Článek
Různá období První republiky, různé stravování
Někteří lidé si dnes představují dobu mezi lety 1918 a 1938 jako jednolité období, ve kterém nedocházelo k větším společenským a ekonomickým změnám. To je však představa velmi chybná. Pro jednoduchost si můžeme První republiku rozdělit na tři období.
Tím prvním jsou roky těsně po První světové válce, ve kterých se naplno projevovala válkou rozvrácená ekonomika a život byl více než těžký. Poté následovala doba prosperity. S příchodem světové hospodářské krize na začátku třicátých let se však situace začala opět zhoršovat. To vše se samozřejmě projevovalo i na stolech tehdejších domácností.
Na konec tohoto úvodu ještě upřesněme, že v následujícím textu budeme mluvit skutečně jen o českých zemích. Situace na Slovensku nebo na Podkarpatské Rusi byla velmi odlišná jak kvůli ekonomickým rozdílům, tak kvůli rozdílům kulturním. Ty se samozřejmě projevují v gastronomii.
Těžký život chudých
Pro celé období První republiky platilo, že rozdíly ve stravování mezi bohatými a chudými byly skutečně velmi velké, mnohonásobně větší než dnes. V následujícím textu se přitom budeme soustředit především na lidi chudé. Nejtěžší období zažívali tito lidé v době těsně po První světové válce. Zbídačená ekonomika a zanedbané zemědělství, které trpělo tím, že naprostá většina mužů byla několik posledních let na frontě, si vybraly svoji daň.
Na začátku roku 1919 dostal dělník za odvedenou práci asi třetinu toho, co před První světovou válkou (bráno optikou reálné hodnoty peněz). Pro lepší představu si můžeme uvést konkrétní příklad:
Horník pracující na povrchu si za celou týdenní mzdu mohl koupit jeden kilogram vepřového masa, máslo a kilo cukru. O válečných invalidech nebo vdovách po padlých vojácích, které měly navíc na starosti děti, ani nemluvě.
Během roku 1919 bylo zcela běžné, že chudší rodiny přežívaly ze dne na den a nezřídka neměly k jídlu vůbec nic. V tomto období nelze příliš mluvit o gastronomii jako takové, lidé zkrátka jedli to, co měli. Ani bohatí lidé, kteří hladem netrpěli, si ale nemohli pochutnávat například na citrusech, neboť import prakticky neexistoval. O něco lépe než chudina ve městech na tom byli lidé na venkově, kde bylo přece jen možné si něco vypěstovat, chovat slepice apod.
Slouží První republice ke cti, že tuto poválečnou situaci poměrně rychle překonala a ve dvacátých letech již ekonomický růst spolu se zaváděním některých státem garantovaných jistot prakticky vymýtily boj o holé přežití. Ani nižší třída již v této době hlady netrpěla, byť její jídelníček byl stále velmi skromný. Převažovaly brambory a moučná jídla, nejčastěji sladká. Polévku většinou následovalo druhé jídlo v podobě buchet, sladkých šišek apod.
Chudinská kolonie Hliník v Motole a její domy z železničních vagonů
Maso se na stolech objevovalo jen zřídka. Když už jej chudší rodiny kupovaly, šlo většinou o maso vepřové nebo koňské. Zelenina a ovoce (myšleno ovoce domácí, exotické ovoce bylo výsadou těch bohatých) konzumovali lidé na venkově, pro dělníky ve městech se však jednalo o luxus, který si mohli dovolit jen zřídka, pokud vůbec. Mezi těžko dosažitelné potraviny patřily pro chudé obyvatele také cukr, máslo, či káva. Odkázáni proto byli na náhražky v podobě sacharínu, margarínu a takzvané cikorky, což byla náhražka kávy z čekanky.
Typickou snídaní chudých byl žitný chléb namáčený právě do cikorky. Podoba oběda již byla naznačena. Jeho nejdůležitější součástí byla polévka, nejčastějšími ingrediencemi do ní potom byly brambory, luštěniny, či krupice. Následovalo buď sladké moučné jídlo, knedlík s vajíčkem, bramborové placky, takzvaná uhlířina apod. O víkendech se rodiny snažily mít na stole maso. Večeře potom sestávala z toho, co zbylo od oběda, anebo se jedl opět chléb. Zajímavostí je, že prakticky neexistovaly lednice a hospodyně proto nakupovaly na daný den vždy ráno.
Co to znamenalo pro zdraví?
Výrazně nižší příjem masa a také fakt, že většina lidí v té době vykonávala fyzickou aktivitu, vedly k tomu, že v porovnání s dnešní dobou lidé prakticky netrpěli chorobami, které dnes označujeme jako civilizační. Na druhou stranu byly ale díky neexistenci antibiotik hlavní hrozbou bakteriální infekce. V dnešní době je tomu přesně naopak.
Stojí také za to zmínit, že i tehdejší lékaři dobře věděli, jak pozitivní efekt na zdraví má ovoce a zelenina, nebo že tučná a sladká moučná jídla zdraví příliš neprospívají. Významná část lidí se tím ale za První republiky stejně řídit nemohla, neboť na takovou dietu neměli prostředky. Jak již ale bylo řečeno, mnohé doháněli pohybem.
Obě strany reklamní kartičky na cikorku
Závěr
Zhodnotíme-li možnosti tehdejší chudé domácnosti zjistíme, že její situace byla skutečně neporovnatelně horší než dnes. Těsně po první světové válce taková rodina prakticky bojovala den co den o přežití. Posléze se její situace rozhodně zlepšila, stále měla ale velmi omezené možnosti a její jídelníček byl velmi jednotvárný. Samozřejmostí bylo používání náhražek některých potravin a stálý nedostatek masa. První republika je dnes vnímána velmi romanticky. Minimálně v pozici chudého člověka bychom v ní ale žít nechtěli.
