Článek
Bitva o benzín
V neděli 27. srpna 1944 se nad nádražím v Moravské Ostravě objevil speciálně upravený letoun P-51 Mustang amerického letectva, který sloužil jako průzkumný. Fotografie, které pořídil, spojenecké plánovače okamžitě zaujaly. Bylo na nich totiž patrné soustředění stovek vagonů s benzínem a vojenským materiálem. Dávalo to smysl, hned poblíž se totiž nacházely rafinerie Přívoz a Bohumín, nemluvě o velké vítkovické průmyslové zóně.
Americká 15. letecká armáda dislokovaná na italských letištích dostala jasný úkol: zaútočit. Útok měl ve skutečnosti ještě jeden úkol, byť ne oficiální. Na konci srpna panovalo nad západní Evropou špatné počasí a nemohly startovat bombardéry z Anglie. Německá Luftwaffe proto měla šanci nabrat síly, případně dokonce zaútočit na spojenecké síly, které postupovaly z Normandie dále do Francie. Německé stíhače bylo třeba udržet dále od Francie.
Nálet na Moravskou Ostravu
Nebylo na co čekat. Datum útoku bylo stanoveno na úterý 29. srpna. Do vzduchu šlo celkem 590 bombardérů typů B-17 a B-24, krytí jim mělo poskytovat na 250 stíhaček P-51 Mustang a P-38 Lightning. Ne všechny bombardéry měly za úkol napadnout Moravskou Ostravu. Část z nich měla útočit na cíle v Maďarsku nebo třeba ve Slovinsku.
Nad severní Moravu se mělo vydat asi 370 bombardérů. Jejich cílem bylo nejen nádraží v Moravské Ostravě, ale také nádraží v Ostravě a zmíněné rafinerie v Bohumíně a v Přívoze. Stroje se již nad Itálií seřadily do formace, kterou je možné popsat jako linii několika po sobě jdoucích „boxů“, v nichž se letadla vzájemně kryla. Větší celek tvořila bombardovací skupina o 28 strojích. Ta byla rozdělená na čtyři perutě o sedmi letounech.
Létající pevnosti B-17.
Udržet takovou formaci ale nebylo vůbec jednoduché a často se stávalo, že některá část začala zaostávat. V tomto případě šlo o 20. peruť. Německá protiletadlová obrana a pozorovací služba let monitorovala, že jedna peruť se opožďuje za zbytkem 2. bombardovací skupina. Právě na ní se totiž měla soustředit pozornost Luftwaffe.
Ke 20. peruti se přidaly další dva opožděné stroje. Na těchto devět letadel se na úrovní slovenského Nového mesta nad Váhom vrhlo několik desítek německých stíhaček (Messerschmittů Bf-109 a Fockewulfů FW-190). Útoky stíhaček pokračovaly až do 11:00. To se letouny nacházely na úrovni Nového Jičína.
Všech devět bombardérů bylo německými stíhači sestřeleno a zřítilo se buď hned nebo po určitém čase marné snahy udržet letadlo ve vzduchu. Sestřelen byl i jeden Messerschmitt. Celkem 41 amerických letců zahynulo, několik dalších padlo do zajetí, několika málo z nich se podařilo dostat za frontu k sovětským silám. Speciální případ tvořil střelec Joseph E. Sallings. Tomuto třiadvacetiletému příslušníku amerického letectva se povedlo ukrývat až do května 1945. Bylo to samozřejmě možné jen díky obětavosti a odvaze rodiny pana Pešáta z Přečkovic.
Celé toto střetnutí se dnes označuje jako bitva nad Bílými Karpaty a zaslouží si naši pozornost stejně jako další a možná o něco známější bitvy.
