Článek
Československo Antonína Novotného
V roce 1967 byl ve funkci prezidenta republiky již téměř deset let Antonín Novotný. V druhé polovině šedesátých let se musel potýkat s opatrnou, ale již zcela patrnou nespokojeností obyvatel Československa s ekonomickou situací i s požadavky na revizi a sebereflexi komunistického režimu, především pak s obdobím stalinismu v padesátých letech.
Celý proces vyvrcholil o rok později, na jaře 1968 a v létě byl potom krvavě potlačen při invazi vojsk států Varšavské smlouvy. U toho již ale Antonín Novotný nebyl. Každopádně se již v roce 1967 společnost začala proměňovat. A tomuto procesu dali v říjnu 1967 konkrétní podobu studenti (převážně z pražské ČVUT) bydlící na strahovských kolejích.
Na podzim 1967 se prezidentské období Antonína Novotného chýlilo ke konci
Strahovské koleje jako symbol neschopnosti režimu
Studenti bydlící na kolejích v Praze na Strahově neměli na růžích ustláno. Neustále se totiž potýkali s výpadky vody, tepla i elektrické energie. Ani opakované stížnosti neměly žádný efekt a vše proto vyvrcholilo 31. října 1967. V ten den bylo velmi chladno a na kolejích navíc opět vypadl proud.
Areál strahovských kolejí v roce 1972
Studenti se proto v hojném počtu shromáždili před kolejemi a se svíčkami v rukou a s pokřikem „Chceme světlo, chceme studovat“ se vydali směrem na Pražský hrad. Z počátku šlo minimálně zčásti o recesi, věci se ale vyvinuli jinak.
Demonstrace a zásah Veřejné bezpečnosti
Na Pražském hradě právě probíhala schůze Ústředního výboru KSČ a celá demonstrace tak byla sledována ostřížím zrakem Veřejné bezpečnosti. Její příslušníci přehradili demonstrantům cestu v Nerudově ulici, začali do davu najíždět zásahovými vozy a několik studentů bylo zatčeno.
Veřejné bezpečnosti se podařilo studenty zatlačit zpět na Strahov, tam se však začala situace vyhrocovat. Studenti požadovali proti propuštění kolegů a z davu vyletělo proti příslušníkům VB několik málo kamenů. V tu chvíli se „z řetězu utrhli“ i zasahující příslušníci. Studenty zbili, řadu jich pozatýkali a příslušníci VB dokonce vnikli až na pokoje studentů. Není třeba dodávat, že řada studentů musela poté školu opustit.
Dopad zásahu
V rámci KSČ se dokonce objevil názor, že jde o počátek spiknutí, které má vyvrcholit 17. listopadu na Mezinárodní den studentů. V tomto případě šlo ale dost možná o projev jakéhosi vnitrostranického boje, prezident Novotný měl koneckonců v této době již dost odpůrců. Pro případ nepokojů byly nicméně na 17. listopadu vyčleněny i jednotky Lidových milic a dokonce armády.
O jistém uvolnění nicméně svědčí fakt, že se informace o zásahu VB objevily v tisku a zásah sám byl opatrně kritizován (byť se kritika týkala i studentů). I když několik řadových příslušníků bylo formálně potrestáno, prezident Novotný se VB zastal a slíbil naopak potrestání studentů. Těch se zastali někteří představitelé akademické sféry i ministr školství Jiří Hájek, byť také s velkou opatrností. Tzv. Vysokoškolský výbor také události popsal v bulletinu, jehož prostřednictvím se informace dostaly i na mimopražské vysoké školy. To by v dřívějších obdobích možné nebylo.
Případ nakonec skončil „remízou“ na jaře 1968, kdy Antonín Novotný ztratil své funkce a nastalo období krátkého oteplení zvaného Pražské jaro. Potrestán nakonec nebyl nikdo, ani studenti, ani Veřejná bezpečnost.
