Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jeptiška v Praze se krutě trýznila. Její tělo je i po 350 letech neporušené

Foto: VitVit, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Klášter bosých karmelitek na Hradčanech, který zakládala Marie Elekta

Přirozeně vzniklé mumie lidi doslova fascinují. Obliba nejrůznějších klášterních katakomb, kde jsou mumie vystaveny, to dokládá jasně. Ne každý ale věří v přirozený původ těchto mumií.

Článek

Příběh Marie Elekty

V roce 1605 se v italském Terni narodila do chudé šlechtické rodiny jistá Kateřina Tramazzoliová. Ve svých 21 letech pak vstoupila v Terni do kláštera bosých karmelitánek a přijala řeholní jméno Marie Elekta. O tři roky později byla ve skupině, která dostala za úkol založit klášter ve Vídni, kde se později stala převorkou.

Její kariéra pokračovala a v roce 1643 zakládala další klášter ve Štýrském Hradci (Graz). Již v té době byla považována prakticky za svatou. Po Grazu již v roce 1656 následovala Praha, kam již Marie Elekta přicestovala jako svého druhu celebrita.

Zbožnost sestry Marie Elekty šla až za hranici běžného, a to i z pohledu 17. století. Říci, že byla asketická, by bylo významné podcenění reality. Většinu roku držela půst a když už jedla, tak si jídlo záměrně přesolovala, aby umrtvila svoji chuť. I tak se trestala za přílišné jídlo stahováním pasu.

Foto: Kresba dle klášterní rytiny, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Marie Elekta

Schválně nosila oblečení, které nepříjemně dráždilo kůži a pokud kterákoliv z jejích podřízených zhřešila, trestala sama sebe. Marie Elekta totiž na sebe dobrovolně brala hříchy ostatních. A jak se trestala? Na ruce a nohy si navlékala pásy s ostrými hroty, které jí pokožku drásaly do krve.

Tento „životní styl“ si na ní samozřejmě vybral svojí daň. Kromě jaterního onemocnění a prakticky neustávajících bolestí hlavy pokrývaly její tělo bolestivé puchýře a vředy. V břiše se jí hromadila tekutina, tzv. ascites, který narostl do obřích rozměrů. Marie Elekta zemřela v Praze 11. ledna 1663 na zápal plic a bylo téměř nemožné ji vložit do rakve.

Stal se zázrak?

Po smrti Marie Elekty však došlo k řetězci událostí, které jsou příčinou její proslulosti. Samotný pohřeb převorky byl značně nestandardní. Jak bylo zmíněno, ascites matky představené byl tak velký, že rakev nešla zavřít. Vnikala tak do ní voda z malty, kterou byla zazdívána pohřební kóje. Tato voda byla horká, neboť v lednových mrazech bylo třeba rozmíchávat maltu právě tímto způsobem.

Po třech letech byla (údajně na základě snu jedné jeptišky) rakev vyjmuta. Zdálo se, že tělo je až pozoruhodně neporušené, kůže pružná a končetiny se daly ohýbat, jako by nenastala posmrtná ztuhlost. Jeptišky to považovaly za zázrak, tělo Marie Elekty omyly a ošetřily nejrůznějšími mastmi. Poté jej oblékly a posadily na židli (opět údajně na základě vět, které sama Marie Elekta pronesla před smrtí). V tomto stavu vydržela v klášteře na Hradčanech několik následujících staletí.

Tělo Marie Elekty zkoumaly celkem dvě odborné komise. Ta první v roce 1677, ta druhá vedená profesorem Vlčkem v roce 2005. Profesoři lékařské fakulty došli v roce 1667 k závěru, že:

…neporušenost považujeme jednomyslně za naprosto zázračnou a všecky přirozené síly přesahující…“

Je ale třeba vzít v potaz nejen omezení tehdejší lékařské vědy, ale i kontext doby, v níž bylo zkoumání prováděno. Šlo o období tvrdé rekatolizace a lze si snadno představit, že podobný závěr byl jistým politickým zadáním. Mnohem více vypovídající jsou pro nás ale stejně závěry Emanuela Vlčka a jeho týmu:

Zachování… měkkých tkání… je zcela mimořádné a velmi ojedinělé. Ukázalo se, že dlouhodobé vysoušení promáčeného těla na vzduchu způsobilo, že přirozený rozpad tkání se zcela zastavil. Tím vznikla výjimečná přirozená mumie. Vhodná dodatečná konzervace aplikací rostlinných odvarů a olejů zaručily mimořádnou zachovalost a neporušenost těla…“

„Velmi pozoruhodné je zachování pohyblivosti ramenních, loketních a kolenních kloubů. Kůže nad klouby je tlustá, mastně průsvitná a manipulovatelná, připomíná kožedělné vyčinění. Kyčle jsou nepohyblivé, stejně jako klouby pozoruhodně zachovaných rukou a nohou. Příčinou je zřejmě opakované přelakovávání: ruce a nohy mumie byly vždy odkryté, a tak musely vypadat co nejlépe.“

Zázrak se tedy nekoná, alespoň pro ty, kdo dávají přednost vědě. Pro věřící to samozřejmě na posvátnosti těla Marie Elekty nic nezmění.

Kde je tělo teď?

Tělo představené Marie Elekty bylo vystaveno v kostele svatého Benedikta, který je součástí kláštera na Hradčanech. Po roce 1948 byl klášter komunisty zabaven a přestaven na luxusní hotel pro prominenty režimu. Zajímavostí je, že tělo Marie Elekty v hotelu zůstalo, byť jen ve svém výklenku zazděno.

V roce 1992 byl objekt navrácen řádu karmelitánů a tělo bylo opět vystaveno. V roce 2003 se nicméně celý klášter stěhoval do nového objektu v Drastech u Vodochod a s ním i tělo Marie Elekty.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz