Článek
Počátky koupališť u nás
Lidé u nás se v řekách či rybnících koupali samozřejmě odjakživa, dělo se tak ale spíše za účelem očisty a rozhodně nešlo o způsob trávení volného času. Takto ke koupání přistupovaly pouze děti. U dospělých bylo po dlouhou dobu organizované rekreační koupání prakticky nepřípustné. Proč? Protože společenské normy něco takového nepřipouštěly. Je však na místě upozornit, že se jedná samozřejmě o toliko oficiální přístup, uzavřené skupiny lidí se nepochybně koupat chodily, a dost pravděpodobně bez šatů…
Zůstaňme ale u oficiální historie rekreačního koupání. Začátkem 19. století se ledy pohnuly a rekreační koupání se začalo (zatím velmi pomalu a opatrně) rozšiřovat. V 19. století ale nevyhnutelně narazilo na stále existující společenské konvence. Veřejné vystavování lidského těla (konkrétně ženského těla) bylo považováno za nemravné a hříšné.
Je třeba si uvědomit, že i domácí očista v soukromí měla probíhat v koupací košili, a to i v případě, že se jí dotyčná věnovala v době, kdy byla sama doma. Z dnešního pohledu je to jen těžko představitelný přístup. A pokud taková pravidla platila v soukromí, co teprve na plovárně!
V polovině 19. století měly ženy, pokud se už rozhodly vlézt do vody, na sobě regulérní šaty se šněrovačkou. Vlastně jediný rozdíl od šatů normálních byla závažíčka navěšená na lemu sukně. Jejich úkolem bylo zabránit, aby voda sukni nadnášela. Z dnešního pohledu již opět nepředstavitelné.
Dámské „plavky“ z roku 1870, které sice zahrnovaly punčochy, ale alespoň již měly sukni nad kolena, se z tohoto pohledu jeví jako krok notný vpřed. Ale pozor, i v této době se našli lidé, kteří se rozhodli jít proti proudu. I před první světovou válkou podle všeho existoval nudismus. Taková pláž byla údajně již před první světovou válkou v pražském Podolí (v tehdejší době před vyražením Vyšehradského tunelu) šlo o periferii, a ačkoliv byl nudismus samozřejmě nelegální, jezdit tak daleko se asi četníkům nechtělo. Cestující na výletních parnících tak měli o zábavu postaráno.
Ceník pražských říčních lázní z roku 1880
První republika a zlatá éra koupališť
Meziválečná doba byla skutečnou zlatou érou koupališť. Příčiny lze hledat alespoň zčásti v ženské emancipaci po první světové válce, která muže odvedla na frontu a ženy se musely postarat o celá hospodářství nebo v továrnách převzít práci svých otců a manželů. Platilo to přitom i v době po válce.
Najednou se začaly objevovat plavky, které jsou nám již o poznání bližší. Stále se jednalo o plavky jednodílné, už ale měly kalhotkový střih. Jako houby po dešti rostly plovárny a koupaliště. Jejich poetiku máme v kolektivní paměti dodnes, třeba díky prvorepublikovým filmům nebo díky knize a filmu Rozmarné léto.
Odkaz starých plováren
O oblibě plováren za první republiky svědčí např. to, že na oblíbené koupaliště Pražáků, tedy plovárnu Grado v Čelákovicích, zavítaly o nedělích a za vhodného počasí třeba i desítky tisíc lidí. Možnost osvěžit se ve vodě, pobýt s přáteli a dát si nějaké to pivo v orosené sklenici – to se nezměnilo do dnešních dnů a asi se to jen tak nezmění.
Na konec ještě zmínka o nudismu. Ten byl oficiálně nelegální až do roku 1983. V osmdesátých letech také vznikla první veřejná nudistická pláž u jezera Lhota a vyčleněny byly i některé pláže např. u rybníků Šeberák či u Hostivařské přehrady. Není ale třeba zdůrazňovat, že nudismus byl za komunismu poměrně rozšířený, existovala neoficiální místa pro jeho provozování a režimem byl většinou tolerován, byť čas od času byla pokuta za přestupek ze strany úřadů vymáhána.
