Článek
Češi a Němci: žádná prvorepubliková idylka
Československo v roce 1918 vzniklo jako multinárodnostní stát. Problémy na sebe proto nenechaly ve vyostřené atmosféře světa po první světové válce dlouho čekat. Češi přijímali nový stát s nadšením, anebo alespoň s nezúčastněným pokrčením ramen, ani to není příliš s podivem, neboť lidé měli po válce svých problémů více než dost. Jiná písnička to ale byla u českých Němců.
Čeští Němci ze vzniku Československa neměli pražádnou radost. Většina z nich by uvítala připojení k Německu. To se samozřejmě nestalo. Národnostní třenice vypukly hned po 28. říjnu a pokračovaly v různé intenzitě v dalších měsících a letech. Jeden z nejhorších incidentů se odehrál v roce 1920 v Jihlavě.
Jihlava 1920 a krvavý slunovrat
Dne 23. června 1920 byla místními Němci naplánována oslava letního slunovratu. Celá akce se měla konat na tzv. Uhelném kopci, kde dnes leží sídliště Na Slunci. Od začátku šlo o akci s nacionalistickým podtextem přesto, že její organizátoři, konkrétně jistý Albín Müller a tajemník Německé národní rady Hans Krczal, tvrdili pravý opak. Nutno podotknout, že velký podíl na uspořádání akce měl fakt, že v roce 1919 zrušily úřady obecní volby, v nichž německé strany získaly 2/3 hlasů.
Oslavy slunovratu začaly kolem osmé hodiny večer s tím, že na místě bylo jen a pouze devět četníků. Zmíněný Hans Krczal v projevu nešetřil protičeskými hesly, a dokonce si vymyslel dezinformaci o tom, že Sokolové se chystají „vyčistit Prahu a další města od Němců“. Krczal poté vyzval k pochodu do centra města. Stovkám lidí mohla přítomná devítka četníků jen těžko zabránit.
Po cestě dav, nad nímž vládla velkoněmecká vlajka, strhával české nápisy. V tom se jim snažili zabránit dva Češi, policista Pavlíček a bývalý legionář Dítě. Oba byli davem zbiti. V tu chvíli už ale proti davu vyrazila skupina dalších legionářů, tentokrát ozbrojených. Obě skupiny se potkali u Mariánského sloupu a brzy padly první výstřely. K zemi padlo několik zraněných Němců.
Němci ale nebyli bezbranní, několik z nich mělo pistole, střelba proto začala mířit i opačným směrem. Při střelbě zahynuli jeden legionář a jeden Němec. Jméno legionáře bylo Bohumil Dvořáček. Řada dalších lidí byla zraněna. Němci se poté rozprchli. Problémům ale nebyl ještě konec.
Legionáři nedůvěřovali policii, naopak jí podezřívali ze spolupráce s Němci. Legionáři dokonce prohledali sanitní vůz vezoucí zraněnou ženu a zbili místního účetního radu, který ve voze také seděl. V ulicích se poté opět začala ozývat střelba. Ranami z oken jednoho z domů byl zabit československý voják Martin Slavko, tři další byli zraněni.
V noci byl v Jihlavě klid, hned ráno se ale problémy opět rozjely. Tentokrát do ulic vyrazili Češi. Německé obchody byly vyrabovány a lidé požadovali pověšení vůdců německých demonstrací. V Jihlavě byl vyhlášen výjimečný stav, zákaz shromažďování, zákaz prodeje alkoholu apod. Zmínění vůdci pochodu byli zatčeni včetně bývalého starosty Inderky a Krczala.
Jejich zatčení dostalo události až do parlamentu. Němečtí poslanci interpelovali ministry a tvrdili, že dav byl zcela mírumilovný, a přesto byl napaden legionáři. Následné šetření československých úřadů to nicméně vyvrátilo.
Soud s organizátory se konal na konci listopadu 1920 a ti hlavní od něj odešli s podmíněnými tresty s maximální délkou. Rozvinutí tragédie bylo tedy prozatím zabráněno. Dobře ale víme, že na konci třicátých let se opět vše změnilo…
