Článek
Zvony v hledáčku vojáků
Zvon se vyrábějí z bronzu, tedy slitiny mědi a cínu. To on dává zvonu nezaměnitelný zvuk. Naneštěstí je ale vhodný i pro zbrojní průmysl. Hlavně děl, nábojnice a celá řada dalších předmětů a zařízení vhodných pro armádu se v minulosti vyráběla právě z tohoto materiálu. Pokaždé, když teklo armádě do bot, začala proto zvony rekvírovat, tavit a materiál, z nějž byly vyrobeny, používat pro své účely.
První světová válka
Bylo by chybou si myslet, že jde v případě zabavování zvonů o fenomén novodobý. Zvony se rekvírovaly již za napoleonských válek, třicetileté války a možná i dřív. Nás ale zajímají hlavně konflikty dvacátého století, nejprve první světová válka. Rakousko-uherská monarchie se poměrně brzy dostala do situace, kdy přestávala být schopná válku financovat a pokrýt materiálově a průmyslově. V druhé polovině roku 1916 proto přišlo první nařízení o zabavování zvonů pro vojenské účely. Poté následovalo druhé kolo v roce 1917. Příprava na zabavování zvonů začala ale již v roce 1915 jejich inventarizací.
Postupně se rekvírování začalo týkat všech zvonů s průměrem nad 25 cm. Výjimku dostaly zvony signální, např. na železnici nebo na lodích, a také zvony zvláště historicky cenné a obecně všechny vyrobené před rokem 1600. Ty, které neměly to štěstí, aby se ocitly na seznamu chráněných zvonů, byly potom často z věží přímo shazovány, rozbíjeny apod. Někdy trvalo dlouho, než přišlo rozhodnutí úřadů o ochraně zvonu, a ten byl mezitím zničen.
Celkové množství zrekvírovaných zvonů za obou světových válek je poměrně obtížné zjistit, existují spíše odhady. U první světové války se jen v Čechách mluví o čísle 10 000 zvonů, což představovalo mimochodem asi 3/5 celkového počtu.
Druhá světová válka
V meziválečném období byla celá řada, ve skutečnosti většina, zvonů znovu odlita, mnohde se z nich dlouho netěšili. Přišla totiž nová světová válka. První rozkaz k rekvírování zvonů přišel dne 26. listopadu 1941. Opět se zvony dělily na několik kategorií, jen ty úplně nejvzácnější byly určeny k záchraně, stejně jako za předchozí války.
Zvony z celých Čech se svážely do Prahy, na Rohanský ostrov. Zde vznikl tzv. „Hřbitov zvonů“ a odtud potom zvony po Vltavě mířily do Německa. Zvonů bylo za dobu války z protektorátu odvezeno celkem 9801, tedy zhruba stejně jako za první války, byť statistiky z let 1916 – 1918 nejsou přesné. Nutno podotknout, že kvůli nástupu komunismu v roce 1948 byl návrat zvonů mnohem komplikovanější než po první světové válce. Ve skutečnosti se vrací dodnes a ještě jich zbývá obnovit opravdu hodně.
Na závěr zbývá odpovědět na otázku, proč bylo rekvírování zvonů vlastně tak citlivou záležitostí. Zvon totiž nebyl jen kusem kovu, byl doslova symbolem obce, hlasem okolní krajiny a hmatatelnou pamětí generací. To koneckonců platí dodnes.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/exhibit/zrekvirovane-zvony-za-1-svetove-valky/
