Článek
Leopold Wohlschlager a jeho cesta k řemeslu
Leopold Wohlschlager se narodil v roce 1855 v Osijeku na území dnešního Chorvatska. Tenkrát šlo samozřejmě o součást Rakouska-Uherska. Jeho vlastní otec vlastnil hospodu, ale zemřel v době, kdy bylo Leopoldovi šest let. Jeho matka se znovu vdala a otčímem malého chlapce se stal záhřebský čalouník a současně kat Jan Křtitel Piperger
Ten si chtěl profesně polepšit, a proto zažádal o přeložení do hlavního města monarchie, tedy do Vídně. Úřady mu však vyhověly pouze z poloviny. Přeložení mu sice schválily, ale nikoliv do Vídně. Piperger s rodinou se totiž přesunuli do Prahy. Leopold Wohlschlager se v Praze začal učit zlatníkem a když bylo třeba, pomáhal svému nevlastnímu otci. Vůbec poprvé asistoval při skutečné popravě v roce 1871 v Plzni. V té době mu bylo patnáct let. Odsouzeným byl trojnásobný vrah Jan Janeček. Šlo mimochodem o poslední veřejnou popravu v českých zemích v době Rakouska-Uherska.
Jan Piperger, mistr popravčí a nevlastní otec Leopolda Wohlschlagera.
Historek z popraviště slyšel Leopold doma více než dost. Jeho otčím, kterého měl mimochodem Leopold opravdu rád, provedl koneckonců za život přes 50 poprav. To už je nějaká zásobárna příběhů. Byl mezi nimi i ten o Václavu Fialovi. Jednalo se o vrchního v hospodě, kam chodil i kat Piperger. Fiala mu přinesl pivo a s úsměvem mu oznámil, že pro něj bude mít pro něj brzy nějakou práci. Piperger myslel logicky na čalounění, pravý obsah sdělení mu došel až další den, kdy byl Fiala zatčen za brutální vraždu své milenky. Na popravišti mu potom Václav Fiala připomenul svá slova: „Říkal jsem ti, že ti zařídím práci“.
Na mladého Leopolda otčímovy historky zjevně zapůsobily a když v roce 1888 Piperger zemřel, jeho nevlastní syn se přihlásil na uvolněné místo kata, které také dostal. Již jeho první zakázka ho ale trochu rozhodila.
Leopold Wohlschlager a první poprava pod jeho vedením
V roce 1895 byl k smrti odsouzen jistý Antonín Hoffmann, dvaadvacetiletý horník. Jednalo se o českého vlastence, který těžce nesl, že jej společně s otcem vyhodil z práce jejich německý nadřízený, který se nijak netajil pohrdáním Čechy. Hoffmann zastřelil svého šéfa i jednoho jeho kolegu a následně se sám udal četníkům. Leopold Wohlschlager měl pro Hoffmanna sympatie a rozsudek vůči němu považoval za příliš přísný. Povinnost je ale povinnost.
Celá poprava byla velmi náročná i proto, že se k místu popravy dostavil mohutný dav, který žádal pro Hoffmanna milost a netajil se odporem k monarchii a císaři. Zasahovat musela policie. Samotná poprava však proběhla tak, jak měla. To se ovšem nedalo říct o té z roku 1900.
Leopold Wohlchlager: státní popravčí Československé republiky.
Leopold Wohlschlager byl povolán do Vídně, neboť místní popravčí zemřel a jeho místo ještě nebylo obsazeno. Plánovanou popravu tak musel provést kat z Prahy. I v tomto případě se jednalo o výjimečný případ. Popravenou měla být Julie Hummelová. K popravám žen se v Rakousku-Uhersku přistupovalo skutečně jen výjimečně a Hummelová byla ve Vídni první ženou popravenou po 90 letech. Její zločin byl ovšem tak strašný, že jiný trest nepřicházel v úvahu. Spolu se svým manželem totiž krutě utýrala pětiletou dceru. Wohlschlagerovi se ale tentokrát poprava nepovedla, Hummelová v oprátce nezemřela hned a umírala dlouhé minuty. Leopold Wohlschlager si tím trochu pošramotil pověst, ale šlo o jeho jediné selhání v celé profesní kariéře.
Do doby vypuknutí první světové války provedl devatenáct poprav. Za války žádnou práci neměl, neboť vojenské soudy využívaly k popravám vojenské popravčí čety. Zlatník Leopold Wohlschlager se tedy v klidu dočkal rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa. I nová republika ale potřebovala popravčího.
Státní popravčí Československé republiky
Pro Leopolda Wohlschlagera se toho příliš nezměnilo. Stále bydlel v Kaprově ulici a pracoval jako zlatník. Špatně se rozhodně neměl, neboť od Československé republiky dostával jako státní popravčí ročně 15 000 korun a k tomu 500 korun za každou popravu. Pro představu průměrný plat byl na začátku 20. let asi 200 korun.
Ani práce příliš nebylo. Soudy sice tresti smrti udělovaly poměrně často, prezident Masaryk je ale většinou prostřednictvím prezidentské milosti změnil na doživotí. Do roku 1928, kdy Leopold Wohlschlager odešel do penze, provedl pro Československou republiku celkem pět poprav. Ta poslední se týkala trojnásobného vraha Martina Leciána s přezdívkou postrach Moravy. Leopold Wohlschlager zemřel v Praze v srpnu 1929 ve věku 73 let. Jinými slovy, poslední popravu provedl již jako sedmdesátník.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/historie/prvni-ceskoslovensky-kat
