nesmysl. Moře mimo teritoriální vody žádná země ani vlastnit nemůže. Jednalo a jedná se pouze o časově omezená práva na průzkum a těžbu, navíc ve spolupráci s dalšími zeměmi.
Organizace Interoceanmetal si každopádně po několika letech pro další průzkum ponechala plochu o velikosti 75 000 km² a v roce 2001 byla s Mezinárodním úřadem OSN pro mořské dno podepsána patnáctiletá smlouva o průzkumu tohoto území, která vypršela v roce 2016. Následně byla o pět let prodloužena. Je nicméně otázkou, v jakém stavu se organizace IOM nachází dnes, kdy jeden z jejích členů, tedy Rusko, vede agresivní válku proti Ukrajině a mezinárodní spolupráce je většinou zastavena.
Nezpochybnitelným faktem ale je, že mořské dno je opravdu prostorem, kde se bude odehrávat „zlatá horečka“ budoucnosti. I kdybychom ale stokrát chtěli, těžba na mořském dně bude pro Česko jako takové v jakékoliv dohledné době prakticky nemožná, bez ohledu na to, zda budeme mít práva či nikoliv. Technologická náročnost hlubokomořské těžby je totiž taková, že bez sebemenšího přehánění odpovídá letům do vesmíru. Přesto právě tady leží z velké části klíč k prosperitě našich dětí. Česko se naštěstí bude moci opřít o členství v Evropské unii a podílet se na celoevropských projektech. Je ale potřeba, abychom měli dostatečně vizionářské politiky, kteří nás na to začnou připravovat již nyní.
Zdroje informací: https://iom.gov.pl/iom-story/