Článek
Kdo byl René Černý?
René Černý se narodil do rodiny železničáře dne 26. července 1914. Jeho rodnou obcí byl Kvíček u Slaného. Již v mládí, prakticky hned po maturitě, se rozhodl pro vojenskou dráhu, nastoupil na Školu na výchovu důstojníků jezdectva a od roku 1936 působil u brněnského Jezdeckého pluku č. 6. Současně začal studovat práva na Masarykově univerzitě v Brně.
V pozici velitele čety jej zastihla i mnichovská krize a následná definitivní okupace v březnu 1939. V prvních týdnech a měsících existence protektorátu se coby člen odbojové organizace Obrana národa podílel na převádění vojáků přes hranice. Po útoku Německa na Polsko potom do zahraničí vyrazil i on sám.
Do exilu odešel René Černý tzv. jižní cestou, tedy přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon. Odtud se potom přesunul do Francie a hlásil se tam na velitelství československé zahraniční armády. Jako důstojník z povolání byl okamžitě zařazen jako zpravodajec u Smíšeného předzvědného oddílu a následně přímo na velitelství 1. československé divize. Pád Francie ale znamenal nutnost dalšího přesunu, tentokrát do Velké Británie.
Nasazení v Evropě a komunistická perzekuce
I ve Velké Británii působil ve strukturách československé armády. Za zmínku stojí nicméně fakt, že v roce 1940 byl jedním ze signatářů petice důstojníků, kteří tímto způsobem kritizovali poměry v československé zahraniční armádě. Ta ale neměla vojáků nazbyt, tím méně dobrých důstojníků, a celý spor byl následně zažehnán.
Svého nasazení se René Černý dočkal na podzim 1944, kdy se s Československou samostatnou obrněnou brigádou vylodil v západní Evropě a až do května 1945 se účastnil obléhacích bojů u francouzského přístavu Dunkerque. Do Československa se tedy vrátil jako válečný hrdina a následně nastoupil jako pedagog na Vysoké škole válečné. Na obzoru už ale visela nová mračna…
Po únoru 1948 se René Černý, poctiví prvorepublikový důstojník, kterému nemohlo být nic cizejšího než komunistický režim, rozhodl pro opětovný útěk za hranice. Převaděč, jehož služby chtěl využít, byl ale ve skutečnosti agent-provokatér a René Černý byl i se svojí snoubenkou zatčen. Odsouzen byl k 19 letům vězení.
Ani ve vězení se ale René Černý nevzdal a podílel se na plánování útěku, na něm pracoval společně s generálem Karlem Janouškem i některými z dozorců. Plán se ovšem opět provalil a tentokrát zněl rozsudek ještě přísněji: doživotí. Nakonec to ale bylo ještě horší. Režim využil odhalení pokusu o útěk z borské věznice k dalšímu procesu s „protistátním spiknutím“. V jeho rámci byli tři lidé odsouzeni k smrti. Šlo o bývalého lidoveckého poslance Stanislava Broje, strážmistra vězeňské stráže Čeňka Petrlíka, a právě majora Reného Černého.
Poprava se konala v Praze na Pankráci Dne 23. května 1950. Po sametové revoluci byl René Černý povýšen in-memoriam na plukovníka a následně na generálmajora.
Poslední slovo majora Černého mířící k jeho věznitelům znělo jasně: Vrahové!
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/rene-cerny-justicni-obet-komunistickeho-rezimu/
