Článek
Mýtus Jana Jesenia
Pokud se několika náhodných lidí na ulici zeptáte, koho z 27 pánů popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí znají, většina z nich se shodne na Janu Jeseniovi. A důvod je, že ho mají lidé zafixovaného jako někoho, kdo provedl první pitvu na našem území. To je ovšem poněkud zavádějící. Šlo o první pitvu určenou pro veřejnost. Skutečné počátky patologie je třeba hledat hlouběji.
Ve středověku bylo porušení integrity mrtvého považováno za hřích a znesvěcení, to ale neznamená, že se pitvy neděly, byť jejich hlavní motivací bylo třeba něco jiného než zkoumání lidského těla po smrti. Za vůbec první doloženou pitvu u nás je často označována ta, která se týkala krále Jiřího z Poděbrad.
Jeho tělo bylo otevřeno proto, aby mohlo být nabalzamováno. Tehdejší lékaři toho ale využili opravdu na maximum a prozkoumali královy vnitřnosti opravdu podrobně. Víme tak, že Jiří z Poděbrad měl „zkažená játra“ a žlučový kámen o velikosti holubího vejce.
Pořád by se ale dalo argumentovat tím, že otevření těla husitského krále nebylo primárně motivováno snahou dozvědět se víc o příčinách jeho úmrtí. I tak ale nemusíme čekat až na Jeseniovo představení v roce 1600, abychom v historii našli na našem území pitvu se vším všudy.
V Kutné Hoře byla v roce 1522 pitvána žena zemřelá na ascites neboli břišní vodnatelnost. Podle všeho šlo skutečně o to, aby lékaři pochopili původ hromadění tekutiny. Více informací ale o této pitvě k dispozici není. V Brně pak v roce 1541 lékař Šimon Grynaeus provedl v opuštěném kostelíku pitvu popravené či tragicky zemřelé služky. Pravděpodobně byla popravena poté, co zabila své novorozené dítě.
Potom už přišel Jan Jesenius se svým představením, které mělo podpořit upadající výuku medicíny na Karlově univerzitě. Poté ale nastalo období, kdy se oficiálně nepitvalo.
Za první doloženou pitvu u nás je často považováno otevření těla Jiřího z Poděbrad.
Zrození moderní patologie
Zásadní obrat nastal pro patologii za vlády Marie Terezie. Stát si začal uvědomovat cenu lidského zdraví pro ekonomiku a armádu. Dekretem z roku 1747 proto panovnice zdůraznila význam anatomických pitev pro výuku nových lékařů. Právě reforma zdravotní péče byla jednou z nejvýznamnějších, které Marie Terezie a její syn Josef II. v tehdejším Rakousku prosadili.
Přesto je ale možné říct, že patologie v dnešním smyslu se u nás etablovala až v první polovině 19. století. Zásadní podíl na tom měl rodák z Litomyšle Karel Rokytanský. Ten sice působil převážně ve Vídni, ale jeho práce měla samozřejmě přímý dopad i na české země. Rokytanský provedl za svůj život přes 30 000 pitev a prosadil, aby se patologická anatomie stala na univerzitách povinným předmětem. Ukázal, že symptomy nemocného člověka přímo korelují s fyzickými změnami orgánů, které patolog vidí na pitevním stole. V samotné Praze byla patologická anatomie zařazena jako samostatný předmět v roce 1841.První samostatný patologický ústav v Praze vznikl v roce 1858.
Zatímco v 19. století patolog stále ještě studoval výhradně zemřelé, ve 20. století se těžiště práce přesunulo k biopsiím, tedy vyšetření tkání odebraných z živého organismu, a cytologii čili studium buněk. Patologie tak dostala přímý význam při léčbě konkrétních pacientů. Pitvy se ale samozřejmě provádějí i dnes. Dělí se do třech kategorií:
Máme pitvy patologicky anatomické, tedy pitvy pro ověření diagnózy a příčiny úmrtí. Poté jsou zde pitvy soudní při podezření na cizí zavinění, sebevraždu apod. Nakonec se provádějí pitvy anatomické sloužící pro výuku. Pro tyto pitvy se používají těla dobrovolných dárců.
Od pitvy Jiřího z Poděbrad urazil u nás tento obor skutečně dlouhou cestu.
Zdroje informací: https://epochaplus.cz/prvni-pitva-na-nasem-uzemi-probehla-v-brne/
