Článek
Vznik novin
Na našem území se tisk jakožto médium objevil na začátku 18. století. První české noviny vyšly konkrétně dne 4. února 1719 a nesly jméno Pražské poštovské noviny. Důvod pro jejich vydávání tkvěl ve snaze českého tiskaře a také vlastence Karla Františka Rosenmullera o podporu uvadajícího českého jazyka.
Noviny začaly vycházet dvakrát týdně a dalších 53 let vydávaly zprávy z domova i zahraničí. První vydání Pražských poštovských novin obsahovalo dokonce určitý návod na jejich čtení. Náplní novin byly především seriózní zprávy, lze však předpokládat, že sem tam se v nich objevila i nějaká ta odlehčenější zpráva. Rozhodně však nešlo o bulvár v pravém smyslu.
Nečekaný vznik bulváru u nás
Bulvár na našem území jako první propagoval někdo, do koho bychom to asi vůbec neřekli. Když začal své noviny vydávat Karel Havlíček Borovský, razil ideu, že jejich obsah by měl být rozdělený na dvě části. Tu hlavní by měl samozřejmě tvořit obsah závažný a skutečně důležitý. Borovský ale tvrdil, že nedílnou součástí novin by měl být v jisté míře i obsah čistě zábavný nebo kuriózní.
Byla jen otázka času, kdy budou na takovém obsahu založeny nějaké celé noviny. Ty se objevily v roce 1893. Pražský ilustrovaný kurýr sice vycházel jako příloha deníku Hlas národa, ale šlo o první skutečně bulvární titul. Cestou bulvarizace se potom vydaly i další časopisy a deníky.
Velký rozvoj bulváru přišel se vznikem První republiky
Období První republiky bylo ve znamení dvou trendů, které působily v zásadě opačně. Tržní hospodářství První republiky umožňovalo podnikání i vydavatelům tiskovin. A protože lidé o bulvární obsah zájem rozhodně měli, zájemců o vydávání bylo nemálo. Na druhou stranu platil ale od roku 1923 takzvaný zákon na ochranu republiky a některé další zákonné úpravy, které umožňovaly poměrně tvrdě trestat přečiny jako křivé obvinění nebo urážky na cti. Bulvár se ze své podstaty nezřídka dostával na hranu těchto zákonů.
Zásadním datem v historii bulváru je rok 1926. Politik Jiří Stříbrný se totiž dostal do konfliktu s Edvardem Benešem a založil si vydavatelství Tempo. Toto vydavatelství následně začalo vydávat hned několik bulvárních novin. Patřily mezi ně noviny jako Pondělní list, Večerní list, Polední list, Nedělní list nebo Expres. Později je doplnil ještě satirický Šejdrem.
Obsah bulvárních listů se příliš nelišil od toho dnešního, což znamená, že v něm čtenáři nacházeli skandály, velmi širokou černou kroniku nebo pikantnosti ze života slavných. Vraždy, loupeže, nevěry… to vše tvořilo náplň prvorepublikových bulvárních tiskovin. Vedla se samozřejmě společenská diskuze o tom, do jaké míry je takovýto obsah škodlivý a zda má mít na trhu vůbec místo. Začaly dokonce vycházet noviny, které byly parodií na bulvár. Jejich tvorby se ujal Vladimír Peroutka a psali do nich mimo jiné bratři Čapkové. Tento parodický list se jmenoval Příšerný večerník.
Za Protektorátu některé bulvární noviny i nadále vycházely. Typickým příkladem je Polední list. Veškeré tiskoviny musely vycházet vstříc okupační moci, avšak v případě Poledního listu šlo o otevřenou kolaboraci a jednoznačnou podporu nacismu. Po větší část války byl šéfredaktorem Karel Werner, jeden z nejhorších kolaborantů celého Protektorátu. Polední list byl otevřeně antisemitský a pro-nacistický. Noviny samozřejmě skončily v roce 1945 a sám Werner byl v roce 1947 odsouzen k trestu smrti oběšením.
O bulvár byl zájem vždy
Doba po druhé světové válce
Komunistický režim po roce 1948 samozřejmě plně ovládl mediální trh a něco jako soukromé noviny nepřicházelo v úvahu. Stejně tak byl bulvár jako žánr tehdejším režimem jednoznačně odmítnut jakožto něco, co nemá v socialistické společnosti žádné místo. Velmi brzy se však ukázalo, že lidé o bulvární obsah zájem mají, a naopak suchopárné standardní noviny plné režimní propagandy se příliš veliké popularitě netěšily.
Vznikl proto deník Večerní Praha, který nesl některé znaky bulvárních novin. Ve větší míře se soustředil na zprávy o zločinech, a na rozdíl od jiných periodik získal také jinou formu distribuce. Prodáván byl prostřednictvím kolportérů prodávajících noviny ve vestibulech metra, navíc za vykřikování těch nejzajímavějších a nejlákavějších titulků. Večerní Praha také ve větší míře než jiné noviny využívala fotografií.
Klasický bulvární deník se však před rokem 1989 neobjevil. Změna přišla samozřejmě se sametovou revolucí a návrat tržního hospodářství spolu se zrušením jakékoliv cenzury znamenaly návrat bulváru ve velkém stylu. Množství nejrůznějších bulvárních tiskovin vydávaných od roku 1990 je nepřeberné. Prominentní postavení má mezi nimi samozřejmě deník Blesk vzniklý v roce 1992, který je dnes nejprodávanějšími novinami v České republice. Taktéž popularita bulváru v zahraničí dává tušit, že tento žurnalistický žánr tady s námi bude asi ještě hodně dlouho.
Zdroje informací:
