Článek
Snadná práce s Bohemií, těžší s Čechy a Čechami
Hned na začátek je třeba uvést na pravou míru titulek článku. Onen pokřik vzniklý (snad) na fotbalových stadionech v něm byl použit s nadsázkou a pro jeho všeobecnou známost, rozhodně ne proto, že bychom ho považovali za jakkoliv chytrý a vkusný. Je to spíše naopak. Ale proti gustu… Pojďme se nicméně raději zabývat hlavním dnešním tématem, tedy původem slova Čech a tím i všech slov od něj odvozených.
Je určitým naším specifikem (byť sami v tom určitě nejsme), že naše země měla historicky dvě paralelní jména. A platí to dodnes. Máme zde Čechy a Česko, ale také jméno Bohemia. Paradoxně není žádný problém s tím druhým, které je přece jen používáno o poznání méně.
V době od 4. století před naším letopočtem do 2. století před naším letopočtem obýval naše území keltský kmen Bójů, jejichž země se nazývala Boiohaemum, tedy „Bojohémum“. A jsme doma, máme původ jména Bohemia. Ani jsme se nemuseli moc snažit. Teď to ale začíná být zajímavé.
Když si otevřeme latinsky psanou Kosmovu kroniku, zjistíme, že její původní název zní „Chronica Boemorum“, v našem překladu to znamená „Kronika Čechů“. V Kosmově kronice se ale tohle slovo vůbec nevyskytuje! O praotci Čechovi se zde nedočtete, setkáte se pouze s jeho latinským jménem Bohemus (resp. Boemus). I přesto, že Keltové již dávno z našeho území zmizeli, původní označení pro obyvatele naší kotliny přetrvalo a používalo se i pro všechny, kteří přišli po nich. Otázka tedy ale zní, kde a jak přesně se na cestě historií stali z Boemorum Češi a z Boemuse praotec Čech? Rovnou přiznejme, že je to dosud záhadou.
Dalimilova kronika, první, v níž najdeme slovo Čech a Čechy.
Teorie o původu slova Čech
Jméno Čech se na scéně dějin objevuje ve 14. století, konkrétně v Dalimilově kronice. Neznamená to, že by si jej snad její autor vymyslel. Prostě se zde jen poprvé v psané formě objevuje něco, co lidé již dlouho předtím používali. Někde, někdy, někdo došel k tomu, že jméno Čech odpovídá latinskému Bohemus.
Lze se domnívat, že Čech bylo vlastní jméno. Mohlo se jednat o jméno některého slovanského kmene či jeho náčelníka, které se začalo používat na celé území a postupně se tvořící národ. Lingvisté se také pokoušeli a pokoušejí dopátrat se ke slovu, od kterého mohlo slovo Čech vzniknout. To se nutně nevylučuje s tím, co bylo napsáno výše, tedy, že šlo o vlastní jméno. Jednou z teorií je, že slovo Čech je odvozeno od kořene čel-, tedy je příbuzné slovům jako člověk, čeleď nebo člen. Původně mohlo jít o slovo, které znamenalo prostě „lidé“. To, že se příslušníci určitého kmene označují slovem „lidé“ je poměrně běžné u mnoha původních kultur od Arktidy po Afriku, proč by to tak nemohlo být i v našem případě?
Každopádně platí, že jde o spekulaci a skutečný původ slova, kterým se všichni označujeme, stále neznáme. A je dost dobře možné, že se jej ani nikdy nedozvíme. I to má vlastně ale jisté kouzlo.
