Článek
Vozy jako zbraně
Mluvit o tom, že Žižka nebo husité vymysleli vozovou hradbu je nesmysl. Vozy se na bojišti používaly stovky let před husity. Velmi často je využívaly například kočovné národy jako byli Hunové. V kruhu z vozů chránili zásoby a rodiny. Propracovaný systém nasazení vozů měli některé čínské dynastie. V Asii se objevovaly dokonce obrněné vozy sestavované do obranných valů.
Čínské vozy Žižka samozřejmě vidět nemohl. Jako někdo, kdo se prakticky celý život pohyboval ve vojenském prostředí, mohl ale slyšet o této taktice ve zprávách, které putovaly z Francie. Tam probíhala stoletá válka a v ní vozy čas od času používali Angličané. Pokud je pravda, že se Žižka účastnil v roce 1410 bitvy u Grunwaldu, je dokonce možné, že patřil k těm vojákům Polsko-litevské unie, kteří museli na závěr bitvy dobývat tzv. Wagenburg, tedy poslední obrannou linii Řádu německých rytířů sestavenou právě se svázaných vozů. Podle některých zpráv padlo při tomto dobývání dokonce více vojáků než při hlavní části bitvy v otevřeném poli.
Žižka měl každopádně inspiraci a o vozové hradbě jako takové musel vědět ještě předtím, než se ujal velení husitských vojsk. To zásadní, čím Žižka přispěl, bylo zdokonalení taktiky nasazení bojových vozů.
Žádný skutečný husitský vůz se nám nedochoval, musíme se spokojit s dobovými vyobrazeními.
Husitské vozy
Mluvíme-li o husitské vozové hradbě, potom musíme vycházet pouze z písemných pramenů. Žádný husitský vůz ani jeho část se nám nedochovaly. Lze ale předpokládat, že šlo ve své podstatě o klasický selský povoz, který byl na jedné straně vyztužený silnou dřevěnou deskou, v níž byly vyříznuty střílny. Také muselo být možné spustit jiné prkno až k zemi, aby nebylo možné vůz podlézt. Můžeme také očekávat, že vozy měly pevná okovaná kola.
Žižka si uvědomil, že pevná hradba s navzájem spojených vozů je ideální defenzivní prvek, který nemusí být jen doplňkem standardní taktiky té doby. Ale lze kolem něj postavit taktiku novou. Žižka si také uvědomoval, že se standardní taktikou by nemohl uspět. Správně předpokládal, že bude většinou stát proti početnějšímu, lépe vyzbrojenému i vycvičenému profesionálnímu vojsku. Husitská armáda trpěla nedostatkem jízdy a vojáků se šlechtickým výcvikem. Třetí dílek skládačky, které do sebe v Žižkově hlavě dokonale zapadly, bylo pochopení výhod i nevýhod prvních střelných zbraní jako byly píšťaly a hákovnice.
Žižka počítal s tím, že musí ustát prvotní útok těžké jízdy nepřítele. Ta byla dlouhou dobu nekorunovaným králem bojiště. Nájezd jízdy do obranné linie pěchoty měl díky obrovské kinetické energii na obranné linie devastující účinek. Žižka pochopil, že vozová hradba může hlavní efekt prvotního útoku jízdy eliminovat. Rytíři v těžké zbroji na koních nemohli využít svoji hlavní výhodu a o vozovou hradbu se zastavili, aniž by způsobili obráncům výraznější škody.
Ke slovu v tuto chvíli přišly i zmíněné palné zbraně. V otevřeném poli byly praktiky bezcenné, protože jejich nabíjení trvalo příliš dlouho a voják byl po celou tu dobu nechráněný. To ale nyní neplatilo a zpoza hradby mohli navíc obránci střílet z malé vzdálenosti, a tudíž s větším účinkem. Ve chvíli, kdy rytíři ztratili rychlost, popadali z koní a jejich řady prořídly, vozová hradba se otevřela a husitská lehká jízda s pěchotou vyrazily proti rytířům v těžkém brnění, které je činilo nepohyblivými.
K nesmírně efektivnímu nasazení vozové hradby na husitské straně přispěl i Žižkův Vojenský řád, který zaváděl pro vozy a jejich obsluhu přesná pravidla a také tvrdý výcvik. Každý vůz měl své jasně dané místo a jeho posádka s ním dokázala manipulovat i poslepu. To umožňovalo rychlé sestavování i rozpojování vozové hradby podle potřeby.
Závěr
Jan Žižka tedy vozovou hradbu nevymyslel. Dokázal ji ale propojit s novými zbraněmi a zavést systém jejího použití. Pro Žižkovu taktiku byla vozová hradba základním stavebním kamenem. Jde o skvělou ukázku toho, jak může vojevůdce připravit svou armádu na střetnutí se silnějším soupeřem a i se skromnými zdroji eliminovat jeho výhody.
