Článek
Děti a mládež: hlavní cíl okupantů
Když v březnu 1939 obsadila nacistická vojska zbytek Československa zmrzačeného mnichovskou dohodou i odtržením Slovenska, započala také snaha o bezezbytkovou germanizaci českého obyvatelstva a přijetí německé nadřazenosti. Ta měla dvě roviny. Na dospělé obyvatelstvo měla být aplikována metoda cukru a biče. Jinými slovy, absolutní poslušnost měla zajistit kombinace strachu z brutálních trestů a represí v případě vzbouření proti německé moci a také určitých výhod poskytovaných těm, kteří přijmou novou realitu.
Jiné plány měla ale okupační moc s dětmi a mládeží. Němci tušili, že u nich existuje šance ovlivnit výchovu a německou nadřazenost „zakódovat“ do jejich niterného přesvědčení. Snaha o ovlivnění výchovy dětí a mládeže v protektorátu začala ihned po okupaci, tempo ale nabrala po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Z jeho rozkazu bylo za tímto účelem zřízeno tzv. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.
Kuratorium pro výchovu mládeže
Nová organizace měla působit na děti a mládež v protektorátu tak, že pod její křídla měly spadat prakticky veškeré organizované volnočasové aktivity. V jejich průběhu pak mělo docházet k ideologickému působení. Zajímavostí je, že Kuratorium začalo existovat 28. května 1942, tedy den poté, co byl na Reinharda Heydricha spáchán československými výsadkáři úspěšný útok.
Kuratorium, do jehož čela byl jmenován Emanuel Moravec, organizovalo různorodé aktivity, jako byly tábory, sportovní soutěže, přednášky či kulturní akce a společenské akce. Tyto akce měly za cíl mládež nejen zabavit, ale především ji ideologicky ovlivnit. Součástí programů byly proto přísahy věrnosti Adolfu Hitlerovi, nácviky vojenských dovedností a šíření názorů o nadřazenosti árijské rasy.
Jaroslav Foglar a Kuratorium pro výchovu mládeže
Čas od času se můžeme dočíst, že Jaroslav Foglar si své chování za okupace nemůže dát zrovna „za rámeček“, neboť spolupracoval se zmíněným Kuratoriem pro výchovu mládeže. Jedná se ale o exkluzivní ukázku toho, jak zjednodušené interpretace bez toto, aby byl brán v úvahu celkový kontext, vedou ke zcela mylným závěrům.
Již v době druhé republiky nebyla pro židovské obyvatele situace v Československu jednoduchá. Dokladem je např. to, že ústrky a ponižování musel zažívat i chlapec ze skautského oddílu Jaroslava Foglara. Podílel se na tom ale i jeho vedoucí? V žádném případě, Foglar židovského chlapce do oddílu bez mrknutí oka i v této vypjaté době přijal, neboť mezi chlapci nedělal žádné rozdíly. Šikana ze strany ostatních ale dotyčného chlapce donutila klub opustit a přispěla k tomu, že jej rodiče poslali jedním z Wintonových vlaků do Anglie.
Jaroslav Foglar v 80. letech 20. století
Na začátku války působil Foglar v redakci časopisu Mladý hlasatel. Ten byl ale v roce 1941 zakázán. Foglar proto odešel do rozhlasu, kde opět publikoval pro mládež. Ve chvíli, kdy byl oznámen vznik Kuratoria, Foglar byl nadšený. Naivně si tuto novou organizace představoval jako apolitickou, která pouze poskytne mladým organizovaný program. S Kuratoriem proto začal spolupracovat coby redaktor časopisu „Správný kluk“ a také jako vedoucí oddílu Klubu českých turistů, kam se musel „schovat“ se svým skautským oddílem po zrušení organizace Junák v roce 1940.
Z časopisu „Správný kluk“ byl však vyhozen, neboť víceméně ignoroval veškeré ideologické požadavky Kuratoria a časopis si vedl po svém. Po vyhození v roce 1944 žil v neustálém strachu ze zatčení nebo odeslání na nucené práce do Německa. K tomu nicméně nedošlo, jistě i proto, že Německo pomalu ale jistě mířilo k porážce. V únoru 1945 Foglar pomáhal se svým oddílem odstraňovat sutiny po bombardování Prahy, a i konec války jej zastihl v hlavním městě.
Důležité je, že Jaroslav Foglar nebyl žádným kolaborantem a fakt, že po určitý čas působil prakticky pod přímou kontrolou Kuratoria to z něj rozhodně nedělá. Právě naopak, to, že se vědomě vzepřel pravidlům, z něj dělá ve skutečnosti spíše hrdinou postavu.
