Článek
Počátek Jizerské 50 a její spojitost s horolezeckou výpravou
Lyžařský závod Jizerská 50 patří k „rodinnému stříbru“ českého sportu. Každoročně se jej účastní tisíce profesionálních i amatérských závodníků z Česka i ze zahraničí. Až příliš mnoho závodníků však dnes vlastně ani netuší jaká je historie závodu a jak osudově je spojen s jednou z největších tragédií v historii našeho sportu, se smrtí 15 účastníků horolezecké výpravy Peru 1970.
První ročník Jizerské 50 se konal na začátku roku 1968. Tenkrát v ničem nepřipomínal dnešní obří sportovní akci, neboť se jednalo o čistě oddílový závod sportovního družstva TJ Lokomotiva Liberec. Na start se tenkrát postavili i závodníci, kteří měli být účastníky plánované horolezecké výpravy, pro které se jednalo o součást fyzické přípravy.
Zmíněná výprava si vytyčila za svůj cíl zdolání nejvyšší hory Severní Ameriky Mount McKinley nacházející se na Aljašce. V uvolněné atmosféře počínajícího roku 1968 se výprava do Spojených Států zdála být vlastně poměrně realistická. Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy ale učinila těmto plánům konec. Stanovisko Československého svazu tělesné výchovy bylo jasné: není vhodné cestovat na území USA.
Pokud se sportovci nechtěli vzdát výpravy úplně, museli změnit cíl. V té době Československý horolezecký svaz navázal na kongresu Mezinárodní horolezecké federace, který se konal v Československu, přátelské vztahy s peruánskými sportovci a pozvání do jihoamerických And přišlo vzápětí. Bylo rozhodnuto: z expedice Aljaška 1970 se stala expedice Peru 1970.
Plánování expedice a její nešťastný začátek
Českoslovenští horolezci začali plánovat svoji výpravu a dávali si nemalé cíle. Expedice nechtěla zdolat nejvyšší horu Peru, kterou je se 6768 metry hora Huascarán (celkově čtvrtá nejvyšší hora Ameriky). Čechoslováci se raději zaměřili na horu Huandoy, ta má vrchol ve výšce 6395 m n.m. a z lezeckého hlediska je výstup na ni výrazně obtížnější než výstup na Huascarán.
Nejvyšší hora Peru, Huarascán
Do Jižní Ameriky mělo podle původního plánu odletět celkem 16 členů expedice. Do letadla ale 23. dubna 1970 nastoupilo je 15 lidí. Jeden z horolezců, Jiří Bolech, nemohl odcestovat kvůli svým politickým názorům i přesto, že se za něj přimlouvali všichni ostatní účastníci. Již předtím pak ve směru Jižní Amerika vyrazily celé 4 tuny zásob a vybavení.
Cesta do peruánské Limy byla v té době poměrně obtížná a vedla přes africký Dakar i Santiago de Chile. V Limě čekalo na Čechoslováky první nepříjemné překvapení: zásoby nedorazily. Když se za dva týdny konečně objevily, z celkových dvou tun chybělo asi 400 kilogramů. To ale účastníky expedice neodradilo a důležitější pro ně bylo, že mohli konečně vyrazit do hor.
Expedice a její tragický konec
Dne 13. května 1970 byl konečně založen základní tábor. Horolezci jej rozložili ve výšce 3850 m n.m. na nádherném místě u jezera v ledovcovém údolí, které od sebe odděluje hory Huandoy a Huascarán. Výprava se začala postupně připravovat na zdolání Huandoy.
Zbudován byl i předsunutý tábor pod jižní stěnou hory Huandoy, přes kterou se horolezci chtěli dostat na vrchol. Dne 18. května však postihla výpravu první tragédie. Tři horolezci sestupovali z výpadu do výše 5000 metrů zpět do tábora. V 11.35 minut však nejzkušenějšímu z nich, 27letému Ivanu Bortelovi uklouzla na mokrém kameni noha a následoval jeho pád z výšky 30 metrů. Po dopadu na hlavu byl okamžitě mrtev.
Sport šel na chvíli stranou a bylo nutné zajistit převoz ostatků zpátky do Československa. Členové výpravy poté začali řešit, co dál. Vzhledem k tomu, že expedice přišla o svého nejzkušenějšího člena, výstup na Huandoy byl pasé. Horolezci se nakonec shodli, že vystoupí běžnou cestou na Huascarán. Dne 31.května odpoledne se již členové expedice nacházeli zpět ve svém základním táboře pod Huascaránem. V nedalekém hlavním městě Lima se jeho obyvatelé věnovali běžným činnostem, když se v odpoledních hodinách začínaly ozývat zlověstné zvuky a začala se třást země.
Celé zemětřesení trvalo asi minutu a v Limě žádné velké škody nenapáchalo. To samé zemětřesení však utrhlo obrovský kus ledovce z vrcholu Huascaránu a směrem do údolí se vydala obrovská masa ledu, sněhu a kamení. Lavina nabrala rychlost až 300 km za hodinu a nevyhnutelně ničila všechno, co jí stálo v cestě. Trvalo to pravděpodobně jen malou chvíli, ale lavina za ní stačila kompletně zničit území o celkové rozloze 22,5 km čtverečního. Kompletně zničeno bylo několik vesnic i malých měst. V jeden okamžik vyhaslo na 70 000 lidských životů, mezi nimi i životy 14 zbývajících členů expedice a jednoho jejich chilského kolegy, který se v tu chvíli nacházel v jejich táboře.
Informace o zemětřesení se brzy dostaly i do Československa, o konkrétních osudech členů expedice ale dlouho nikdo nic nevěděl. Peruánské úřady na žádost o pátrání celkem pochopitelně odpověděly, že v současné době jsou v celé oblasti desítky tisíc mrtvých, další tisíce zraněných a těch, kteří přišli o střechy nad hlavou. Záchranné práce probíhají, ale nelze vyčlenit žádné síly, které by měly pátrat po konkrétních lidech. Pohřeb Ivana Bortela probíhal v Motolském krematoriu 6. června a v tuto dobu nikdo stále neměl o osudu expedice žádnou zprávu. Černé tušení se potvrdilo 12. června, kdy se na místo dostala Chilská záchranná expedice.
Následky zemětřesení v Peru, které zabilo i československé horolezce
Odkaz horolezců
Na počest účastníků výpravy byl do názvu Jizerské 50 přidán v roce 1971 přívlastek Memorial expedice Peru. Expedici a její tragédii připomínají také dva památníky. Jeden stojí od roku 1976 v pražských Strašnicích, ten druhý byl v roce 2010 odhalen v Bedřichově, v místě konání Jizerské 50.
Tragédie horolezecké výpravy je spolu s havárií letadla převážejícího v listopadu 1948 Československou hokejovou reprezentaci největší hromadnou tragédií v historii Československého či českého sportu.
Památník expedice Peru 1970 v Bedřichově vztyčený v roce 2010
