Článek
Česká mše vánoční
Jakýkoliv text zabývající se osobou Jakuba Jana Ryby nemůže začít jinak než připomínkou jeho nejslavnějšího díla, tedy České mše vánoční, která je již více než 200 let nedílnou součástí našich Vánoc. Skladba známá také jako „Hej mistře!“ byla sice původně především skladbou církevní, dnes je ale hrána i mimo kostely.
Skladba je hudební verzí Kristova příběhu, avšak v češtině a zpřístupněného i širokému českému publiku. Právě to učinilo Rybovu mši tak populární. Zajímavostí je, že originální verze skladby se nedochovala a v současnosti se tak hrají verze vycházející z opisů originálu. Pojďme se ale podívat na Jana Jakuba Rybu samotného.
Jakub Jan Ryba
Jakub Jan Ryba se narodil v roce 1765 do nikterak bohaté, avšak vzdělané rodiny venkovského zastupujícího učitele. Jeho otec se ale přesto snažil všemožně rozvíjet synův hudební talent. Ryba se doma učil na housle i na klavír, hrál na varhany v kostele a také zpíval.
V osmdesátých letech 18. století studoval na pražském piaristickém gymnáziu a v této době se nadchnul pro osvícenecké ideály. Jeho otec mu ovšem nařídil školu opustit a absolvovat učitelský kurz. Je tak paradoxem, že právě osvícenecký císař Josef II., který zrušil mnohé kláštery i s jejich vzdělávacími projekty, znemožnil Rybovi dostudovat bez otcovi podpory.
Učitelský kurz tedy Ryba absolvoval, chtěl se ale věnovat hudbě. Jeho plány na výuku hudby v Bavorsku ale vzaly za své, jeho otec jej opět donutil je změnit a poslal jej jako učitelského pomocníka do Mníšku pod Brdy. Ryba z tohoto stresu vážně onemocněl a utápěl se v těžkých depresích spojených s horečkami.
Později skutečně začal vyučovat v Mníšku pod Brdy a posléze přešel do Rožmitálu pod Třemšínem. V zásadě se smířil s tím, že jej nečeká velká hudební kariéra, oženil se a hudbě se věnoval jako učitel i jako skladatel na lokální úrovni (proslulosti se mu dostalo až v dalších generacích). Jak bylo v jeho době poměrně běžné, šest z jeho třinácti dětí zemřelo před dosažením dospělosti. To nejhorší ale mělo teprve přijít.
Sebevražda Jakuba Jana Ryby
Napoleonské války zničily ekonomiku tehdejší Habsburské monarchie, a to dopadlo i na rodinu učitele v Rožmitálu pod Třemšínem bez ohledu na to, že se bojovalo jinde. Jan Jakub Ryba neměl ani na to, aby zajistil rodině dostatek jídla, tím méně aby vydržoval své děti na studiích (i přesto se jeho syn stal později děkanem lékařské fakulty).
Příslovečnou poslední kapkou však byl okamžik, kdy se i přes původní sliby nenašly peníze na opravu varhan v kostele, na které Ryba hrál. Hudba pro něj měla zásadní význam a to, že jeho hra byla kažena rozladěností varhan, na něj bylo příliš. Celkovou situaci svojí a své rodiny již zkrátka neunesl.
Dne 7. dubna 1815 si syn Jakuba Jana Ryby zapsal do deníku, že jeho otec je zádumčivý a nezvykle tichý, také pálil nějaké písemnosti. O den později vyrazil Jakub Jan Ryba na mši a poté o něm dva dny nikdo neslyšel. Jeho rodina jej začala hledat s pomocí dalších obyvatel. Dne 10. dubna 1815 našli jeho tělo na vrchu Štěrbina s podřezaným zápěstím.
Slávy se Jan Jakub Ryba nedožil, dnes je ale nepopiratelná.
