Článek
Kdo byl Josef Svoboda?
Josef Svoboda se narodil 1. listopadu 1923 v malé obci Vlčice nedaleko Jeseníku. Jeho dětství nebylo příliš blahobytné, neboť jeho rodina bohatstvím zrovna neoplývala. Ani on sám nebudil dojem toho, že by se měl z prostředí, do kterého se narodil, vystřelit směrem vzhůru. Ve škole patřil mezi vyloženě podprůměrné žáky. Nakonec se vyučil a zastával nejrůznější nekvalifikované profese. V době druhé světové války např. vypomáhal na statku.
Příliš přátel a známých Svoboda neměl. Vědělo se o něm totiž, že je velice výbušný a agresivní. Navíc měl ještě určité psychické obtíže. Neustále totiž předpokládal, že proti němu jeho okolí kuje nějaké pikle. Krátce po válce, konkrétně v roce 1948, se nicméně seznámil s jistou Drahomírou Formánkovou. Její rodiče ze vztahu nebyli logicky nadšení, neboť Svobodovu povahu znali. Jak už to tak ale bývá, Drahomíra rady rodičů příliš neposlouchala, s Josefem Svobodou otěhotněla a brzy se za něj i provdala.
Manželství plné násilí
Netrvalo dlouho a Svobodova povaha se naplno projevila i v domácnosti. Drahomíra prožívala to, co dnes označujeme jako „toxický vztah“. Její manžel naplňoval do písmene definici domácího násilníka a manipulativního tyrana. Svoji ženu surově bil a poté se jí u nohou s pláčem omlouval a sliboval, že se to již nikdy nebude opakovat. Jen proto, aby se zanedlouho vše odehrálo jako přes kopírák znovu.
Přese všechno se do vztahu narodilo celkem šest dětí, čtyři chlapci a dvě dívky. Svoboda používal fyzické násilí i proti nim. Josef Svoboda měl také neustálé konflikty se spolupracovníky i nadřízenými v práci. I proto se rodina musela několikrát stěhovat. V roce 1956 došla situace dokonce tak daleko, že Josef Svoboda dostal podmínku za napadení kolegy sekerou. Šlo o temnou předzvěst věcí příštích.
V roce 1960 už ale Svoboda do vězení skutečně putoval. Tentokrát to bylo za znásilnění. Manželce sice tvrdil, že na sebe pouze vzal čin někoho jiného, avšak asi nebyl nikdo, kdo by mu tuto historku uvěřil. Ve vězení strávil asi rok a po návratu začal kolotoč násilí nanovo. Jeho manželka poté co jednou skončila až v nemocnici definitivně dospěla k rozhodnutí, že jediným východiskem je rozvod (v té době samozřejmě vnímaný o dost jinak než dnes).
Josef Svoboda se snažil manželku „přesvědčit“ pěstmi o tom, že rozvod nepřichází v úvahu. Poté putoval do vězení znovu. Drahomíra žádost o rozvod podala a odešla k rodičům do Dolního Lesa u Vlčic. Děti zůstaly u otce pod ochranou nejstaršího syna s tím, že se k ní přistěhují později. Vše už ale nezadržitelně spělo k tragédii.
Masakr únorové noci
Den před rozvodovým stáním, 27. února 1967, měly za matkou přijet tři mladší děti. Tři starší synové měli zatím zůstat u otce. Ten ale dcery přivezl sám, otec Drahomíry jej do domu nicméně nevpustil. Svoboda zůstal před vchodem bez hnutí stát celou hodinu a až poté se odebral ke svému domovu. Všichni tušili, že se situace blíží ke svému vyvrcholení. Nikdo ale netušil, jak brutální bude mít podobu. Doma u Josefa Svobody již tři jeho synové spali, když dorazil. Svoboda si došel sekyru a bez okolků jí usmrtil nejstaršího syna, který již byl schopen klást mu fyzický odpor. Další dva synové poté dopadli stejně. Poté nastartoval traktor, který v zaměstnání řídil, a vyrazil zpět k domu, kde přebývala manželka s rodiči a mladšími dětmi. Po cestě jej dokonce zastavila hlídka VB s otázkou, kam v noci jede. Poté jej ale logicky propustila.
Svoboda do domu hned nevnikl. Počkal si, až sestra jeho manželky odjede na ranní pracovní směnu a poté vnikl násilím do domu. První padla pod úderem sekery jeho tchýně, stačila však vykřiknout. Tchán se potom na Svobodu vrhl, ale v zápase podlehl a taktéž byl sražen k zemi. Svoboda potom přivlekl do místnosti svoji manželku a současně se tam objevily jejich dcery.
Svoboda je začal postupně likvidovat, jedna z dcer ale s krvácející ránou vyběhla z domu, kde narazila na sedmnáctiletou dívku ze sousedství. Ta si zjevně plně neuvědomila, co se děje a snažila se se Svobodou, který také vyběhl ven, diskutovat. Následovala další rána sekerou. Poté se vrátil stíhat svoji manželku, které se podařilo utéct na půdu. Na scéně se objevil i soused, který okamžitě nasedl na motorku a vyrazil pro pomoc.
Josef Svoboda v tu chvíli skončil s pronásledováním a začal se zabývat jiným problémem: jak zabít sám sebe. Nejprve se neúspěšně pokusil oběsit, poté se několikrát udeřil sekerou do hlavy, ani v jednom případě ale neuspěl. Se životem nakonec skoncoval v nedalekém lomu, když se vrhnul z jeho okraje.
Tragická bilance
Finální bilance běsnění Josefa Svobody činila sedm obětí. Jednalo se o pět Svobodových dětí, jeho tchána a mladou sousedku. Svobodova manželka, její matka a jedna z dcer přežily. Ve své době šlo o nejvražednější útok jednotlivce v historii Československa. Tehdejší režim samozřejmě útok nijak nerozmazával, a navíc došlo o rok později k invazi vojsk Varšavské smlouvy, takže se případ nikdy nedostal do širšího povědomí. I proto jsou dnes známější jména Olgy Hepnarové, spartakiádního vraha Straky nebo manželů Stodolových.
